Shakes & Fidget - The Game - Supportforum  
  #1  
Staré 28-11-2012, 19:39
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,151
Standardní S&F: Znesvěcené katakomby

S&F: Znesvěcené katakomby

Zdravím, poprvé v sekci příběhů coby zakladatel threadu,

již nějaký čas jsem měl v hlavě nápad na sepsání povídky odehrávající se ve světě S&F. Pár řádků jsem již přenesl na papír a do počítače, nyní bych se s vámi rád podělil o tento příběh, který budu postupně doplňovat.

Na úvod - vězte, že se jedná o moje první souvislejší text na pokračování. Četl jsem zde příběhy mnoha z vás a tak mě zároveň zajímalo, jak pracné to ve skutečnosti vlastně je. Mohu říct, že to rozhodně není jednoduché, o to víc si cením kvalitních příběhů. I taková prkotina jako vymýšlení jmen a názvů není tak snadné, tudíž jsem se v některých případech inspiroval jinde, případně využil jeden z name-generátorů.

Proč byste s tím zde měli ztrácet čas? Těžko říct, ale mě zpravidla lákalo číst příběhy lidí, které "znám". Jak jsem již naznačoval, příběh se odehrává ve světě S&F, naleznete zde tak několik referencí na hru - mapa, hlavní postavy, předměty, potvory a jiné. Navíc mě můžete taky zkritizovat, jako jsem to dělal já u jiných snah ostatních uživatelů. ;p

Přeji příjemné počtení. Budu rád za jakékoliv komentáře. A moderátoři mi jistě odpustí menší triplepost v úvodu, kvůli přehlednosti.


*pozn. má někdo nápad, jak donutit fórum odsadit text ze strany (odstavce)?

Anotace:
Dvojice hlavních postav - Shakes a Fidget, lidský válečník a gnómský mág - se vrací zpátky do Bevelle, svého města. Jejich plány však změní podivná tužba Fidgeta po bohatství, když prochází kolem zapečetěné brány, opředené nejrůznějšími pověstmi. Jejich lehkovážné počínání však odstartuje něco mnohem většího, než nalezení epického pokladu...

Obsah:

~ Začátek příběhu ~
Prolog
Kapitola I - Ti mrtví jsou překvapivě živí
Kapitola II - Hm… klíč, k čemu asi bude?
Kapitola III - Pánem vlastních sil
Kapitola IV - To je tvůj boj
Kapitola V - Měli bychom raději utéct
Kapitola VI - Nepropustná obrana
Kapitola VII - Jsou mrtví
Kapitola VIII - Nebude sama
Kapitola IX - Skutečně chceš bojovat?
Kapitola X - Jak, kdy a proč?
Kapitola XI - Každý se může změnit
Kapitola XII - Čekají nás potíže
Kapitola XIII - Tvá budoucnost
Kapitola XIV - Čas spojit síly
Kapitola XV - Orkové útočí
Kapitola XVI - Neutíkejte!
Kapitola XVII - Nikdy bychom neměli zapomenout
Epilog
~ Konec příběhu ~
Doslov & Seznam postav

Mapa:

Starší mapa pořízená zvědy a lovci hub města Bevelle. Slouží především pro orientační účely, tudíž se na ní vyskytují mírné nepřesnosti a nejsou na ní zakresleny všechny body či města, pouze naznačené právě město Bevelle. Zobrazuje území jednotlivých ras po První válce.

__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^

Naposledy upraveno Chicony; 05-02-2013 v 23:24.
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 23) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #2  
Staré 28-11-2012, 19:39
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,151
Standardní

