Shakes & Fidget - The Game - Supportforum  
  #1  
Staré 04-06-2014, 13:58
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,151
Standardní S&F (2): Vyvolený



Zdravím,

můj další příběh nebude ničím jiným než přímým pokračováním povídky minulé. V této souvislosti bych případné zájemce o čtení upozornil, že se děj opravdu odvíjí od prvního dílu. Vřele doporučuji nejprve věnovat čas nastudováním jich proběhlých událostí, neboť bez toho nemusí některé pasáže nemusí být dostatečně pochopitelné, nebudou dávat smysl, či se projeví neznalost postav, z nichž většina pochází právě ze Znesvěcených katakomb.

Rád bych také zdůraznil, že se jedná o oficiální fan-fikci ke hře Shakes and Fidget. Naleznete zde tak různé reference z hry samotné, ať už se jedná o postavy, jejich vzhled, předměty či potvory z dobrodružství i podzemí.

Pracovní název pokračování zněl "Doly slávy", ovšem rozmyslel jsem si to, neboť by název měl ještě menší vypovídající hodnotu, než tomu bylo u Znesvěcených katakomb, které alespoň všechny události uvedly do chodu. Faktem však zůstává, že Doly se v příběhu samozřejmě vyskytují. Navštívíme například také Sluj hrdlořezů či zatím nezničené město Gnark.


Anotace:
Poklidné trpasličí práce v Dolech slávy se zdají být ohroženy. Objevené prapodivné podzemní stezky vytvořené neznámým způsobem se rozhodli ignorovat, neboť věřili, že se jedná o magické dílo démonů, se kterým si nechtěli zahrávat. Společně s hustým dýmem vycházejícím ze Sopky však vyvstává na povrch jednoznačné podezření: začíná invaze démonů? To má zjistit průzkumný oddíl trpaslíků, po jehož skončení už o pravdě nikdo nemá pochybnosti...

Obsah:

1. Kniha - S&F: Znesvěcené katakomby *doporučeno
~ Začátek příběhu ~
Prolog
Kapitola I - Dávejte pozor
Kapitola II – Sluj pod zemí
Kapitola III – Skutečný vládce
Kapitola IV – Někdo na tebe čeká
Kapitola V – Ztracen ve vlastních myšlenkách
Kapitola VI – Co přijde příště?
Kapitola VII – Démoni se dočkali
Kapitola VIII – Neztrácej svůj život
Kapitola IX – O Černých lebkách
Kapitola X – Nevyhnutelná zkáza
Kapitola XI – Náhodné setkání?
Kapitola XII – Nápad
Kapitola XIII – Lepší řešení
Kapitola XIV – Hodně štěstí
Kapitola XV – Dílo zkázy
Kapitola XVI – Pravda
Epilog
~ Konec příběhu ~
Doslov & Seznam postav

Mapa:

Starší mapa pořízená zvědy a lovci hub města Bevelle. Slouží především pro orientační účely, tudíž se na ní vyskytují mírné nepřesnosti a nejsou na ní zakresleny všechny body či města. Zobrazuje území jednotlivých ras po První válce.

__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^

Naposledy upraveno Chicony; 01-09-2014 v 16:28.
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 8) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #2  
Staré 04-06-2014, 13:59
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,151
Standardní

Prolog

Proroctví o vzestupu
Smrt ostatním, armáda mrtvých,
sláva démonům, armáda živých.

Odchod Prvního budiž koncem kapitoly,
nikoliv však koncem démonické knihy.
Z popela povstane fénix nový,
devanthar, vyvolený, vůdce Druhý.

Smrt ostatním, armáda mrtvých,
sláva démonům, armáda živých.

Připravte zbraně, zajistěte morálku,
k vítězství Druhý povede, na oplátku.
Nechť cesty připraveny má,
trpaslík pokorný zbraní se vzdá.

Smrt ostatním, armáda mrtvých,
sláva démonům, armáda živých.

Mrtvý – život tvůj jest minulost,
démonům služ – jediná ctnost.
Strachu, vzpomínek i emocí zbaven,
meč lesku krve, bojovník neporažen.

Smrt ostatním, armáda mrtvých,
sláva démonům, armáda živých.

Však démon vlastní smrti vědom si,
vyvolený on, otázkou pravost ověř si.
Jméno zjisti, v odpověď doufej,
DEVANTHARE MOCNÝ, VÍTEJ.
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 5) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #3  
Staré 04-06-2014, 14:01
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,151
Standardní

