Shakes & Fidget - The Game - Supportforum  
  #11  
Staré 03-08-2014, 11:58
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,146
Standardní

Kapitola IX – O Černých lebkách

Shakes ignoroval všechny osoby, kolem kterých procházel. Jakoby neslyšel a neviděl. Zamířil si to k blízké hospodě s venkovní terasou, kde se usadil na dřevěnou lavičku ke kamennému stolu přehozeného tenkou látkou. Fenrirr z dáli pozoroval, jak v něm mizí první pivo.
„Co se mu stalo?“ zeptal se Nezávislý elfské královny, a také své milované, Ayne.
„… Celestine, lidská kouzelnice, která tu byla s ním, se obětovala, aby on mohl zachránit mě. Nechybělo moc, a místo ní jsem se nevrátila já.“ Klepal se jí hlas. Temný elf ji objal. „Je mi z toho hrozně, ale myslím, že ho budeme muset požádat o pomoc znovu. Nyní vládne meči daleko lépe než většina elfských šermířů.“
Jakmile se od sebe oddělili, vecpal se dopředu Thorthen. „Rád tě poznávám, Nezávislý.“ Podali si ruce a trpaslík se představil. „Mohl bys nás všechny seznámit i s dalšími, které jsi sem také přivedl?“
„Samozřejmě, ale nerad bych ztrácel čas představováním se na každém rohu. Můžeme dát dohromady všechny zodpovědné osoby?
„No tak za nás trpaslíky to budu já a ještě Maric, ten má pod palcem celé tohle území Dolů a Gnarku.“
„Dobře, všichni ostatní tu čekají se mnou. Sežeň Marica a setkáme se u Shakese.“ S těmito slovy se začal přesouvat k přilehlé hospodě. Ostatní jej, kromě Thorthena, který odběhl jiným směrem, následovali. V okamžiku jejich příchodu Shakes vstal a bez jediného pohledu na ně se vydal pryč.
„Slyšel jsem, že tvé schopnosti jsou nyní dokonce nad úrovní elfů.“ Začal Fenrirr komplimentem.
Shakes se pouze zastavil.
„Podívej, já vím, co se tam stalo. A mrzí mě to. Ale válečníka jako ty budeme potřebovat. Zatím tě nežádám o nic víc, než abys zde s námi zůstal, vyslechl, co víme a poté si nechal projít hlavou, kam povedou tvé další kroky.“
„Temní elfové opět mají informace, které byly zbytku světu utajeny? A doplácím na to opět já a mí přátelé.“
„A temní elfové budou opět ti, kdo se přidají na správnou stranu a dovedou tuhle bitvu ke zdárnému konci.“
Shakes se otočil. Prohlédl si Nezávislého a usoudil, že se vůbec nezměnil. Záhy se před něj vedrala další povědomá tvář. Patřila člověku, jemuž se na zádech vyjímala těžká kuše. Nemohl to být nikdo jiný než Mallen, který i po úmrtí Velttona, bývalého lidského krále, zastával pozici ochránce.
„Zdravím, Shakesi,“ přišel až k němu a nabídl mu pravici, kterou válečník pevně stiskl. „I k nám se zprávy o nebezpečí donesly. Vyslali mě s menší skupinou válečníků na pomoc. Lid si tě stále pamatuje jako hrdinu. Věříme ti.“
Shakes na něj kývl a společně se posadili. „Mallen nezůstane posledním opětovným shledáním. S Ayne už jsi měl možnost mluvit. Patrně jsi střetl také Suiathase, jehož vědomosti zde mohou být neocenitelné. Vybaví se ti jistě také Firandorn, který nyní vede královské ozbrojené síly. Dále Fratley, který se po čase přenesl přes elfské oběti z incidentu ve Znesvěcených katakombách. V paměti můžeš snad mít také Shiru či Katriel,“ ukázal prstem na dvě pohledné elfky, které Shakes shledával velice podobnými. Odlišovala je však barva vlasů, neboť Katriel byla jednou z mála elfských brunetek. „Je zde také Rakarth, který se ti pravděpodobně spíše vybaví pod přídomkem Dračí mág. A s sebou zde má jistou osobu, příslušníka Černých lebek, který se Vám všem blíže představí samostatně. Další osoby jsou ti již, věřím, neznámé.“
Přidali se k nim také dva trpaslíci, kteří se vzájemně pozdravili s ostatními.
„Černé lebky?“ navázal pak na slova Fenrirra Shakes. „Není to ten spolek nekromantů, co vraždil lidi snad jen pro zábavu?“
„Ale vůbec ne,“ ujal se odpovědi Rakarth. „Tento názor jest dlouhodobou mylnou představou, špatnou interpretací vyprávění a následných dezinformací. Nejsou totiž nekromanti jako nekromanti. Pravděpodobně všichni víte, co takový nekromant dokáže – povolává duše mrtvých, které jsou vloženy do jednoduchých těl, nejčastěji kostlivců, které poté dokáže ovládat. Nekromanti vytvořili také jádro Černých lebek, ale rozhodně se nejedná o spolek, který by se skládal výhradně z nekromantů, či jejich cíle byly zaměřeny vůči ostatním obyvatelům tohoto světa. Koneckonců, o jejich vzniku a záměrech vám může povědět sám Anthal, jeden z nejstarších členů klanu Černých lebek.“
„Ještě předtím, než začne mluvit, bych se zeptal, co zapříčiňuje existenci kostlivců v uzavřených prostorách, kam nikdo ani běžně nemá přístup. V různých dolech, případně jeskyních. To je tam taky někdo ovládá?“ vložil se do konverzace zvídavý Thorthen.
„Nikoliv,“ pronesl Suiathas. „Duše mrtvých se pohybují všude kolem nás, pokud nebyly řádně poslány na Věčnost. Národově různé rituály nejsou jen pouhou tradicí či projevením úcty. Duše se podobnými způsoby odesílá do Síně mrtvých, kde nalézá svůj klid. Zabloudí-li duše do podobných prostor, které jsi zmínil, zešílí. Touha po životě a svobodě se promění v touhu zabíjet, což zapříčiní samovolnou transformaci v kostlivce. Takový válečník je však poháněn pouhým instinktem zabíjet, není veden pokročilou myslí nekromanta. A proto bývají snadno porazitelní.“
„To je naprosto přesně,“ pokyvoval uznale Anthal. „Víte, nekromanti občas také zešílí. Snadno se totiž začnete považovat za víc, než doopravdy jste. Představte si bitevní pole, na které shlížíte z věže za vaší armádou. A teď si navíc přidejte „boží ruku“, kterou můžete libovolné bojovníky přesouvat a udílet jim vaše rozkazy, které do puntíku plní. Tak přesně vypadá ovládání armády nemrtvých pro nekromanta. Maximální kapacita se samozřejmě odvíjí od schopností a zkušeností takového mága.“
„A jak je to tedy s Černými lebky?“ pokračoval se zájmem Suiathas.