Prolog

… A tak temní elfové odstartovali spolupráci s orky. Vylodili se vedle nebezpečných bažin a plánovali nečekaný útok, odplatu, na elfy. To se jim tak docela nepovedlo, jelikož trpaslíci hráli na všechny strany ve svůj prospěch. A tak zatímco temným elfům prodali zbraně, dozvěděli se taktéž o tomto útoku. Takovou informaci nezužitkovat by byl pro trpaslíky hřích, tudíž ji vyměnili za část území Východního kontinentu a Severní ostrov, jakožto poslední místa elfských obydlí v těchto končinách.
Přibližně polovina elfských válečníků se přesunula na Severní ostrov. Druhá část zůstala bránit území Západního kontinentu a nebojeschopní prozatím zůstali u trpaslíků. V Severním ostrovu spočívala jejich síla, protože po celá léta jim sloužil coby obchodnické centrum. S tím také válečníci z řad orků a temných elfů počítali a ostrovem se vůbec nezabývali.
To byla první chyba, na kterou krvavě doplatili. Elfové, naloděni na mnoha hbitých fregatách, vpadli nepřátelům do zad. Obklíčili je. A jakkoliv se orkové snažili, tuto bitvu prohráli. Stáhli se až k táhlému kopci dále na jihu a přišli tak o část území.
Jenže počet elfských válečníků byl, vzhledem k předchozímu Konfliktu elfů, daleko větší, než se orkové odvážili předpokládat. Znovu nastoupili na lodě a zaútočili na ostrov skřetů na jihu. Ten vyčníval především strategickým postavení při této válce s orky. Elfové mohli útočit ze severu i východu a další ústup orků nebyl možný, leda že by je skřeti přijali mezi sebe.
Tento ostrov také obsadili a vyhnali gobliny i z bažinaté oblasti ve středu západního kontinentu. Tato nehostinná krajina jim však vůbec nesvědčila, zatímco orkové se tu cítili jako doma. Toto území tak okamžitě po elfech přebrali tvrdou ofenzivou. Ti poté museli na čas konečně odložit zbraně. Jejich počet byl značně zredukován a v zájmu bylo udržení Skřetího ostrova (doba působení skřetů na tomto ostrově byla tak dlouhá, že toto místo přejalo i název po této rase).
Ačkoliv nyní nastala dlouhá doba napjatého klidu, dá se tato série bitev považovat za počátek války. Orkové ani skřeti se totiž nesmířili z územní ztrátou, ale báli se „elfských čárů“. Později se tak společně dali do ofenzívy z jihu Východního kontinentu. Toto území bylo doposud obsazené pouze temnými elfy.
A právě tam o sobě dali vědět démoni. Ti se však války stranili, protože o území na povrchu neměli zájem. Pár z nich však zabralo část území, aby drželi dohled nad zbytkem Hordy. Vlastnili podzemní chodby pod Sopkou, kterou provází strach nahánějící legendy o oživlé sopce, která při narušení démonského podsvětí rozpoutá peklo i na zemi.
Temní elfové se chtěli co nejdříve vzdát tohoto území, protože právě zde by mohlo docházet k nejčastějším konfliktům, zatímco oni původně směřovali k odplatě proti elfům. Jakmile se dala Horda do pohybu, vše odnesli gnómové. Malé postavičky, nevycvičené a nepřipravené na válku, která od nepaměti zuřila pouze na Západě mezi elfy a orky. Své rozsáhlé území téměř okamžitě ztratili a rozprchli se. Někteří na sever, mezi lidi, někteří na jihovýchod, kde doteď zůstaly jejich kolonie.
A uprostřed Východu, nyní území zvané Země nikoho, došlo ke střetu Hordy a Aliance, jelikož takové armády se báli i lidé a trpaslíci. Přidali se k nim i elfové a každý na tom měl svůj vlastní úmysl.
Po krvavých bitvách byla Horda zatlačena a každý z Aliance si za svým úmyslem došel. Trpaslíci získali další území, skalnaté prostředí u Mrtvého jezera, odkud okamžitě začali budovat podzemní štoly až do svého původního území. Lidé udrželi mír a zapracovali na trvalejší spolupráci s gnómy, především pro ně založili speciální válečné cvičiště. A ačkoliv temní elfové získali velké území na východě, které doposud nebylo nikým obydlené, především kvůli zimě a téměř nekončícím lesům, elfové při bitvě dopadli hlavního iniciátora Konfliktu elfů, temného elfa Elmorna…