Kapitola I - Dávejte pozor

Jakkoliv se územní zisk z První války na Východě, skalnaté a nehostinné prostředí, zdál pro většinu Aliance jako naprosto zanedbatelný v porovnání s udatností a obětavostí trpaslíků v boji, pro vousaté postavy malého vzrůstu se však jednalo o doslova zlatý důl. Pro obdobné záležitosti se zkrátka jejich cit vyvinul natolik, že zdánlivě vidí zlato v podzemí i z povrchu zemského.
Samozřejmě se nejednalo o pouhý odhad. Hledání dávno zapomenutých pokladů se často stává běžnou součástí života trpaslíků. Tvrzení, že to jsou pouzí pašeráci a lupiči by ovšem bylo velmi odvážné. Na rozdíl od takových pracují velmi organizovaně a jejich postup se předává skrze generace, navíc hledají předměty a materiály, které už dávno nikomu nepatří, ba dokonce nikdy nepatřily.
Na získaném území brzy nalezli hlubokou jeskyni, která si vyloženě říkala o příležitost být prozkoumána. A jednalo se o skutečně Zlatý důl, jak zněly prvotní návrhy o pojmenování tohoto prostoru. Coby válečná odměna se ovšem brzy všichni shodli, ve jménu padlých spolubojovníků, na novém jménu – Doly slávy.
I přes tvrdé práce v podzemí, včetně hloubení podzemních stezek tak šikovným způsobem, že jen výjimečně trpaslík zahynul při kopání, však tato rasa nikdy nezapomněla ne nebezpečí na povrchu, neboť se cítili povinni podílet se na ochraně světa před Hordou. A právě k podobnému účelu vytvořili průzkumnou skupinku, neboť Sopka se ze zatím neznámých důvodů zdála být aktivní, k čemuž snad ještě nikdy nedošlo a všichni ji považovali za vyhaslou.
„Tady se mi ani za zlatou cihlu nelíbí.“ Řekl jeden z nich
Thorthen otevřel ústa v širokém šklebu. „Neboj, dostaneš dvě.“
„Stejně jsme měli zjišťovat aktivitu démonů postupně a pod povrchem. Trpaslíci jako průzkumní brouci na povrchu? Nikdy jsme nic podobného nedělali.“
„To máš možná pravdu, ale patříme mezi pěšáky. Rozhodovat nám nepřísluší. Věříme těm, kteří taková rozhodnutí činí.“
Již urazili většinový kus cesty a zcela jasně na vlastní oči viděli dým valící se z ústí na samotném vrcholu hory. Celá tato oblast je po dlouhý čas spojována s démony, ale ať už je sopka skutečně aktivní, či je tento záhadný úkaz záležitostí magie démonů, je třeba zjistit více informací a případně varovat okolní svět.
„Dávejte pozor, na toto území ještě snad nikdy nevstoupila noha Aliance,“ prořízl napjaté ticho trpasličí průzkumné legie jejich velitel Thorthen. Cítil, že nikdo z přítomných již není ve své kůži a necítí se bezpečně. A každým dalším krokem se tento pocit prohluboval.
„Možná bychom si odsud měli něco odnést. Ideálně něco cenného, ať zabijeme dvě mouchy jednou ranou. Jednak nám ostatní uvěří, že jsme tu byli, a zároveň zbohatneme,“ snažil se jeden z nich udržovat lepší náladu. Zbytek skupiny se zasmál, ale zároveň souhlasně přitakával.
„Jenže, co odsud chceš vzít? Podívej se kolem.“
Ani trpaslíci by se toto prostředí neodvážili popsat slovy chvály, byť jsou oproti ostatním rasám zvyklí na tmu, hlínu a kámen. Na této pustině nebylo zhola nic. Žádná flóra ani fauna. Zřídka oko narazilo na kámen či jiný nerost. Hrdla trpaslíků se sevřela, vyschlo jim v krku a vytříbený humor šel stranou. Nikdo ani nevydechl. Thorthen se poškrábal v hustém tmavém vousu a pomalu postupoval dál.
Jako by tato samotná nálada byla skutečnou předzvěstí následujících událostí. Ozvala se ohromná rána, půda před legií se propadla a vzhůru prýštil silný lávový proud, postupně padal zpět na zem okolo trpaslíků. Z lávy se oddělily malé části a oživly, vydávaly nepříjemně pisklavé zvuky a vrtěly sebou, než začaly poskakovat přímo směrem k trpaslíkům. Nebylo možné je pojmenovat jinak než „Lávohrud“.
To ovšem nebylo vše. Na obloze se objevili okřídlení ohniví bazilišci, z přilehlých kamenů rozházených všude kolem coby následek exploze se začali formovat rudí kamenní golemové. Proud lávy dokončil tvrdým dopadem a ránou do země velký vulkanický duch, v očních důlcích vsazená zlověstné zářivé žluté body. Nos chyběl a obří tlama vydala ohlušující zařvání, které by leckdo jen těžko určil jako zvuk pocházející z tohoto světa. „THIS LAND IS MINE!“ následovala pak pro trpaslíky neznámou řečí vulkanická stvůra.
Thorthen zavelel k defenzivní formaci a postupnému ústupu – jednoznačně se něco děje. Démoni doposud nevykazovali agresivní chování k ničemu na povrchu a dokonce se stranili i podzemních střetů s trpaslíky.
Bazilišci se pouštěli do střemhlavých útoků a trpaslíci mnohé z nich vyřídili mocnou ránou kladivem či sekerou, typickými pomocníky této rasy, která vsázela na sílu velké a těžké obouruční zbraně. Velitel taktéž rozpřáhl lamače kostí, speciální epické sekeře, která měla takovou hodnotu, že si zasloužila své jméno. Tvarem se příliš nelišila od jiných, kromě ozubené čepele, která napomáhala trhání masa a způsobovala silnější krvácení oběti. Mimo jiné se čepel vyzdobila rubínově zbarvenými drahokamy a rukojeť intarsiemi.
Malý vzrůst rasy napomáhal také boji s lávohrudy, ale s efektivitou jejich zbraní proti těmto stvůrám už to vypadalo daleko hůře. Rána sekerou sice způsobila do kašovité hmoty zářez, ale nepřítel pouze odletěl kousek dále a rána se zacelila, případně se hrudka lávy dokonce zasekla na čepeli a začala zuřivě prskat žhavý popel na majitele zbraně. A působilo neskonalé potíže čepel z jejich těl vysvobodit.
Kamenná těla golemů se ukázala jako další tvrdý oříšek. Trpaslíci si uvědomili, že je třeba magie. A na tu jsou krátcí, jako rasa všeobecně. Bojovníci legie byli drceni mohutnými údery golemů a vulkanického ducha, který svými pěstmi řádil v jejich řadách. Každý jeho úder byl doprovázen efektním malým výbuchem ohně, který spaloval i ostatní zasažené v oblasti.
Trpaslík stojící vedle Thorthena sebral veškerou odvahu a pustil se do přímého souboje s vulkanickým duchem. Velkým kladivem dokonce srazil stranou jeho úder mohutnou pěstí, využil rychlosti zbraně, otočil se kolem své osy a vší silou praštil nestvůru do obří kamenné tlamy. Ozvalo se krátké prasknutí a část jeho těla odpadla.
Překvapená potvora zařvala obdivem, ale k ničemu dalšímu trpaslíka nepustila. Spálil bojovníka ohnivým výbuchem, poté jej zamáčkl do země a z udatného bojovníka okamžitě vyrval z těla jeho duši. Určitě bude démonům sloužit dobře.
Velitel upadl následkem blízké vulkanické erupce na zem. Oheň spaloval vše kolem, jeho jednotka se rozpadla. Každý, kdo se v panice otočil démonům zády, byl rozdrcen. Thorthen v dáli zahlédl malého démona. Vskutku, menšího než trpaslíka. Pomalu analyzoval jeho tvář a poznával ho, když mu výhled zakryla obrovská rudá pěst jednoho z netvorů pekel. Instinktivně se odkulil stranou. Ucítil nepopsatelnou bolest v pravé ruce, která mu jako poslední zůstala na místě dopadu.
Vzhůru vytryskl další sloup ohně, který mu ještě více znetvořil zpřelámanou končetinu. Zavřel oči a navzdory slzám v očích, nehorázné bolesti a zničujícího pocitu ze ztráty nekřičel. Mlčel, nevydal ani hlásku. Zůstal na místě.
Čekal.
A doufal.
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 5) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #4  
Staré 09-06-2014, 14:44
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,151
Standardní