„Tací nekromanti, jejichž jediným životním cílem je ukázání své moci, by nikdy nebyli, nejsou a nebudou do našich řad přijati. Klan se z daleka neskládá výhradně z mágů, nýbrž všech osob, kteří projevili zájem o výzkum dimenzí. Věříme totiž, že tenhle svět, jaký známe, není jediný. A vlastně jsme to již i dokázali. V opuštěném chrámu jsme dokázali otevřít bránu. Druhou stranu jsme chtěli prozkoumat pomocí kostlivců, jenže přišel problém – žádná mrtvá duše si k nám později nenalezla cestu. Nyní to vypadá, že vše požírali démoni a tak nyní mají slušnou zásobu bojovné síly.
My jsme navíc pravděpodobně zapříčinili další problém, neboť onu bránu se nám nepodařilo zavřít, zkrátka nevíme jak. Celou oblast jsme společnými silami alespoň uložili do ledu, proto ji nyní nazýváme Chrám zamrzlé krve. Ovšem potřebujeme odpočinek, proto bylo nutné s pravdou vyjít ven. Pomoct vám výměnou za to, že vy poté neodkladně pomůžete nám.“
„Takže věříte, že stejně jako vy, démoni bojují pomocí mrtvých?“ zeptal se Maric.
„Ano, jen jim pravděpodobně dávají reálnější podobu.“
„Ale pokud se jednalo o naše přátele, jak mohou…?“ uvažoval dále trpaslík.
„Věříme, že si nic nepamatují.“
„Vlastně i vypadají úplně jinak.“ Zapojil se opět Rakarth. „Výjimku tvoří Fidget, jehož tvář jste prý všichni i ve formě démona poznali. Již dlouhodobě temní elfové uvažovali, na co démoni celou dobu čekají a proč se naprosto straní konfliktů. Na tuto myšlenku odpověď stále nemám, ale teď nemohu jinak než hledat spojitost právě s prvním rozpoznaným démonem – Fidgetem.“
„Asi bude nejlepší, když se znovu navštívíme jejich území skrze trpasličí chodby. Tentokrát s více magie a ve větším počtu.“
„Chodby nejsou příliš široké a prostorné, necháme několik lidí tady. Potřebujeme hlavně mágy a válečníky. Suiathasi, ty zde zůstaneš také. Pokud by se nám něco stalo, víš, jak se máš zachovat,“ rozhodla Ayne. „Nechci teď nést zodpovědnost za lidskou výpravu, tudíž zůstanete tady. Shiro a Katriel, buďte tu se Suiathasem. Shakesi?“
„Já… nemůžu.“
„Je podělanej strachy,“ utrousil elf.“
„Fratley, nech toho,“ pokárala ho Ayne.
To ale nemělo již příliš význam, protože Shakes k němu přiskočil s tasenou zbraní. „Se strachem to nemá nic společného, ty elfskej ubožáku. Pokaždé, když jste mě do něčeho zamotali, jsem akorát ztratil své nejbližší okolí. To, že tady jsi poté, jak ses zachoval k Ayne v katakombách, je výsměchem do tváře celého vašeho národa, slavnej válečníku, co nikdy nic nedokázal.“
Fratley tasil dýky a zaujal bojové postavení. „To víš, že jsem výměnu našich dvou druhů za dva kašpary ve skutečnosti nikdy přes srdce nepřenesl. Zasloužíš si umřít stejně jako oni.“
Shakesova zbraň se rozzářila modrým plamenem, sekl přes jednu z elfových zbraní, která se rozpadla na několik částí. Krátce na to sekl i po druhé.
„Vidím, že za sebe necháváš bojovat magii.“
Válečníkův meč pohasl, kopl do elfa, který klopýtl a padl nazad. Krátce na to mu Shakesova zbraň mířila na krk. „Jak jsem řekl, jsi nula. Tví přátelé v katakombách neumřeli kvůli Ayne, ale protože jsi neschopný.“ V momentě, kdy se chtěl napřáhnout k úderu, ucítil na rameni něčí ruku. „Nemůžu mezi vámi být, královno,“ řekl a otočil se, v očekávání Ayne, když ovšem spatřil hladkou tvář Katriel, oblečené v hnědé vestě doplněné o bílou šálu.
„Nech ho být.“ Její slova nebyla přikázáním, nýbrž žádostí. Jakoby ho respektovala více než Fratleyho a nepřála si, aby vyvolal konflikt mezi lidmi a elfy. „Nestojí to za to.“ Dodala pak.
Shakes opět nedokázal najít slova. Zavrtěl hlavou, uschoval svou zbraň a obešel ji. Postřehl její děkovný úsměv, když procházel kolem.
„Dejte mi někdo zbraň.“ Zakřičel Fratley. „Sakra dejte mi někdo meč, když mi oba rozbil. Jak mohu jinak bojovat?“ dožadoval se znovu, když nikdo nereagoval.
„Nikdo mu nic nedávejte. Vydej se zpátky domů a zamysli se nad sebou,“ dočkal se odpovědi od Ayne.
„To si…“
„Konec diskuze.“
„Za tohle mi, Shakesi, ještě draze zaplatíš.“
Jakmile dořekl větu, dostal tvrdou ránu do obličeje od Fenrirra. „Jestli budeš nadále vyhrožovat ostatním členům aliance, pošleme domů maximálně tvojí mrtvolu. Vypadni.“
„Pokuste se nemyslet na to, co se tady právě odehrálo. Jdeme na démony, ti jsou skutečným nepřítelem,“ pokusila se Ayne rozptýlit myšlenky. Přešla k Shakesovi. „Byla bych ráda, kdybys tady zatím alespoň zůstal a zvážil podporu v budoucnu. Zatím mi můžeš pohlídat tohle,“ předala mu záhadný artefakt. Jednalo se pravděpodobně o ten nález trpaslíků. „A třeba i uvažuj, zda to nemůže mít nějaké využití.“ Shakes kývl. „Ostatní, za mnou!“
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 2) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #12  
Staré 11-08-2014, 21:08
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,146
Standardní

Kapitola X – Nevyhnutelná zkáza

Belzeboss hrdě postupoval vpřed, s armádou okolo sebe. Historicky druhý devanthar začal naplňovat proroctví a zhostil se dokončení příprav na démonickou invazi. Sám Belzeboss trval na tom, aby se osobně zapojil do jedné z prvních akcí, podniknutých vůči zbytku světa. Vyvolený mu to umožnil, poskytl mu legii démonů a také několik okřídlených démonů – ďáblů, kteří bezmezně chrání své prostředí.