O První válce – Jak to všechno začalo
Zkrácená verze pro obecný přehled
Z pohledu „Nezávislého“
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 12) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #3  
Staré 28-11-2012, 19:40
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,151
Standardní

Kapitola I. - Ti mrtví jsou překvapivě živí

„Musíme tam jít! Tebe snad nelákají tajemné předměty, ukryté v temných katakombách? Zkus odhadnout, jakou hodnotu skrývají! Copak to nechápeš?“ stál si na svém Fidget
„Spíš mě neláká to, co ony předměty hlídá.“
Mág se poté rozhodl přitlačit na tu správou notu. „Aha, takže máš strach. Je mi to jasný, fajn, jdu tam sám.“
Shakes nechápal, co to do Fidgeta vjelo. Aby takový neschopný gnómský mág šel sám do katakomb a shrábl veškeré bohatství? To nedovolím, pomyslel si Shakes. Ačkoliv měl vážné obavy o to, co tam ve skutečnosti najdou. Vytáhl svůj meč a v ruce s ním kráčel směrem ke vchodu do podzemních chodeb.
„Všechno jsou jen babské povídačky,“ pokračoval bez vyzvání Fidget. „Cokoliv tam tehdy bylo, musí být už přeci po smrti.“
Tento argument nebylo možné smést ze stolu, přesto si válečník dělal starosti s náhlou změnou Fidgetových tužeb. Ještě před pár chvílemi chtěl zpět do města. Navíc to já jsem vždycky ten chamtivec, uvažoval Shakes s úšklebkem. Proč ten malý gnóm najednou prahne po bohatství i za cenu takového nebezpečí?
Z jeho myšlenek ho vytrhla masivní překážka v jejich cestě. Obrovská vrata pečetící vchod do katakomb. Na chvíli si oddechl, že se třeba nedostanou dovnitř. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se někam dal vložit klíč – a stejně žádný nevlastnili.
Mág se mezitím dostal na dotek k bráně a zamyšleně si ji prohlížel, jako by ji snad chtěl pouhou myšlenkou odstranit. Ne! Teleportovat se za ní! Shakesovi najednou vše do sebe zapadlo. Šli z výcvikové školy a Fidget znovu nesložil zkoušku z takzvaného „blinknutí“, teleportace. A tímto chce nějakým způsobem ukázat, že dokáže mnohem víc!
„Fidgi, jestli…“
Poté mu gnóm skočil do řeči, zatímco se vzdaloval od vrat. „Odstup“.
Válečník se už chtěl dát do hromového smíchu, když si uvědomil náladu svého druha. Neměl by ho pokoušet. A tak prostě poodstoupil a pobaveně koukal, co tenhle namyšlený trouba vymyslí.
Fidget vytáhl z kapsy červenou houbičku. Prý propůjčuje tajemnou moc, ovšem Shakes nikdy její využití neviděl. Už vůbec ne u tohohle podivínského gnóma.
Jenže Fidget jako by přesně věděl, co dělá. Pomalu vyndal hůl z pouzdra na zádech a začal cosi mumlat. Levou rukou vyhodil do vzduchu houbičku a krátce na to pevně sevřel hůl oběma rukama. Mezi holí a červenou pochoutkou, jejíž pozření bylo ovšem smrtelné, začala proudit zářivá azurová energie. Poté se dala do hřmotného praskání a blýskání. Jakmile houba byla ve výšce gnómovy hlavy, tedy lidského pasu, Fidget hbitě napřímil hůl vpřed, čímž vytvořil mocnou ránu doprovázenou oslepujícím zábleskem. Ve dveřích se objevila prasklina. Dílo bylo dokonáno.
Shakes stále nechápal, co se mu právě odehrálo před očima. Mohla být houbička tak mocná? Jak mohl tohle vůbec dokázat někdo, kdo ani nedokázal složit základní zkoušku a tudíž v podstatě není plnohodnotným mágem, jelikož jeho schopnosti jsou označeny za nekontrolovatelné? S pusou dokořán se sunul vpřed. Mága se na nic neptal, obával se, že po rozhovoru s ním by nebyl o nic moudřejší.
„No, možná nejsem zase tak špatnej, ne?“ zasmál se Fidget, jako by slyšel údiv Shakese, ačkoliv zůstal nevysloven.
Už se válečník obával, že to ani není ten Fidget, kterého zná. Ale tuhle provokativní větu ze sebe mohl vypustit jen on. Poté si to namířili přímo ke vstupu do katakomb. Trhlina byla dostatečně velká, aby dovolila vstup oběma společníkům, ačkoliv Shakesovi působila mnohem větší problémy. Se supěním se to však podařilo i jemu, načež Fidgeta obdařil zlověstným pohledem.
Před nimi se dále otvírala chodba směřující pozvolným klesáním do hlubin. Pod stejným úhlem se snižoval také strop. Cestu lemovaly zapálené pochodně, jako by zde někdo udržoval světlo. Shakese to vyděsilo.
„Magický oheň,“ vysvětlil Fidget. „Jeho světlo samo od sebe nikdy nepohasne.“
To válečník samozřejmě tušil. Už se chtěl na svého menšího kolegu vrhnout sprchou nadávek, když si uvědomil, co gnóm vlastně řekl. Když zde vydrží oheň, je možné, aby zde bylo i něco nebezpečného? Uklidni se, mumlal si. Musím být přece odvážnější než tenhle malý skrček!