Kapitola II – Sluj pod zemí

Vyndal trhač duší, jedinou kvalitní věc, kterou nepřestal používat, přestože si za peníze mohl koupit i jiné lepší vybavení. Nic ovšem nedokázal naplno využít, ne bez Fidgeta.
Zbavoval svět každého zla, plnil nejrůznější i nejnebezpečnější přání a zakázky. Stal se z něj skutečný dobrodruh. Někteří o něm tvrdili, že spíše hledá smrt. Hledal však nový smysl života. Ten starý zmizel s jeho přítelem. Každý den uvažoval o jeho posledním dni, o záhadném zmizení všech mrtvých. Dozvěděl se však pramálo informací a temní elfové byli značně skoupí na slovo.
Se stále vyndanou zbraní lehce máchl, trhač duší s tichým zasyčením prořízl vzduch a zahnal všechny myšlenky na Fidgeta. Musí se soustředit. Blíží se k cíli. Pouhých pár kroků ho dělilo od zdánlivě nenápadné chaty u oceánu, která však poskytovala vchod do podzemní sluje hrdlořezů, alespoň pokud měl správné informace.
Zaklepal na dveře.
Nic.
Zkusil to znovu. A znovu. Teprve poté se ozvalo chraplavé „Co chceš?“
Shakes neváhal a nevymýšlel žádné lži. Pravděpodobně by se tak dovnitř stejně nedostal. „Setkat se s vůdcem pirátů.“
Ozval se výsměch. „Cože?“ Opět se zasmál. „Nikdo takový tady není.“
„Ani ve sluji pod zemí, kam je přístup z této chaty?“
Chvíli nepřicházela odpověď. Pravděpodobně se mu nelíbilo, že o úkrytu vůbec ví. „Kdo jsi?“ zaslechl konečně.
„Jsem Shakes a přiš…“ větu nedokončil, neboť osoba zevnitř prudce vyrazila dveře a shodila jej na zem. Zbraň však udržel a rychle se vyhoupl zpět na nohy.
Pohlédl na piráta v červeném oděvu. Žlutobílé pruhované kalhoty pravděpodobně běžně udržují nenápadný vzhled, který má pohled na něj vyvolávat. Na hlavu si však již narazil černou čapku se symbolem bílé lebky a v ruce držel zahnutou šavli. Obličeji dominoval hustý černý vous. Za ním již stáli dva lupiči, navlečení do černého oblečení, místy zbarveného krvavými skvrnami. Mávali před sebou dýkami a prováděli výsměšná gesta směrem k lidskému válečníkovi.
„Jsem Temnovous, a bohužel pro tebe dnes budeš muset zemřít.“ Rukou naznačil svým společníkům.
„Koukám, že se sám moc bojíš, tak jako první vyšleš na smrt své kumpány. Ale neboj, dojde na tebe.“
Lupiči při pohledu na modře zářící zbraň Shakese znejistili. Dýky odhodili stranou a tasili šavle, evidentně typické zbrani tohoto násilného spolku. Postupovali společně v ústrety válečníka a první z nich zkusil první rychlý výpad, jehož ránu však Shakes snadno srazil stranou a okamžitě mu vrazil meč do těla.
Za dobu svého putování se značně zdokonalil ve schopnostech jednoručního boje. Trhač duší mu plně postačoval a neuvažoval o doplnění štítem. Dříve by se pravděpodobně do téhle mise sám nepustil, ale nyní si věřil, že tohle odporné společenství násilníků dokáže uzavřít zcela sám.
Druhý lupič vykulil oči a podivil se nad rychlostí jeho pohybu. Značně svého soupeře podcenili.
„Můžeš utéct a začít dělat pro lidi něco užitečného, místo toho, abys je okrádal a vraždil jako nějaká krysa,“ řekl Shakes. „Nebo umřít jako tvůj předchůdce,“ dodal pak.
Místo reakce přišel rychlý útok z jedné strany, snadno vykrytý trhačem duší a následoval další ze strany druhé. Shakes kontroval protiúderem na zbraň, do kterého vložil plnou sílu. Trhač duší přesekl lupičovi zbraň a v ruce mu tak zůstal směšný úlomek s rukojetí. Jakmile válečník namířil zbraň na něj, vzal nohy na ramena a utíkal, jak rychle jen dokázal. S takovým smrtonosným nástrojem se ještě nesetkal a evidentně byl nad jeho síly a možnosti.
Dobrá nálada, smích a povýšenost se vytratila také z výrazu Temnovouse. Začal ustupovat. Vrátil se do chaty, zavřel a zamkl. Shakes vyrazil rychle za ním a za běhu naskočil do dřevěných dveří. Prolétl až dovnitř, rychle se zvedl a zahlédl piráta pokračujícího dále po schodech dolů.
Kráčel v jeho šlépějích, dostal se do větvící se chodby, na jejímž konci se nabízel žebřík vedoucí do hlubin v otvoru v zemi, s krytem pohozeným vedle, který pirát ve spěchu nevrátil na původní místo. Připnul si trhač duší do krytu. Pokračoval po žebříku dolů a otočil se.
Naskytl se mu pohled přímo do sluje. Jeskyně byla všude zdobená stalaktity. Relativně rozlehlý prostor byl zaplněn převážně podivnou bažinou okolo, i když si Shakes nebyl jistý, zda to není nechutně zakalená a znečištěná voda. Místy se tam něco pohybovalo. Měl pocit, že ho něco pozoruje. Uprostřed této lázně cestu tvořil dřevěný most stojící na širokých pevných dřevěných kůlech a svázán pevnými lany. Přesto by jej nenazval stabilním či bezpečným.
Na druhé straně vykoukl opět Temnovous. „Vysloužil sis audienci u vůdce pirátů.“ Vrátil se mu zlomyslný úsměv. „Stačí tady počkat,“ s těmito slovy opět zmizel pryč.
Shakes zatím pokračoval vpřed. Přibližně uprostřed jeskyně vyčníval z bažin okolo jakýsi kruhovitý ostrov. Nejprve otestoval stabilitu půdy, aby se ujistil, že se nejedná o nějakou past. Noha však zůstala pevně stát, a tak se přesunul i druhou. V tom už se objevila na konci sluje podivná osoba. Vůdce pirátů, podle odhadu Shakese.
Kráčel přes druhou polovinu dřevěné lávky směrem k ostrůvku. Válečník si tak připadal jako v aréně a měl dostatek času, aby si svého nepřítele prohlédl. Dospěl k jednoznačnému závěru – nic tak odporného, co by se zároveň považovalo za lidskou bytost, ještě neviděl.
Vůdcem pirátů byl prapodivně zmutovaný člověk s chobotnicí. Červenou kápi měl na pravé polovině těla značně upravenou tělesné stavbě. Místo druhé ruky mu zde vyrůstalo několik rozmanitě velkých chapadel. Na nepřiměřeně velké hlavě posazené přímo na ramenou otvíral ústa a nechal tak Shakese pohlédnout chrup, skládající se výhradně z velkých špičatých zubů. Ve své jediné, levé, ruce třímal velkou šavli s vypáleným znakem lebky na čepeli z obou stran.