Stejně jako sukuby však nepřichází na svět stejně jako skuteční démoni. Jedná se o jejich potomky, neboť se démonům nemůže narodit skutečné dítě. Intimní vztah mezi démony je tak založen čistě za účelem zisku dalších bojovných sil. Zatímco ďáblové takřka nepřemýšlí a jsou tak vyloženě údernou silou, sukuby jsou velmi mazané a za každým úkolem hledají výzvu a zábavu. Jsou známé dokonce i z příběhů lidí a trpaslíků, kteří svedeni jejich krásou končí po strávené noci s nimi mrtví. Pravděpodobně tedy samovolně navštěvují nadpozemský svět, kde vyhledávají kýžené potěšení.
Cvakání Belzebossových kopyt se líně rozléhalo po chodbách. Podpíral se spodní stranou svého trojzubce a s obdivem si prohlížel práci svých společníků. Coby jednoho z nejstarších původních démonů si obstaral respekt u všech ostatních. Nikdy nepřestal věřit v pravdivost proroctví a jeho slova následoval. Nyní věřil, že se všechno vyplatilo a na vlastní oči si prohlížel, jakou cestu pro devanthara svým plánováním a rozkazy vyšlapal.
Za jejich první cíl označil devanthar přilehlé trpasličí doly a město. Zatímco Fidget s větším oddílem vtrhne přímo do města, Belzeboss s ostatními uzavře cestu do Dolů a všechny obyvatele sevřou do kleští. Uvažování jejich nového vůdce se mu již nyní velmi zamlouvalo.
„Je to nádhera, že?“ zaslechl hlas They, bavící se s jiným démonem.
„To ano. Jak vůbec tak čistě hladké chodby vytváříme?“
„Čistě magií. Materiál je zhušťován do tenké magické bariéry, která se přitáhne na stěny.“
K této cestě se Thea přidala dobrovolně a sama vybrala skupinu démonů, které se k ní přidají. Chtěla totiž prozatím utajit přítomnost druhého devanthara. Ten tak zůstal u sopky a má nyní prostor k vytvoření vlastní legie, která ho bude následovat. Oplývá dostatkem sil, aby svůj skutečný původ mohl prokazatelné předvést.
Na zpáteční cestě vše prozradí Belzebossovi. Věří, že její názor podpoří.

~~~~

„Že by už vůdce začal s demolicí města?“ přemýšlel nahlas Belzeboss, když v dáli po změně směru viděl skupinu nepřátel. Očividně tam ovšem nebyli jen trpaslíci. Postavy se lišily vzrůstem, stavbou těla a dokonce i barvou pleti.
„Temní elfové…?“ vydechla Thea. „Co tu dělají?“
„A neřekl bych, že utíkají, nebo že je jim někdo v patách.“ Zaznělo dále.
Jejich směrem začaly létat velké neonové zářící šípy a magické ledové oštěpy. Několik démonů se nestačilo uhnout a probodnuti jedním z projektilů se sesunuli na zem. „Do útoku!“ zakřičel Belzeboss. Bouchl trojzubcem o zem, před ním se začal vířit vzduch smísený s ohněm a vpřed rázem vyplulo několik ohnivých elementálů, kteří vrhali ohnivé koule do nepřátel. Většina se však rozprskla na umně vytvořených magických bariérách.
Thea zatím uvažovala, zda je má současný vyvolený přivést do záhuby. Jen těžko se jí ovšem myslelo, že by je Fidget mohl zradit již teď. Co zde ovšem tihle příslušníci Aliance dělali? Nevypadali překvapeně, spíše naopak, naprosto připraveně na setkání s nimi.
Všichni přešli do poklusu až běhu, aby co nejrychleji zkrátili vzdálenost dělící je od nepřátel, neboť magie používaná druhou stranou se zdála být na vysoké úrovni a hrozilo nebezpečí, že jejich jednotku zcela vyhladí ještě předtím, než dostanou šanci k jakékoliv odpovědi.
„Belzebossi, asi bych ti měla něco říct!“ začala Thea, jejíž černé dlouhé vlasy ji v běhu padaly do očí.
Nad hlavami jim prolétl další ledový oštěp a jen těsně minul Belzebosse. Ten napřímil trojzubec a vyslal zářivý ohnivý blesk do protějších řad, který spálil jednoho z vysokých elfů. „Nejsem si jist, zda je teď správná chvíle na mluvení!“ řekl a znovu vytvořil další ohnivé elementály.
Již však byli celkem blízko a další šance by nemusela nastat. Thea po něm skočila a smetla ho stranou do malého výběžku ve stěně.
„Co sakra děláš?!“
„Fidget není jediný devanthar. Přišel po něm další, který si pamatoval své jméno. Vypadal o mnoho mocněji, jako skutečný vůdce. Chránila jsem ho, abych mu dala příležitost vytvořit si vlastní stoupence. Zpanikařila jsem, takhle proroctví nebylo napsáno. Nic podobného se nemělo stát. Omlouvám se, měla jsem ti to hned říct.“
„Pokud se odsud nedostaneme živí, tak už na tom stejně nesejde.“
„Můžeme utéct.“
Hned, jak to řekla, se v zadních řadách proměnil havran v temného elfa v kápi. Vířil čepelemi na všechny strany a sám hned podřízl hrdlo několika démonům.
„Chcípni!“ zamířil na něj Belzeboss trojzubcem a z jeho hrotů vylétl oslepující blesk. Temný elf se však znovu proměnil v havrana a kouzlo jej tak minulo. Skoro to vypadalo, že by jejich jednotku vyřídil i sám. Jejich zadní linie jen díky jeho zásluze skončila v troskách. „Nemyslím si, že teď je cesty zpět.“
Vepředu se ze země pod démony vynořilo několik ledových ostnů, které bezcitně probodaly další démony. Když z nich vyprchal všechen život, kouzlo bylo zrušeno a démoni bezvládně popadali na zem jako přezrálé ovoce.