Pomalu postupovali chodbou níž a níž. Snižovala se frekvence umístnění pochodní. Bylo zde temněji.
Brzy zrakem narazili na další bránu. Shakes si přál, aby vydržela víc než ta předchozí. Aby celá tahle maškaráda skončila a Fidget chtěl odtud pryč. Stále nechápal, co ho to popadlo!
U brány však nalezli text VSTUP DO ZNESVĚCENÝCH KATAKOMB.
„Znesvěcené katakomby?“
Mág povýšeně vytáhl svou hůl. Odpověděl zcela klidným hlasem: „Ano, máš strach?“
Už zase! Ví, že se nikdy nepřiznám, i kdyby to byla pravda, pomyslel si Shakes. „Ne, ale proč se to píše až zde?“
„To je prosté. Pravděpodobně se jedná o katakomby, kam byl kdysi uvržen iniciátor Konfliktu elfů. Toto místo mělo být tajné, a proto elfové hned nevítali nepřátele, aby se jej pokusili osvobodit.“
Toto se Shakesovi už vůbec nelíbilo. „Ale pak je tedy možné, že se zde nachází…“
„Elmorn?“ skočil mu mág do řeči. „Ano, ale znovu. Sám víš, jak dlouho se tyto příběhy vypráví. Od První války uplynulo mnoho let. Pokud tam Elmorn někde je, pak pouze jeho mrtvola.“
V tom okamžiku se oči člověka trochu rozzářily. To byla nepochybně pravda. Cokoliv tam žilo, již přece naživu být nemůže. Zatímco po nich tam něco zůstat mohlo. Nyní se i na jeho tváři objevil úsměv, rukou sjel na jílec meče a vytáhl jej z pochvy připevněné na opasku.
„Tak pojďme…“ pronesl nyní odhodlaně.
Otevření těchto dveří se zdálo být jednoduché. Nabízely tři otvory. Bronzový, stříbrná a zlatý. Na pravé stěně chodby visely právě tři takové klíče.
„Ha! Jak snadné. Celá brána je ze stříbra, tudíž bude pravděpodobně stačit stříbrný klíč,“ vykročil pyšně Shakes.
Zatímco Fidget pevně svíral svou hůl a poklepával nohou o oprýskaný kámen, který tvořil celou podlahu, válečník natáhl ruku ke klíči a zatáhl za něj. Teprve teď si všiml, že je připevněn pevně na kovovém kroužku. Zub času zde však napáchal určité škody a zachycení již postrádalo svou pevnost. Toho si dobrodruh všiml, svůj pokus zopakoval s vyšší razancí – a vyšlo to.
Současně se ozvalo mohutné hřmění, tření kamenu o kámen! Na levé straně chodby se otevřely tajné dveře, odkud se valilo několik kostlivců a dva podivní duchové. Mág však pozoroval Shakese a ničeho si nevšímal.
„Fidgete, za tebou!“
Gnóm se obratně otočil na patě a napřímil hůl před sebe.
„Nemrtví! Postarám se o strašidla, tvůj meč by jim nemusel moc ublížit. Ostatním miř na hlavu!“
Shakes se zhluboka nadechl a s mečem v ruce se prodral vpřed právě včas, aby zablokoval první ránu kostlivce. Poté prvním úderem prorazil jeho obranu a hbitě přešel k dalšímu úderu, čímž protivníka zkrátil o hlavu.
„Nemrtví? Co to má znamenat? Tak buď jsem mrtvej, nebo jsem živej. Jak může být někdo mrtvý jen tak napůl?“ zaklel Shakes a mečem usekl dalšímu kostlivci ruku.
Celý prostor náhle osvětlil blesk z hole Fidgeta, kterým vyřídil jednoho z duchů. Válečník byl na okamžik slepý jako krtek, čehož využil bezruký nepřítel a i beze zbraně se vrhal na Shakese. Ten jej odstrčil a čepelí obsah široký půlkruh. Ozvalo se křupání a praskání kostí.
Zasáhl dokonce dva protivníky. To už se k tahu dostal znovu mág, který vypustil ze své hole ohnivou kouli, jež utrhla kostlivci hlavu a řítila se dále na strašidlo. Válečník stále nechápal, kde se to v gnómovi bere. Občas nesvede ani triviální kouzla.
Stejně tak si nebyl jist, v čem spočívá nebezpečí toho ducha. V tom se mu však v téměř průhledné ruce objevil blesk, kterým odhodil Fidgetovu střelu. Mág s funěním dokončoval původní konverzaci: „Ano, ti mrtví jsou překvapivě živí.“
Nyní se však zdála situace jasná a tak si válečník vykročil v ústrety jedinému nepříteli. Ten se v záplavě zoufalství odhodlal k poslednímu útoku, se kterým Shakes vůbec nepočítal. Duch náhle explodoval. Vlna člověka odhodila několik kroků zpátky a poté tvrdě dopadl na hrbolatou zem. Zdál se však být v pořádku.
Zvedl se, oprášil svůj modrý plášť a zasunul meč zpět za opasek. Místo něj popadl do ruky klíč a mířil si to k bráně, odhodlán tuto cestu dokončit, ačkoliv si zřejmě neuvědomil, že „život“ se zde zřejmě nachází…
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 21) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #4  
Staré 28-11-2012, 21:10
Sir Gorgon Sir Gorgon je offline
Kostlivý bojovník
 