Shakes si umínil, že alespoň tohoto soupeře již bude brát vážně, neboť jen nerad by jej podcenil a v této sluji umřel rukou či chapadlem zmutované obludy.
„Tak copak je důvodem tvé návštěvy, hrdino?“ dotazoval se pirát, jehož hlas nebyl o nic méně zvláštní než jeho celkově vzezření. Nevyhnutelný souboj se však blížil a tato otázka sloužila jen ke zvýšení napětí a nervozity soupeře.
„Zabít vás a vzít vaše peníze lidem, kteří si to zaslouží.“ Odpověděl Shakes sebejistě.
„Hm… věz, že odsud se živý nedostaneš.“ Udělal krok vpřed a válečník tasil meč. Teď už nelze couvnout.
Chvíli kolem sebe kroužili jako hladoví supi, přičemž válečník postřehl, že jeho chobotnicová polovina je pravděpodobně těžší a mírně ho stahuje ke straně. Skoro to vypadalo, že stálým vrtěním chapadel i balancuje. V pohyblivosti Shakes mutanta několikrát převyšoval.
Na základě tohoto zjištění dále neváhal a přešel do útoku. První slabší údery však vůdce snadno blokoval, navíc okamžitě využil příležitosti, dlouhé chapadlo vystřelilo vpřed a začalo utahovat smyčku kolem protivníkovy nechráněné ruky. Válečník si však včas uvědomil chybu, ucukl končetinou rychle zpátky a kůže se stihla ještě sklouznout po slizkém chapadle. Potichu si vynadal. Na tohle musí dávat pozor!
Nicméně celou akci zopakoval znovu, tentokrát promyšleně, neboť předpokládal, že se vůdce zachová stejně. Naznačil tedy údery, které pirát nadále blokoval a druhou ruku skoro volně nastavoval k chycení. A vyšlo to. Jakmile chapadla znovu přešla k chňapání po lidské končetině, Shakes dvěma rychlými údery trhačem duší čistým řezem oddělil části chobotnicové poloviny mutanta. Ten bolestivě zakřičel.
„Teď poznáš mou skutečnou sílu!“ vydal ze sebe rykem, který se zdánlivě podobal zvracení, a začal provádět gesta chapadly, která začala mírně svítit. Magie?
Shakes obezřetně pozoroval celou sluj, aby ho nemohlo nic překvapit. Že něco visí ve vzduchu, mu bylo už teď jasné – ale že to bude přímo větrný elementál, to už bylo trochu moc. Jednalo se o podivné stvoření, tvarem připomínající malé tornádo, ovšem s naznačenýma očima a ústy. V místnosti se uviděl hned dva a vzduch kolem nich hustě vířil a čechral válečníkovy vlasy.
Aby toho nebylo málo, z bažin se vynořil stínokodýl – specifický typ krokodýla, který se umí skrýt ve stínech a pro lidské okolo se stane neviditelným, respektive splyne s okolím. Shakes by nejradši mírně ustupoval a pro jistotu se zarazil ke zdi, aby na něj nikdo nemohl útočit zezadu. Měli jednoznačnou přesilu a postupovali všichni k němu.
Vůdce pirátů se zlověstně zasmál a zakřičel nesrozumitelný blábol. V ten moment oživlá tornáda ještě zrychlila a krokodýl se až neuvěřitelnou silou vymrštil do vzduchu a letěl přímo na válečníkovu hlavu. Shakesovi rychle probleskly hlavou myšlenky – co mám udělat? Jak mám zaútočit na všechny zároveň? To nemůžu zvládnout.
Nalezl jediné východisko – střet se stínokodýlem by zcela jistě nepřežil – musí doufat, že tornáda jsou zde pouze k odvedení pozornosti a nanejvýš jej zraní.
Na poslední chvíli se tedy skrčil a povšiml si, že jeho meč až podivně září. Nikdy se s tím nesetkal. Každopádně to nijak neovlivnilo jeho původní plán – v mírném podřepu máchl zbraní do pravé strany, kde letěl vzduchem krokodýl. A přesekl jej přesně v polovině! Hlava s částí těla prolétla nad ním a zbytek těla svou vahou spadl na můstek, který se nárazem propadl a zničil.
Okamžitě se opět připravil k útoku, když z jeho zářícího meče vylétly dva blesky a proměnily větrné elementály v prach. Takže to tehdy v katakombách nebyla práce Fidgeta? Umí se tento meč také bránit sám? Možná by se konečně mohl na tuto zbraň zeptat nějakého odborníka
Jedno bylo jisté. Vůdce pirátů přišel o své pomocníky a alespoň prozatím zůstal opět sám. Naštvaný ze sebe vydal pouze zachrčení a bezhlavě vyrazil v před, zuřivě máchajíc šavlí před sebou jako berserk.
Shakes dva tři údery zablokoval, poté se vrhl k zemi a skluzem pod lidskou polovinou mutanta se dostal přímo za něj a efektně, zády k němu, zarazil trhač duší přímo do jeho těla. Zaslechl slabé cinknutí padající zbraně piráta. Poté z něj vysunul trhač duší a krátce na to sebou prásklo na zem jeho mohutné tělo. Sebral odpadlý kus chapadla a pokračoval dále.
Sluj překvapivě ústila do další místnosti, která vypadala o poznání lépe a taky rozlehleji. Kromě jednoduchých postelí místnosti dominoval velký stůl, kolem kterého seděla banda hrdlořezů. Shakes jim pod nos hodil těžké chapadlo, pod jehož tíhou stůl zasténal. Nikdo již nic neříkal a nevypadalo to, že by se chtěli pouštět do dalších soubojů.
„Temnovousi,“ začal Shakes. Pirát vypadal, že by se nejraději vypařil. „Vím, že tu máte nakradené zlato. Naplň jednu tašku a dej mi jí. Pirát na chvíli odešel do další místnosti a brzy se vrátil. Předal zlato, přesně jak válečník chtěl. Obsah tašky si Shakes pro jistotu zkontroloval.
„Už vás nechci nikdy vidět, ani slyšet o tom, že jste někomu něco ukradli, ba dokonce mu ublížili. Pakliže se tak stane, vrátím se a najdu vás.“ S těmito slovy a batohem na zádech odešel.
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 4) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #5  
Staré 16-06-2014, 11:32
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,151
Standardní