Thea vstala a zkřížila dlouhý tenký meč s temným elfem. Ten snadno dýkami útoky odvracel. Odhadl však její snahy a promluvil. „Koho to tam chráníš? Není to snad váš vůdce? Že bychom měli až takové štěstí?“
„Co tu děláte?“
„Tak vy nám dokonce rozumíte?“ zasmál se. „Vracíme mrtvé duše tam, kam patří. Do hrobu!“ a znovu zaútočil. Sek dýkou sice zablokovala, ale temný elf přešel do podřepu a v otočce pravou nohou jí podkopl nohy. Dopadla na tvrdou zem a než se stihla vzpamatovat, temný elf už jí mířil zbraněmi na hlavu.
Teprve teď si všiml, že démon, kterého chránila za sebou, utíkal chodbou pryč. Vyměnil dýky za zářivý luk a s hlubokým nádechem napnul tětivu šípem. Zabránil vyrušení tím, že Thee přišlápl nohou hrudník.
„Varuji tě…“
Dříve, než stihla své výhružky doříct, již šíp hledal svůj cíl a o moment později probodl oběti srdce. Zbytek démonů se již také válel v prachu, výměnou za pramálo ztrát na straně Aliance.
„Teď ti položím stejnou otázku já,“ díval se jí do očí temný elf s úsměvem na tváři. „Co tu děláte a jaký je smysl vaší aktivity?“
„Smysl? Zemřete. Všichni.“
„Já bych řekl, že se to zatím vyvíjí trochu naopak, nemyslíš? Rozhlédni se. Jsi poslední a jsi naživu jen proto, že jsem ti to zatím umožnil. A řekl bych, že ten zbabělec neměl mezi vámi zrovna nulové postavení.“
„Neměl, to je správné označení.“ Zachechtala se. „Kdysi dávno. Mnohem důležitější osoby vám ovšem přinesou nevyhnutelnou zkázu. Však to již velmi, velmi brzy poznáte, jen co vylezete z těch prohnilých trpasličích dolů.“
„Svažte ji ruce. Vezmeme ji s sebou.“
„Jsi si jistý? Nevíme, čeho jsou schopní.“ Zeptala se další, pro Theu neznámá, osoba.
„Ano, Anthale.“
Tentýž člověk poté zavřel oči a zvedl ruce. Rty mu kopírovaly slova nějakého kouzla. Ještě chvíli pokračoval a poté se opět vrátil do reality. „Tak je to skutečně pravda. Cokoliv tihle démoni jsou, nejsou to původem živé bytosti. Nezbyla tu po nich ani jediná duše. Došlo k jejich druhé smrti a podstata živé bytosti se definitivně roztříštila.“
„Nechceš nám k tomu něco říct?“ obrátil se opět temný elf na Theu.
Odpovědi se ovšem nedočkal, a tak se pro jistotu otočili na cestu zpět do Gnarku, neboť se obávali, zda ve výhružkách této démonické osoby přeci jen neklíčí alespoň zrnko pravdy.
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 2) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #13  
Staré 12-08-2014, 00:05
CrazyDex CrazyDex je offline
Kostlivec
 
Datum registrace: Jul 2014
Příspěvky: 0
Standardní

Čítal som prvý diel a bol úžasný! Hneď sa pustím aj do tohoto :3
Odpovědět s citací
  #14  
Staré 12-08-2014, 20:23
CrazyDex CrazyDex je offline
Kostlivec
 
Datum registrace: Jul 2014
Příspěvky: 0
Standardní

Kedy bude dalsia kapitola?
Odpovědět s citací
  #15  
Staré 12-08-2014, 21:01
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,146
Standardní

Brzy, do konce týdne určitě.
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
  #16  
Staré 14-08-2014, 13:11
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,146
Standardní

Kapitola XI – Náhodné setkání?

Společně se Shirou, Katriel a Suiathasem zůstali sedět u venkovního stolu téže hospody, kde se před několika chvílemi rozhodovalo o dalším postupu Aliance. Shakes si střídavě různými způsoby krátil čas.
Zprvu ho trápilo samotné rozhodnutí. Asi měl jít s nimi, stát v první linií a zabít několik dalších démonů. V boji se stejně poslední dobou cítil jako doma. Mohl uvolnit své myšlenky a dělat to, v čem je dobrý. Sezení a čekání, až někdo jiný dokončí úkol za něj, se mu již příčilo. Přesto cítil, že by do následného střetu nešel s čistou hlavou a sám by tak tvořil nebezpečí pro sebe i pro své okolí. Že není v nejlepším psychickém rozpoložení, nakonec potvrdil i výbuch emocí vůči Fratleymu, který jen zamumlal jedinou poznámku.
Na zahnání myšlenek si hrál s předmětem, který mu předala Ayne. Nepochybně se nápadně podobal klíči, ale jen těžko půjde nalézt na celém světě ten správný zámek. Předmět vyzařoval purpurovou aurou, jež vyvolávala souvislosti s magií, a proto se trpaslíkům tento předmět ani trochu nezamlouval.
„Nevíte, k čemu by to mohlo být?“ zeptal se spíše řečnicky, když už ticho i přes přítomnost ostatních začalo působit nepříjemně nelidsky. Přesto pohled věnoval Katriel. Přistihl se, že ji pozoruje možná až neslušně často, ale tahle tmavovlasá elfka působila jako magnet pro jeho zrak.
Usmála se, když si vyložila jeho dotaz jako otázku hlavně na ní. „Nemyslím si, že zrovna já ti budu schopná odpovědět.“
„Já… uh, nemusíš odpovídat zrovna ty.“ Zčervenal.
„Líbíš se mu,“ pošeptala do ucha Katriel vedle sedící Shira.
„Já vím,“ šibalsky se zasmála.
Shakes vyhledal pomoc u Suiathase. I na elfské poměry již musel prožít dlouhou řádku let. Dokonce působil stářím až vyčerpaný, což u elfů Shakes ještě nikdy nepostřehl.