Datum registrace: Jul 2011
Umístění: ....
Příspěvky: 12
Standardní



Myslíš, že až dopíšeš tohle do konce, budeš pokračovat dalším podzemím (Doly slávy, Trosky Gnarku, Slůj hrdlořezů...)?
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 2) řekli "Díky" uživateli Sir Gorgon za tento užitečný příspěvek:
  #5  
Staré 28-11-2012, 21:19
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,151
Standardní

Jak je naznačeno v anotaci, příběh se brzy zvrhne trochu někam jinam. Konec mám již trochu promyšlený a pokud to budeš číst až do samého závěru (pokud se tam nějak sám dostanu tak, jak si představuji ), asi pochopíš, že to nebude tak úplně jednoduché.

Na druhou stranu, pravděpodobně si nechám otevřenou cestu k druhému dílu, ale zda se tam bude hodit další podzemí, to momentálně nemohu slíbit (zároveň to však nevylučuji, potvůrky ze hry jsou mi výborným pomocníkem a já tak nemusím příliš namáhat svou představivost). Ale tak uvidíme, jsme teprve na začátku.

Děkuji za komentář.
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 3) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #6  
Staré 28-11-2012, 21:21
Sir Gorgon Sir Gorgon je offline
Kostlivý bojovník
 
Datum registrace: Jul 2011
Umístění: ....
Příspěvky: 12
Standardní

Citovat:
Původně založeno Chicony Zobrazit příspěvky
...pokud to budeš číst až do samého závěru...
O to se neboj, první kapitola se mi líbila a těším se na druhou. Věř mi nebo ne, ale neusnu z toho. Nebojím se tě srovnat s Arthurem (v kvalitě příběhu).
Odpovědět s citací
  #7  
Staré 28-11-2012, 21:25
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,151
Standardní

V klidu spi, já sem ty kapitoly zase tak rychle sázet nebudu. xD

Ale druhou bych do pátku přihodit mohl.
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
  #8  
Staré 28-11-2012, 21:28
Sir Gorgon Sir Gorgon je offline
Kostlivý bojovník
 
Datum registrace: Jul 2011
Umístění: ....
Příspěvky: 12
Standardní

Citovat:
Původně založeno Chicony Zobrazit příspěvky
Ale druhou bych do pátku přihodit mohl.

Aspoň se mám na co těšit před pondělním testem z dějepisu...

Naposledy upraveno Sir Gorgon; 28-11-2012 v 21:30.
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 2) řekli "Díky" uživateli Sir Gorgon za tento užitečný příspěvek:
  #9  
Staré 30-11-2012, 20:43
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,151
Standardní

Kapitola II. - Hm… klíč, k čemu asi bude?