Kapitola III – Skutečný vládce

Již začínám pociťovat únavu, ale nezbývá mnoho duší, a to mě tlačí k přesvědčení, že bych to měla dokončit. I po odchodu vyvoleného a započetí prvotních akcí nové éry démonů stále přicházeli další, na které se již nečekalo a vytvoří jakési záložní jednotky. Zároveň mi byl svěřen dohled nad základnou, nechtěla jsem tak nikoho zklamat a nechat tu rozdělanou práci. Vše rychle odsýpalo, protože nebylo nutné ptát se nadále na jméno.
Vždycky jsem však věřila, že duše devanthara stojí na pevných a silných základech. Změnili se snad gnómové? Či v sobě vždy chovali takovou moc, o kterou se však nedělí s ostatními, případně ji nedokážou ovládat?
Nenacházím odpovědi na své otázky, a to mě přivádí k šílenství. Vyvolený rychle odešel a nenašla jsem si k němu cestu, abych si alespoň některé věci vyjasnila. Koneckonců, je to vůdce. Alespoň, podle proroctví. Asi bych Fidgetovi měla více věřit.

A pak se to stalo! Portál vytvořil dalšího démona, který se vedle mě sebevědomě postavil a položil mi záhadnou otázku: „Brány pekelné změnily své zvyklosti?“
Unavená jsem nechápala, kam tím míří. Následoval dalším dotazem, proč že jsem se nezeptala na jeho jméno. Informovala jsem ho o nedávných událostech. Zjištění, že přichází pozdě, jej pobouřilo. Vykládal cosi o zradě a fatální chybě ve svém plánu.
Jeho tělo vzplálo a měla jsem dojem, že se začal měnit v nějakou hrůzu nahánějící bytost. V rozpacích jsem nevěděla, jak se zachovat. Uklidnila jsem ho, načež mě poprosil, abych utajila jeho přítomnost. Že je to jediné, co po mě zatím chce a slíbil, že následně přivede démony k velikosti, k jaké jsou podle proroctví předurčeni.
Souhlasila jsem.
A on mi řekl své jméno.
Společně s jeho vědomostmi o démonech mi nedal šanci pochybovat, že se právě dívám do očí skutečného vládce.