„Bohužel jen těžko mohu tento předmět bez hlubších výzkumů identifikovat. Že je nějak opracovaný magií a že se jedná pravděpodobně o nějaký klíč, je nám asi jasné všem. Vzhledem k tomu, že se ručička na vrchní části otáčí v závislosti na poloze, nebudou to ani hodiny, ani kompas. Skoro bych odhadoval, že to ukazuje směr. Potvrzení této myšlenky by už však vyžadovalo ten hlubší výzkum. A také cestování, a na to už, při vší úctě, nejsem zrovna nejmladší.“
„Až odstraníme démony, můžeš se vydat po stopách záhadného klíče, jsi prý takový světošlápek.“ Dobírala si ho Katriel.
„Jistě, klidně se můžeš vydat s sebou. Ocením tvé schopnosti,“ překvapil ji válečník odpovědí, načež pro změnu zrudly tváře jí.
„To ona by neodmítla, viď Kat?“ pomohla Shakesovi Shira. „Má také ráda výlety do neznáma. Budete dobrá dvojka.“
Za nimi se ozval ohlušující výbuch. Země se uprostřed roztrhla a vzhůru vytryskl proud lávy. „Co to…?“ vydechla Katriel.
V zemi zela obrovská díra, kudy se za chvíli začali valit démoni a různorodá pekelná monstra. Lávoví golemové drtili budovy, ohniví elementálové vyvolávali požár po celém městě a démoni vraždili obyvatele. Katriel i Shira začaly střílet z luků a několik protivníků vyřídili. Přidal se také Suiathas svými kouzly.
Shakes vykročil do přední linie a nebál se vzít na svá bedra tvrdý oříšek – lávového golema. Trhač duší se rozzářil. Shakes srazil stranou první úder a před druhým uskočil. Řízl trhačem do těžkého kamene a díky magické povaze meče dokázal zranit i tuhle nestvůru, která tak přišla o svou kamennou končetinu. Pokračoval údery na nohy, načež se monstrum svalilo na zem a Shakes zakončil duel oddělením hlavy, které i této pekelné stvůře způsobilo smrt.
Aby se příliš neodděloval od ostatních, vrátil se k nim. Chaos se ve městě šířil jako epidemie a počet démonů nadále rostl. Připojil se k nim také Mallen. Informoval je o ztrátě lidské jednotky a o stejné situaci v další ulici. Celý Gnark zachvátil oheň, přestože všechno tvořil kámen. Země se jim třásla pod nohama.
„Musíme utéct, tohle nemá smysl. Doufám, že Doly slávy nezasypou všechny, kteří jsou uvnitř. Pokud tu zůstaneme ještě o chvíli déle, zůstaneme tu navždy.“ Po těchto slovech je Shakes tlačil za sebou pryč. Problémem však zůstávalo, že brána je na druhém konci města. Vykašlali se na taktický ústup a vzali nohy na ramena, se Shakesem v první linii.
Místy se zastavovali a nutně si proráželi cestu dále. Válečník tak na chvíli zůstal oddělený od ostatních, a v ten okamžik se s ním propadla zem. Nejednalo se o náhodu. Ocitl se v krátké chodbě, na jehož konci stála malá postava se známou tváří. Tváří Fidgeta.
Podíval se nahoru, kde se s ním propadla zem. Brzy jej hledali ostatní společníci. Ulevilo se mu, že jsou v pořádku. „Běžte! Utečte! Jsem v pořádku, dostanu se odsud a najdu vás!“
Neviděli možnost, jak mu odtud pomoci. A proto jej poslechli. Poslední pohled mu věnovala Katriel, stekla ji slza po tváři a spadla do propasti. „Jdi,“ propustil ji Shakes. „Prosím.“ Krátce na to zmizela, když ji ze strnulosti doslova vytrhla Shira.
Zůstali tak s démonickým Fidgetem o samotě. „Proč jsem tady skončil zrovna já? Nepřipadá mi, že je tohle setkání náhodné.“
„To vskutku není, Shakesi. Ano, jsem to já. Nejedná se o pouhou podobu.“
„Takže démoni znají svůj původní život? Jak ale pak můžete… dělat něco takového? To je zvrácené.“
Ne, nepamatují. Jsem výjimka, proto mě všichni následují. Jsem to, na co démoni celá ta léta čekali.“
„Tak proč celé tohle šílenství nezastavíš? Zabil jsi mou přítelkyni, právě jsi nechal vypálit celé město. Musíš s tím…“
„DOST! Dlouho jsme se neviděli, a už něco musím?! Vážně?! Ty nemáš ani tušení, jaký to je. Obětoval jsem se pro přežití lidí a aliance vůbec. A co přijde potom? Narodím se znovu, jako démon, který si navíc všechno pamatuje. Včetně vlastní smrti.“ Po tváři mu tekly slzy. „Jsem kráčející mrtvola. Jenže co je horší? Z téhle situace není východisko. Démoni mají vyvoleného po letech. Chtějí krev a velká vítězství. Pokud to nesplním, je to jako bych si vrazil dýku do srdce podruhé.“
„Já…“
„Už nechci věřit tomu, že vlastní smrtí něco vyřeším. Ani nevíš, jak rád bych prostě odešel s tebou zpátky domů. Ale to nelze. Žil bych ve strachu každý den, a to nejen před hordou, ale i aliancí. Nemyslím si, že by mezi sebou jen tak snesli démona, jako jsem já. Musím tedy buď podruhé umřít, nebo zabíjet ty, které miluji. Jsem to v záviděníhodné situaci, že?
Fidgetův pohled Shakese donutil k zamyšlení. Zatímco on ztratil „jen“ kamaráda, právě ten kamarád ztratil totéž, ale k tomu navíc vlastní život, vlastní ideály a představy o spravedlivém světě. Nebyl si jistý, kolik si toho může nyní dovolit. Nejradši by vstal a svého dávného přítele by objal. V rámci momentální situace ze sebe vysoukal upřímnou omluvu. „Promiň, neměl jsem tušení, co démoni vůbec chtějí a proč se objevili zrovna teď. Chyběl jsi mi, nechtěl jsem tě ranit. Ale mučí mě představa, že bych proti tobě měl zdvihnout svou zbraň. Pokud ovšem nevymyslíme možnost, jak démony zastavit, budu se tak muset zachovat.“
„No, máte teď dvě možnosti. Buď budeš poslem špatných zpráv, vyřídíš lidem, ať spáchají hromadné sebevraždy, připojíte se k nám a jako démoni budeme vládnout světu. S tím, že vy si to nebudete pamatovat. Nebo přijdete s rozumnějším řešením, při kterém sám nenasadím život pro malou šanci, že udělám svět lepším. Tomu už jsem uvěřil jednou. Nyní radši budu vládnout v pekle, než sloužit v nebi. Očekávám tě za týden ve Valimdoru, té malé elfské vesničce.“
„A s kým se na tom mám domluvit? Nezabili démoni právě hromadu dobrovolníků, kteří chtěli tuto katastrofu odvrátit?“
Fidget doufal, že k tomu zatím nedošlo. Úmyslně vyvolal pocit nebezpečí z Dolů slávy s tím, že tam Aliance pošle silnější výpravu. Pokud vše dopadlo podle plánu, z Dolů se vrátí právě Aliance a démoni navíc přijdou o svého předchozího vůdce. Ať už bude gnóm nakonec na straně démonů či aliance, tento čin mu nijak neuškodil. Buď se velmi brzy vypořádali s potencionálně nebezpečným démonem, který by vůči němu mohl snadno vyvolat vzpouru, nebo přišel o pár démonů, které k vlastnímu případnému tažení stejně nepotřebuje.