Odemknutí stříbrného zámku nebylo dostatečné. Po otočení klíče se ozvalo pouze cvaknutí, ale brána zůstala skálopevně zapečetěna. Oba preventivně vzali do rukou zbraně a Shakes sáhl pro další, tentokrát zlatý klíč.
Celý proces se opakoval znovu. Místností projelo zadunění a burácení, ze kterého oba zamrazilo až do morku kostí.
„Ale ne, už zase,“ komentoval situaci Shakes.
Ze stejné chodby se tentokrát vyřítila smrtka, tři ghúlové a u stropu se mihotali vampýři.
Ghúlové byli neozbrojení a tak se Shakesovi zdálo, že je snadno vyřídí. Efektně zarotoval mečem v ruce a poté prvního z nich bodl do břicha. Čepel se zbarvila černou krví. Protivníkovi se však rána před lidskýma očima zcela zacelila. Shakes překvapeně zíral a úderu nepřítele, vedenému s chladnou zuřivostí dlouhým pařátem, se vyhnul na poslední chvíli.
Poté se rozhodl uplatnit radu Fidgeta a setnul protivníkovi hlavu. Tělo se sesunulo na zem. „Ta už ti nedoroste,“ pronesl s posměškem.
Mág měl se smrtkou doslova plné ruce práce. Jeho magickým střelám se s přehledem vyhýbala a pomocí tajemných blesků se dostávala nebezpečně blízko. Říkalo se, že podobná stvoření dokážou splynout s nepřítelem a poté z něj vysát všechen život.
To Shakes si tuto bitvu doslova užíval. Ghúlové se pouze pomalu sunuli a neměli zbraně. Stačilo si držet odstup. Následné ráně nemrtvého pouze nastavil meč, o který se ghúl ošklivě poranil, ačkoliv se rána brzy vrátila do původního stavu. Zatímco se jeho zranění regenerovalo, Shakes pokračoval úderem na hlavu.
Otočil se, očima hledajíc posledního tvora. Ten se však již smažil u stěny, patrně zásahem jedním z mágových projektilů. Fidget však touto akcí ztratil potřebné síly a nemohl od sebe nadále držet Smrtku v dostatečné vzdálenosti. Proto se odhodlal k zoufalému činu a sáhl si do kapsy fialové róby, kde hledal další červenou houbičku. Poslední!
Chvíli zauvažoval, zda ji má využít. Smrtka se náhle ocitla na krok od něj a nebylo o čem přemýšlet. Vyhodil pochoutku do vzduchu a po vyřčení tajemné fráze se kolem něj začal formovat mocný ohnivý štít. Po chvíli jej zcela obklopoval. Při dalším útoku smrtky se přesunul na ní, ale začal ji zmenšovat prostor, až ji plameny pohltily úplně.
Shakes se nechal tímto divadlem unést a zapomněl na vampýry. Ti o sobě dali vědět nepříjemným kousnutím a seknutím do paže. Válečník zasyčel bolestí a začal kolem sebe zuřivě máchat mečem, ovšem ani jeden úder nebyl dostatečně přesný. Rána ho nepříjemně pálila a lehce krvácela.
Nyní toto představení naopak sledoval mág, který se snahami společníka náramně bavil. Tedy až do chvíle, kdy proti jeho úsměvu vystřelila Shakesova čepel.
„Můžeš s nimi něco udělat!?“
O pár úderů srdce později se mu nad holí vznášela ohnivá koule, kterou vypustil přesně mezi dva vampýry. Zdálo se, že minul, ale v tom se projektil roztrhl na dva menší a oba zasáhly jiného protivníka. Ti s kvílením dopadli na zem.