„Zápisky z podsvětí“
Thea
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 4) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #6  
Staré 21-06-2014, 19:17
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,151
Standardní

Kapitola IV – Někdo na tebe čeká

Zrakem spočinula na místním hostinci městečka, jedné z nejjižněji lidmi osídlené oblasti v těchto končinách. Stejně jako každý den, již podeváté doufala, že uvnitř nalezne člověka, který skutečně vyřešil její problém a pomstil smrt jejího manžela, kterého zákeřně zavraždili piráti a lapkové.
Vzala za kliku a otevřela dveře. Na první pohled se její naděje nesetkala s úspěchem. Hostinec zel, až na pochybného hazardního hráče v rohu místnosti a samotného majitele, prázdnotou. Přešla k pánovi ve středním věku s hustým knírem za pultem, který si právě zkracoval čekání na zákazníky leštěním barové plochy a dřevěných korbelů na pivo. Pozdravila jej.
Automaticky začal jednu nádobu plnit kvalitním pivem, které bylo místním obyvatelům po chuti.
„Stále ne-“ oslovila Celestine hospodského, který jí ovšem záhy přerušil, neboť její otázku již znal.
„Bohužel, není tu. Jedno pivo, jako vždycky?“
Kývla na něj a položila na stůl houbičku, která zde byla přijímána jako způsob platby. Vyhledala nejbližší stolek, přisunula si k němu nízkou stoličku a usadila se. Hospoda nevynikala bohatostí, ale právě jednoduchost jí byla celkem blízká. Vadili ji pouze malé stoličky, kvůli kterým při sezení špinila svůj modrý kouzelnický plášť o podlahu.
Dveře se opět otevřely, srdce jí poskočilo a rozjásalo se nadšením, když ve vchodu spatřila válečníka v železné zbroji s modrým pláštěm. U pasu mu stále visela ona zvláštní epická zbraň, díky které věřila, že on to dokáže. Přesto již měla pár dní obavy, že Shakese poslala na smrt.
Vyskočila na nohy, rozeběhla se k němu, objala ho a vtiskla mu polibek na tvář. „Co vám dlužím?“
„Jedno pivo,“ zasmál se Shakes.
„Myslím to vážně,“ trvala na svém Celestine.
„To já také,“ pokračoval válečník. „Nemám totiž žádnou houbu. Peníze jsem našel ve sluji.“ Shodil na zem batoh a otevřel jej. Zablýskala se hromada zlata. „Polovinu si můžete nechat. A, můžeme si tykat?“
Usmála se. Přešla k hostinskému a vzala si Shakesovo požadované pivo, které mu krátce na to donesla a přiťukla mu svým.
„Celestine.“
„Shakes.“
„Ještě jednou vá… ti děkuji.“
„Bylo mi potěšením.“
„Než spolu vy dvě hrdličky někam odletíte,“ zazubil se hostinský, „v prvním pokoji na tebe čeká ještě někdo, Shakesi. Nějaký trpaslík.“
Válečník pozvedl obočí a podíval se na Celestine. Ta jen pokrčila rameny. Shakes předal batoh se zlatem hostinskému. „Pohlídejte mi to prosím, samozřejmě dostanete část jako odměnu.“
Kníratý muž s radostí tašku přijal. Kvůli její váze chápal, proč si Shakes od tohoto břemena chtěl odpočinout. Schoval jej za pult a potlačoval nutkání se podívat dovnitř, případně si sám něco dopředu ukrást.
Dobrodruh dále vykročil ke schodišti, když ho za ruku vzala Celestine.
„Smím jít s tebou?“
Odpovědí jí bylo pouhé kývnutí, ale oba pokračovali do patra k pokojům. Byly tu celkem tři. Zaklepali na první dveře. Ozvalo se strohé „Odemčeno.“
Vstoupili.
Očima rychle přelétl po místnosti. Mnoho času ani nepotřeboval, neboť se jednalo víceméně o pokoje pouze pro přespání. Okno, postel v jednom rohu místnosti a malý stůl s dvěma židličkami v rohu druhém.
Na jedné ze židliček seděl trpaslík s velmi tmavým, až černým, vousem. Místo jedné ruky však měl pouze pahýl uříznutý značný kus nad loktem. Rána však vypadala umně vyléčená a obvázaná. Shakes odhadoval, že přesto je zranění relativně čerstvé. Byť trpaslíci nevládnou magii jako takové, jejich léčitelské schopnosti jsou více než dobré.
„Tak jsi konečně tady, pár dní už na tebe čekám, když mi bylo řečeno, že se dříve či později zde objevíš.“ Uvedl trpaslík a vstal. „Zdravím, slavný válečníku z velké bitvy na druhém kontinentu.“ Podal mu ruku.
Shakes mu ji stiskl. „Zdravím. Na tyhle události bych radši zapomenul. Kdo jste vy?“
„Jsem trpaslík, jak jistě vidíš,“ zasmál se nad svým vtipem. „Jinak Thorthen, jeden z mnoha naší rasy žijících na našem jižním území. To, že jsem vzpomenul právě minulé události ohledně Elmorna a následné války, má svůj důvod, ale rád bych ti vše vysvětlil trochu v širším měřítku. Ještě předtím se zeptám – kdo je ona?“ ukázal na ženu stojící za Shakesem. „Mohu ji věřit?“
„Celestine, neznáme se dlouho, ale ano, můžeš ji věřit.“
„Dobrá… Je vám, jako lidem obecně, známo něco o současné aktivitě démonů?“
„Čekal jsem nějaké vyprávění, nikoliv výslech.“
Trpaslík se zasmál. „Neboj se, to je jediný dotaz.“
„Nemohu mluvit za všechny, ale co se týče mě, tak jsem se o ničem podivném nedoslechl. Jen povídačky, že právě démoni způsobili onen okamžitý rozpad těl po bitvě. Co je na tom ovšem pravdy, to nevím.“ Podíval se na Celestine. Ta naznačila, že o ničem také nemá tušení.
„Hm, pak vás možná překvapí, že se věci daly docela rychle do pohybu, alespoň si to myslíme. Démoni přestali nečinně přihlížet a dělat si bůhví co ve svých podzemních chodbách. Udělali jsme tu chybu, že jsme šli sami zjistit – po povrchu – co se děje. Jsem bohužel jediný, kdo náš průzkum přežil, navíc tam zůstala moje ruka. Jsou silní a pravděpodobně na ně bude potřeba magie, což pro nás představovalo značný problém.“
„To je skutečně znepokojivé. Aliance se bude muset pravděpodobně znovu spojit. S démony jsme doposud nebojovali, neznáme jejich sílu ani slabiny.“ Vložila se do rozhovoru Celestine.
„To máte nepochybně pravdu.“
„Tak už konečně přejdi k tomu podstatnému. Proč jsem zrovna já ta osoba, které jsi to musel sdělit? Nejsem voják ani žádný vysoce postavený člověk, který má na nadcházející události vliv, a to zcela jistě víš. Jsem jen dobrodruh, cestuji a pomáhám ostatním.“ Pokračoval Shakes v přesvědčení, že mu je důležitá informace zatím stále utajována. Začal proto nervózně přešlapovat na místě a podrbal se na hlavě.
„Tak bys možná měl konat dobro i v tomhle problému, jinak už nebudeš mít komu pomáhat. Jedině démonům. A proč jsem to řekl právě tobě? Neznám démony, nevím, jak se rodí a na jakém principu tohle zlo vůbec existuje, ale jsem hluboce přesvědčen, že jsem mezi nimi zahlédl jistou tvář. Známou tvář. Pokud si tedy odmyslíme rohy, kterými se prý dost démonů pyšní. Přemýšlel jsem nad tím dlouho. Dostatečně dlouho, abych jeho obličej s absolutní jistotou označil jako Fidgetův.“
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 3) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #7  
Staré 28-06-2014, 15:53
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,151
Standardní