„Pevně věřím, že nikdo důležitý o život nepřišel. Smrt dalších mě mrzí, ale své konání jsem ti již zdůvodňoval,“ řekl Fidget diplomaticky, neboť zatím nechtěl své smýšlení do detailu popisovat ani svému nejlepšímu příteli. Koneckonců sám přiznal, že když vše nepůjde zrovna ideálně, stanou proti sobě jako protivníci.
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 3) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #17  
Staré 18-08-2014, 11:38
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,146
Standardní

Kapitola XII – Nápad

Pohled na vypálené město naplňoval jejich pocity lítostí, smutkem a chutí k pomstě. Z kamenného městečka Gnark zbyly pouhé trosky. Zda vydržely alespoň přilehlé Doly slávy, se budou muset brzy přesvědčit. Vše napovídalo tomu, že démoni ukončili své řádění a zmizeli stejně rychle, jak se objevili.
Do paměti se jim vryl pohled na Shakese v propasti a naději jim přinášela pouze stabilita Dolů, které snad ochránily zbytek jejich výpravy. A také, pokud možno, co nejvíce trpaslíků. Přeživších v městě samotném se velmi pravděpodobně nalezne minimum.
Katriel se oprášila od sazí a zvířeného prachu a sáhla po ruce, kterou jí nabídl Mallen, a pomohl jí tak na nohy. Shira ji napodobila a společně přešli k Suiathasovi, jenž na ně již naléhal, aby šli zpátky do města a pomohli všude tam, kde to jen bude možné.
Brána už neexistovala. Vešli dovnitř města. Zápach spáleného masa znepříjemňoval jejich dýchání. Gnark se proměnil v město duchů. Utichla kulisa dříve nahlas hovořících trpaslíků na každém rohu. Odněkud se však přeci jen šířil povědomý zvuk. Hudba narážející oceli. Hudba bitvy. Dali se do klusu a brzy dokázali rozeznat rozhovor.
„Jsi blázen.“ Zachytili úryvek konverzace
„Možná, ale ty zemřeš.“ Odpověděl druhý.
„Můj předchozí výrok to vylučuje. Neporazí mě někdo s narušenou osobností.“
Slova se změnila znovu v údery meče. Oba hlasy zněly povědomě. Dříve, než mohli jejich původ zařadit, ocitli se o blok dále a za rohem vysoké budovy probíhal souboj mezi člověkem a elfem.
„DOST.“ Zakřičela Katriel, jakmile viděla bojujícího Shakese s Fratleym. Zatímco lidský válečník se okamžitě otočil, aby spatřil krásnou tvář tmavovlasé elfky s napnutou tětivou luku, Fratley využil situace a rozeběhl se na bezbranného člověka.
Katriel vypustila šíp, který našel svůj cíl.
Shakes, za kterým se svalila k zemi mrtvola jako pytel brambor, se rozeběhl k ostatním, zastaviv se před Katriel. Protože nevěděl, jak se může zachovat, elfka mu krátce na to pomohla. Udělala krok vpřed a objala ho.
Lidský válečník nasál její libou vůni. „Děkuji.“ Našel si opět někoho, kdo mu může dělat společnost a uvědomil si, že bez toho nikdy správně nefungoval. Vylepšil se v boji, protože tam hledal úprk před skutečností. Hledání nového smyslu života nabralo svého konce. Jediné, co potřebuje, jsou lidé kolem sebe. Sám se necítí ve své kůži, a proto se po ztrátě Fidgeta tolik změnil.
Nová jiskra v životě mu rozproudila krev v žilách. Rozhodli se pokračovat dále, přímo k dolům. O pár úderů srdce později se k nim přidal havran a podle očekávání brzy na to nabral podobu temného elfa.
„Doufám, že pro nás má holub dobré zprávy,“ rýpla si do něj Shira se záměrem alespoň trochu uvolnit atmosféru.
„Dá se to tak říct. Výprava do podzemí se setkala s úspěchem. Navíc jsme zajali jednu z démonů. Doly zůstaly bezpečně stát, hromada trpaslíků se tam schovala. Ale, co se, proboha, stalo tady?“
„Démoni. V čele s Fidgetem. Pojďme za ostatními,“ odpověděl Shakes.

~~~~

„Takže se tu z ničeho nic vyrojilo hejno démonů, které do základů vypálilo celé město?“ položila otázku nevěřícně elfská královna.
„Ano, jakkoliv to zní neuvěřitelně. A poté mě zajal Fidget. Tedy, myslel jsem si, že mě zajal. Chtěl se mnou hovořit. No, alespoň nyní máme jistotu, že je to opravdu on.“
„Takže si, jako jediný známý démon, zachoval svou tvář i paměť. To je… zajímavé,“ uvažoval Anthal. „Ale teď, prosím, pokračuj. O čem jste hovořili?“
„Je to tak, jak tvrdíš. Pamatuje si svou minulost. A potvrdil, že je výjimka – a proto jej všichni démoni následují. Že on a nikdo jiný je osoba, na kterou celá léta čekali. Prakticky v současné době není s námi, ani proti nám…“
„Vážně? Víš, právě rozdupal dílo, na kterém jsme roky pracovali?“ pobouřil se trpaslík Maric.