Válečník je poté oba na zemi rozpůlil, spíše pro své uspokojení, než že by to bylo nezbytné. Zkontroloval svou ránu na ruce a popadl zlatý klíč.
Po odemčení dalšího zámku se však znovu nic nestalo a Shakes vrhl otrávený pohled na poslední klíč, zatím stále visící na zdi. Rozeběhl se k němu a v očekávání dalšího souboje jej vytrhl z ochablého připevnění.
Nic se však nedělo. Následně jej vsunul do posledního otvoru a otočil. Masivní brána se dala do pohybu. Shakes již teď znovu vytáhl meč z opasku a vyhlížel další nebezpečí. Stupidní nápad ještě stupidnějšího gnóma, pomyslel si pak.
Za mohutnou bránou se však nacházela pouze úzká chodbička. Výmysl elfů, pro tenkou cestičku postavit obří vchod, uvažoval Shakes nad architekturou místních prostorů.
Na stěnách již nebyla ani jedna pochodeň, a tak oba dobrodruzi civěli do tmy. Nacházela se zde bedna s loučemi. Člověk jednu vzal a zapálil. Temná chodba se zalila světlem. Stěny a strop tvořil jemně opracovaný kámen a podlaha byla vykládaná tmavým obsidiánem.
„Zdá se, že ta chodba je dlouhá, podíváme se nejprve do tamté místnosti,“ navrhnul Shakes a ukázal na tajnou komnatu, odkud se na ně před chvílí valili nepřátelé.
Byla to prostá místnost se čtyřmi nevyzdobenými stěnami a nízkým stropem. Nevynikala ani velikostí. Shakes si nedokázal představit, co zde ti nemrtví asi dělali. Nicméně to zde nepříjemně páchlo rozkladem a hnilobou.
V zadní stěně zel průchod do další místnosti. Nejspíš k tomu došlo po „ukradnutí“ druhého klíče. I tato místnosti byla téměř prázdná, až na mrtvolu ležící vedle truhly v rohu místnosti.
Když si Fidget všiml, jak Shakes na truhlu slintá, začal náhle mluvit. „Pozor na kontakt s pokožkou.“
„Co to zase meleš za nesmysly?“ obořil se na něj válečník
„Text, na té truhle.“
Shakes jej krátce přelétl očima. Pro jistotu si zkontroloval své slabé látkové rukavice. Poté se mu však rozzářily oči a okamžitě truhlu otevřel, aniž by pomýšlel na nějaké nebezpečí. K jeho štěstí se však nic nestalo.
Fidget se přes něj snažil také nahlédnout do truhly, ale kvůli jeho velikosti to nebylo vůbec snadné. A ani se mu to nepodařilo. Nervózně si prohrábl rukou černé, krátce střižené vlasy.
Na Shakesově tváři, orámované stálým strništěm, se objevil úsměv. Vytáhl z truhly měšec plný zlaťáků. Obtěžkal jej, a přestože rozhodně nebyl bezcenný, člověk již viděl celý obsah truhly, a tak zlaťáky hodil na překvapeného gnóma.
Předtím, než Fidgetovi ukázal ten hlavní klenot, vytáhl ještě podivný klíč. Nezdálo se, že by jej nyní potřeboval a proto se, podobně jako měšec, klíč prolétl vzduchem a skončil u mága.
Protože nevypadal tak obyčejně, donutil Fidgeta si jej hloubavě prohlédnout. „Hm… klíč, k čemu asi bude?“ konstatoval pak.