Kapitola V – Ztracen ve vlastních myšlenkách

„Fidget?“ Pronesl Shakes po nějaké době, kdy jen zíral do prázdna a v hlavě mu vířily různé myšlenky. „To není možné…“
„Možná ano, možná ne. Sám jsi viděl, co se stalo po bitvě. Já to neviděl a nerozumím tomu, nerozumím ani magii. Možná ti ale někdo bude schopen říci více. Já ti maximálně mohu doporučit královnu Ayne, na kterou narazíš jednoduše, když půjdeš se mnou. Brzy nás se k nám podívá na základě našeho pozvání. Nalezli jsme totiž nějaký předmět, o kterém moc nevíme a kvůli jeho magické auře se ho spíše bojíme, abych řekl pravdu.“
Má tenhle trpaslík nějaký důvod mu lhát? Proč? Jasně ovšem viděl gnóma mrtvého. Umí démoni provést nějaké oživení či reinkarnaci duší?
„Takže? Chci jet zpátky ještě dnes, abych neprošvihl nějaké důležité události,“ přerušil ho trpaslík při přemýšlení.
„Inu, tak vás mimo jiné navštíví také jeden nevýznamný lidský dobrodruh. Pojďme.“
Shakes si vzal zpátky jen část zlata, neboť se mu s sebou nechtělo tahat vše. Celestine to nevadilo, a tak zbytek nechali prozatím u hostinského. „Věřím, že mi s tím neutečete. Ale klidně něco použijte, pokud byste potřeboval.“
Majitel hostince odložil džbán s pivem, potlačil říhnutí a upřímně poděkoval. Poté jim popřál hodně štěstí. S tím Thorthen, Celestine a Shakes odešli z hostince. Venku Shakes nevnímal okolní prostředí. Ničeho si nevšímal. Hlavou mu vířily nejrůznější myšlenky ohledně toho, co mu právě tento jednoruký trpaslík pověděl.
Fidgeta znal velice dlouho. Před jeho ztrátou by si nikdy nepřipustil, že je pro něj tak důležitou osobou. Byl to však jediný skutečný přítel. Toho, co máme, si většinou patřičně nevážíme, dokud to neztratíme. Uvědomil si, že tohle tvrzení je skutečně pravdivé.
Je možné, že Fidget se stal opravdu démonem? Pokud ano, budou schopni se nadále vůbec přátelit? Uvízl vůbec Shakes v jeho paměti a pozná ho? Mezi hromadou otázek válečníkovi po dlouhé době svitla také jiskra naděje.
Jeho uvažování postupně více a více prořezávaly hlasy jeho společníků. Uznal, že nemá smysl se utápět ve vlastních myšlenkách, když na své otázky již dlouhodobě odpovědi prostě nemá. Udělá lépe, když se bude soustředit na cestu a na vše se zeptá Ayne, kterou vlastně neviděl od vyhrané bitvy na jejich území. Vrátil se do reality. Vůbec si neuvědomil, že při hlubokém ponoření do sebe samotného uteklo tolik času. Již se nalodili a po moři pokračovali k území trpaslíků. Vyslechl pokračující rozhovor mezi trpaslíkem Thorthenem a Celestine.
„…zhola nic! Zkrátka pusto a prázdno. Povídám, i trpaslíci tam neviděli ani špetku krásy. No a pak se to stalo. Výbuch přímo před námi! Shromáždilo se tam několik různých potvor, z nichž někteří opravdu naháněli hrůzu jen pohledem. Řekl bych, že i kdybychom byli připravení, bez magie to zkrátka nešlo. Když byli všichni mrtví, pokusil jsem se nevstávat a nevydat ani hlásku. Inu, povedlo se. Návštěva Ayne tak přijde vhod hned dvakrát. Trpaslíci jsou již samozřejmě informováni a tak s ní kromě toho záhadného předmětu probereme také tuto novou hrozbu.“
„Myslím, že jste se z Aliance dlouhodobě pohybovali v okolí démonů nejblíže. Nikdy v minulosti jste s nimi problémy neměli?“ zeptala se.
„Ne, objevili jsme však jejich podzemní cesty. Oproti našim, které však razíme výhradně kvůli pokladům a materiálům v hlubinách, jsou však jen kousek pod zemí. Příliš jsme se jim tam samozřejmě neprocházeli, přístupy jsme hned zasypali. S démony to tam na povrchu bylo naše první setkání. Nedopadlo zrovna přátelsky.“
„To tedy ne. Věřím, že to má nějaký určitý důvod.“ Zapojil se Shakes.