„Snažte se ho pochopit. Položil vlastní život, aby pomohl všem okolo sebe. Jenže se narodí znovu a pamatuje si i vlastní smrt. Je na něj nyní vyvíjen nátlak z obou stran. Nechce nám nic provést, ale démoni vůči němu mají velká očekávání, a pokud je nenaplní… no, jak sám řekl. Je to, jako by si vrazil dýku do srdce podruhé.“
„Navrhl nějaká řešení?“ hledala naději Ayne.
„Když nepočítám návrh na hromadné sebevraždy z řad Aliance, abychom se všichni znovuzrodili jako démoni a vládli světu, tak bohužel ne.“
„Ten Fidget má ale smysl pro humor,“ utrousil Thorthen a skutečně se i pousmál nad podobnou úvahou.
„Ano, to má. Druhou možností je, že něco rozumnějšího vymyslíme my. Moc času nemáme. Pokud mu za týden ve Valimdoru nesdělím naše realizovatelné nápady, démoni budou pokračovat v tažení.“
„Jeden nápad bych měla.“ Po pronesení těchto slov následoval hlasitý a téměř nekončený smích. Zraky se stočily na Theu, démonku, jejíž ruce byly pevně svázány za zády. „A je to navíc vskutku jednoduché.“
„Ničemu, co vyjde z tvých úst, nikdy neuvěříme, pokud u toho nebudeš plivat krev.“ Řekl Fenrirr.
„Jak myslíte. Ale zabití Fidgeta, jediného vůdce démonů, bez kterého naše rasa dlouhou dobu nic neznamenala, není nejhorší nápad, nebo se pletu? Ale možná to vaše nadzemské zraky vidí jinak. To už si musíte rozmyslet sami.“
„Zabiju tebe,“ odpověděl Shakes a tasil meč.
„Vážně? Ale tím démony nezastavíš,“ znovu se provokativně rozchechtala.
„Vlastně mě napadlo něco podobného,“ řekl upřímně Thorthen.
„Ne! To je blbost!“ odporovala Katriel, která i za tu chvíli pochopila, co pro Shakese jeho kamarád znamenal.
„Kdokoliv na to myslel, pusťte to, alespoň prozatím, z hlavy,“ pokračovala odmítavě Ayne.
„Přesně tak,“ chytil se slova Shakes. „Tohle démonické stvoření je totiž hloupé. Prozradilo něco, co mělo zůstat utajeno. Uvažujte. Ona by nám přece nikdy nechtěla pomoct. To je naprostá blbost. Tím nejenže vyloučila tuhle možnost, ale navíc je zřejmé, že chce, abychom to udělali.“
„Takže mají záložní plán. Možná k tomu Fidgeta teď už vůbec nepotřebují.“ Uznale pokyvoval Fenrirr.
„Ano, takže, rudá krásko, čehopak docílíte toho, když odstraníme vašeho vůdce?“ zvedl jí hlavu mečem.
Neodpověděla.
„Věz, že mlčením budou dny tvé krásy a života nadobro zpečetěny. Teď a tady.“
„Zabitím Fidgeta odstraníme přebytečný hmyz.“
„Není snad důvodem, proč vypukla vaše touha po ovládnutí světa?“
„Právě jste tu několik minut hovořili o tom, jak nás všechny chce zradit. Jak mám nadále následovat někoho, komu nemůžu věřit a kdo evidentně chce démony přivést do záhuby? Je to zklamání.“
„To nám moc nepomůže. Něco tajíš, sbohem.“ Napřáhl se k seku.
Thea se opět zasmála. „Jsi chytrý.“
„Pokud jsi taky, hned mi řekneš, o co tady opravdu jde.“
„Dobře. Odpovím vám otázkou, na kterou bych navíc ráda dostala odpověď. Co pro vás znamená jméno Elmorn?“
Nastalo hrobové ticho, které se odvážila přerušit opět Thea. „Dobrá, už odpovídat nemusíte. Vaše mlčení mluví za vše.“
Za svůj výrok zaplatila životem, když ji trhač duší oddělil hlavu od zbytku těla.
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 2) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #18  
Staré 20-08-2014, 12:32
husjak husjak je offline
Strašidlo
 
Datum registrace: Mar 2014
Umístění: Česká Republika
Příspěvky: 63
Standardní

Kdy asi bude další díl???
Odpovědět s citací
  #19  
Staré 20-08-2014, 12:43
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,146
Standardní

Zítra. Ještě asi 4 kapitoly, do konce prázdnin to pravděpodobně bude celé. :-)
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
The Following User Says Thank You to Chicony For This Useful Post:
  #20  
Staré 21-08-2014, 13:48
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,146
Standardní

Kapitola XIII – Lepší řešení

Chvíle čekání musí přestat. Už dávno chtěl převzít velení nad legiemi démonů, ale nemohl najít Theu, jedinou osobu, která může potvrdit jeho výjimečnost. Vešel do obřího sálu, místnosti s několika stoly, kde se shromažďovala většina démonů. Existovala tedy reálná šance, že zde nalezne i jí, nebo alespoň Belzebosse, kterému snad o druhém vyvoleném řekla.
Míjel však pouze hromadu neznámých tváří zdobených různorodě tvarovanými rohy. Elmorna začal naplňovat podivný pocit míchající barvy bezmoci a zloby. Jakoby se z něj drala nezadržitelná bestie. Cítil, že jeho tělo obestírá aura ohně a stálo ho hodně úsilí plameny potlačit.
Vylezl na stůl uprostřed sálu. „HEJ, věnujte mi pozornost!“ zakřičel.
Hlasy pomalu utichly, byť nikdo netušil, co se děje. Zraky se stočily k jedinému démonovi.
„Kde je Thea či Belzeboss? Nutně s nimi potřebuji mluvit!“ nikdo nereagoval. „Nikdo je v poslední době neviděl?“ opět nic. „A Fidgeta?“
„Už dlouho ne, všichni před nějakým časem odešli. Snad se brzy vrátí.“ Reagoval někdo.
„Brzy může být pozdě. Fidget je podvodník, zrádce. Dovede nás jen do záhuby. Já jsem skutečný vyvolený.“
Jeho slova však nepadla na úrodnou půdu. Mlčení se změnilo ve smích, posměšné poznámky typu „Jo, to já jsem taky,“ a místy dokonce výhružky, ať nešpiní jméno devanthara.
„Thea vám to potvrdí!“
„Vidíš ji tady někde?“
V návalu vzteku mu znovu začaly z rukou šlehat plameny, ale nikdo si ho již nevšímal. Ztratil jejich pozornost. Musí sehnat Theu, nebo je jinak přesvědčit, že s Fidgetem tažení démonů skončí velice brzy.