To už válečník v ruce držel meč. Ovšem nejpodivnější meč, jaký kdy Shakes viděl. Vzhledem k poměrně velké čepeli, efektně zahnuté a na ostřejší části navíc ozdobené modrým proudem zvláštní magické síly, byl jílec relativně malý. Shakesovi však perfektně sedl do dlaně a váha předmětu nakonec nebyla taková, jak by se mohlo zdát.
„To je trhač duší!“ začal ohromeně Fidget. „S tím bys ty mohl porazit duchy či smrtku, právě díky magické čepeli.“
„O tom už jsem také slyšel, ale co dělá právě na tomto místě?“
„Tyto meče jsou vzácné. Myslím, že jsem ho jednou jako malý kluk viděl. Ale to není podstatné. Vypráví se, že právě Elmorn vlastnil magický modrý meč. Možná jsme skutečně narazili na jeho vězení a předtím, než ho uvrhli do žaláře, ho zde pravděpodobně připravili o zbraň.“
Shakesovi se tohle líbilo. Možná by tento předmět mohl prodat za spoustu mincí. Každopádně svůj původní už nebudu potřebovat, pomyslel si. Z opasku sundal pochvu na meč a upustil ji na zem. Její místo nahradil zvláštním, novým krytem na trhač duší, který zavěsil na svůj opasek. Poté do něj vložil svůj úlovek, magický trhač duší. Zbraň v krytu držela jako magnet.
„Tak pojďme zjistit, kam patří ten podivný klíč,“ pokračoval Shakes.
Tiše odešli z místnosti a namířili si to do nově otevřené úzké chodbičky. Válečník se znovu chopil pochodně a vykročil vpřed. Pomalu kladl nohu přes nohu a pátral v dáli po konci stísněné chodby.
Fidget neviděl vůbec nic, pouze modrý plášť svého druha před sebou. Často do něj málem narazil. „Víš, no… Možná bychom se měli vrátit. Dobrou kořist jsme již nalezli,“ přerušil pak hrobové ticho.
„Ahá! Tak můj malý kolega dostal konečně strach?“ posmíval se Shakes. „Ne, tuhle cestu teď dokončíme.“
Další odpověď mág spolkl už při nádechu, protože Shakesova volná ruka se přísně vztyčila. „Už vidím nějaký vchod, pojď,“ ozvalo se zepředu.
Trochu zrychlili a tím odešlo i dosavadní ticho. Slyšeli alespoň vlastní kroky. Cestu uzavíraly obyčejné železné mříže. Válečník je zkusil otevřít. Byly ovšem zamčené a ani násilím se nepovedlo dostat dál.
„Zkus tohle,“ uslyšel pak mágův hlas. Otočil se a Fidget mu nabízel onen podivný klíč, který nalezli v truhle. Popadl ho, vsunul do zámku a otočil. Po cvaknutí se dveře pozvolna samy otevíraly.
Vstoupili.
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 13) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #10  
Staré 05-12-2012, 15:16
Kaskaroma Kaskaroma je offline
Učeň
 
Datum registrace: Nov 2012
Příspěvky: 3
Standardní

Ty jo hele a bude i pokračováni
Odpovědět s citací
The Following User Says Thank You to Kaskaroma For This Useful Post:
Odpovědět

Možnosti
Zobrazování

Pravidla přispívání
Nemůžete zakládat témata
Nemůžete odpovídat
Nemůžete přidávat přílohy
Nemůžete upravovat své příspěvky

BB kódy: Zapnuto
Smajlíci: Zapnuto
[IMG] kód:Zapnuto
HTML kód:Vypnuto

Přejít do sekce


Zobrazený čas je SEČ +2. Aktuální čas 23:29.


Běží na: vBulletin® Version 3.8.4
Copyright ©2000 - 2018, Jelsoft Enterprises Ltd.
Copyright ©2011 by 'Playa Games GmbH'