~~~~

„Myslím, že jsem nalezla lepší řešení,“ sdělila jim Ayne.
„Posloucháme,“ vyzval Fenrirr svou přítelkyni.
„Vlastně se nejedná o nic složitého, jen využijeme Fidgetova postavení k naší výhodě. Prakticky mu označíme několik míst, kam zaútočí se značným počtem jednotek, zatímco my už tam na ně budeme čekat. Ideálně samozřejmě s nějakou pastí, která zabije většinu z nich. Tak by měli démoni ztratit sebevědomí a hlavně bojovníky, čímž nad nimi získáme i početní převahu.“
„To nezní špatně,“ prohlásil jednoruký Thorthen. „Ale, co když na to nepřistoupí? Selže několikrát za sebou, démoni v tom najdou spojitost a jako vládce pro ně skončí.“
„Musíme zajistit, že se okamžitě přidá k nám. Všichni se zavážeme k jeho maximální ochraně. Společně to podepíšeme a Shakes mu to předá. Můžeme se jen modlit, aby to stačilo.“ Navrhl Fenrirr.
„No, za pokus to stojí. Koneckonců, než vyrazím do Valimdoru, má každý z nás možnost přijít s lepší alternativou. Potřebujeme však začít s přípravami hned.“ Souhlasil Shakes. „Návrhy, kde mají pasti sklapnout? Je zřejmé, že zvolená místa patrně neskončí bez poškození a bude třeba něco obětovat.“
Nastaly chvíle uvažování. Při pohledu na zpustošený Gnark okolo nich je přepadly myšlenky, že se toto místo již stalo první velkou obětí tažení démonů. Úkol, označit další lokaci zkázy, pro ně nepředstavoval vůbec jednoduchou záležitost. Nutností navíc zůstalo vybrat místo dostatečně efektivní k takovému plánu.
„Myslím, že se jedno místo nabízí a je zbytečné se tvářit, že tomu tak není,“ ukončil ticho jednoruký trpaslík a podíval se na Marica.
„Omlouvám se, já jen… těžko se mi tato možnost přijímá za uskutečnitelnou.“ Oddechl si. „Nic jiného nám ovšem asi nezbývá. Obětujeme Doly slávy.“
„Asi je nám tady všem zřejmé, že se jedná o ideální místo.“ Doplnil ho opět Thorthen. „Pokud je Fidget dokáže nasměrovat k útoku ze samého dna Dolů, navíc naplní démony přilehlé štoly, následné odpálení celého komplexu jim způsobí velmi značné škody. Cesta do jejich části podzemí by navíc měla zůstat relativně snadno přístupná.“
„Vše je navíc téměř připravené.“ Pokračoval opět Maric. „Vždycky jsme připravovali zadní vrátka pro případ, že někde nalezneme něco, co mělo zůstat ukryto a co nesmí spatřit světlo světa. Jen vytáhneme zbytek získaných surovin a rozmístíme naše výbušné nálože, které jsou schopny zničit naši dlouhodobou práci během několika sekund. A také pohřbít stovky ohavných nestvůr pod sebou.“
„Dobře. Budu mluvit za všechny, když přislíbím jakoukoliv pomoc Aliance o znovuvybudování Dolů, správně?“ vyzvala ostatní Ayne k vyjádření názoru. Přítomní souhlasně přikyvovali. „Výborně.“
„Myslím, že mám ještě jedno příhodné místo. Sluj hrdlořezů. Vnitřní kobka je dobře vytvarovaná, aby posloužila jako vodní nádrž. Pokud bychom tedy celé prostory dokázali naplnit vodou, kterou bychom následně vhodně okořenili – tím samozřejmě naznačuji smrtelné jedy – a posléze nechali démony otevřít tuto místnost zespodu, mohlo by to pro ně mít další katastrofální následky. A navíc bychom vyhnali ty zpropadené lupiče, kteří tam určitě ještě dále sídlí.“ Navrhl Shakes. „Co myslíte?“
„Souhlasím. Mágové a alchymisti by navíc mohli dále směs doplňovat, aby do řad démonů nepřestala téct, dokud si neuvědomí, co se vlastně děje a neutečou pryč. Možná i dokážu celý nápad vylepšit, ale potřebuju zmiňované místo vidět.“ Podpořil lidského válečníka Suiathas.
„Bezva,“ řekla velitelsky Ayne. „Je tedy třeba se hned dát do práce. Trpaslíci se postarají o přípravu Dolů. Já s Fenrirrem zajistíme armádu pro následný protiúder na démony. Prostřednictvím portálu jsme schopni se dostat tam i zpátky včas. Nemá smysl, aby se o to pokoušeli lidé. Chtěla bych abyste, Katriel a Shiro, doprovodili Shakese, kdyby se ve Valimdoru něco zvrtlo. Přidá se k vám také Rakarth. Suiathas a Mallen s několika mágy, dostatečně znalými v oblasti vodních kouzel, připraví tu Sluj hrdlořezů. Ostatní zůstanou zde. Nějaké otázky, problémy či nesrovnalosti?“
„Bůh budiž s námi,“ hlesla, když nikdo nereagoval.
„Vlastně, něco bych potřeboval. Nemyslím si, že jsou mé informace již nutné,“ začal Anthal, nekromant z Černé lebky. „Opravdu potřebujeme pomoc u Chrámu co nejdříve. Kdybyste mohli postrádat pět až deset mágů, vydal bych se svou cestou okamžitě.“
Ayne souhlasila a přiřadila mu skupinku temných elfů.
„Snad se zase brzy všichni uvidíme,“ prohlásil Shakes.
Poté všichni odešli vlastní cestou.
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
The Following User Says Thank You to Chicony For This Useful Post:
Odpovědět

Možnosti
Zobrazování

Pravidla přispívání
Nemůžete zakládat témata
Nemůžete odpovídat
Nemůžete přidávat přílohy
Nemůžete upravovat své příspěvky

BB kódy: Zapnuto
Smajlíci: Zapnuto
[IMG] kód:Zapnuto
HTML kód:Vypnuto

Přejít do sekce


Zobrazený čas je SEČ +2. Aktuální čas 10:15.


Běží na: vBulletin® Version 3.8.4
Copyright ©2000 - 2018, Jelsoft Enterprises Ltd.
Copyright ©2011 by 'Playa Games GmbH'