„Už jsem skoro myslela, že jsi duchem nepřítomný.“
„Ztratil jsem se ve vlastních myšlenkách, ale nějaký čas už vás vnímám,“ usmál se.
„Tak se koukej dát dohromady. Ať už to byl či nebyl Fidget, Aliance tě potřebuje. Dokázal jsi velké věci předtím, je na čase překonat sám sebe,“ plácl ho přátelsky po zádech.
Následovalo hrobové ticho. Jako by nebylo o čem mluvit. Na jednoduché klábosení nikdo nenabral sílu. Hledaná slova zůstala nevyřčena, neboť nebyla známa. Odpovědi na své otázky neměli, a zde je ani nenajdou. Na všechny dopadla tíha možných problémů. Nejrůznější představy se mísily a vytvářely děsivý obraz budoucnosti.
Shakese trápila představa možného souboje s démonickým Fidgetem. Představa, že si ho nebude pamatovat. Že bude muset bojovat proti podobizně svého jediného skutečného přítele. Sevřelo se mu srdce. Zamířil svůj pohled na moře a hledal ve vlnách ztracenou víru, snažil se naladit na původní vlnu optimistických myšlenek. Snad se setká s Fidgetem. Se skutečným gnómem, který si jej bude pamatovat. Společně přijdou na řešení.
Celestine si stoupla vedle něj a položila mu hlavu na rameno. Válečník se v duchu radoval, že v tom není úplně sám. Sotva ji znal, přesto mu však tímto gestem dodala trochu energie. Vyvolávala v něm pocit, že po dlouhé době má vedle sebe někoho, komu může věřit. O koho se může opřít, když je mu nejhůře. A kdo ho podpoří v dobrém i zlém.
Natáhl ruku, položil ji kouzelnici na rameno a přitiskl ji ještě blíže.
Pak se loď otřásla. Několik prken lodi se prolomilo. Z moře se vynořilo obří chapadlo a pláclo mocným úderem na palubu lodi, která se pod tíhou celá zakymácela. Trpaslík neudržel rovnováhu, ale rychle se s pomocí své jediné ruky dostal alespoň na kolena.
Shakes se odvážil ohlédnout přes palubu. Z vody koukala už i hlava gigantické chobotnice červené barvy. Okamžitě se snažil vymyslet plán, jak tohle monstrum přemůžou, aniž by předtím zničilo jejich malou loďku.
Chobotnice mu však na přemýšlení příliš mnoho času nenechala. Zvedlo se druhé mohutné chapadlo a tvrdě dopadlo na druhou stranu plavidla. Zapřela se a snažila se stáhnout vše do hlubin moře. Celestine při snaze o udržení rovnováhy nebyla schopna seslat žádné silné kouzlo, které by je z této situace dostalo.
Kormidla se nikdo nedržel, veškerá posádka měla problémy spíše s udržením sebe sama. Do chladné koupele se nikomu nechtělo. Nehledě na to, že by je dole nestvůra velmi snadno rozdrtila. Paluba se již velmi nakláněla. Shakes s Thorthenem se jen velmi těžko dostali každý na jednu část, aby sekali do chapadel svými zbraněmi.
To nemělo zrovna valný účinek. Navíc to potvoru rozzuřilo, a tak zdvihla další dvě tučná chapadla, se kterými udeřila rovnou na střed lodě. Ozvalo se hlasité praskání a svou ranou pronikla až do podpalubí. Chobotnice již nepřevracela posádku na sebe, ale lámala celé plavidlo napůl, snažíc se tak jako tak stále dostat celou posádku do její vodní říše.
„Připravte se!“ zakřičela Celestine a hvízdla do zvláštní píšťaly. Podobnou Shakes viděl už i kdysi u Nezávislého. Stejně tak i nyní nevydala žádný zvuk, ale moc dobře věděl, co přijde. Lépe řečeno – přiletí. Brzy se snesl z nebe gryf a s lehkostí přistál na palubě, kde nabídl svůj hřbet Celestine, která také ukázala na Shakese a Thorthena. K trpaslíkovi byl nucen udělat malý skok přes v půli rozlomenou loď.
Chobotnice nedokázala gryfa chytit, přestože se o to v poslední chvíli pokoušela. Loď však nepustila a spokojila se s těmi, co na palubě zbyli.
„A co ostatní?!“ zeptal se Thorthen, který byl rozčílen zejména proto, že mezi posádkou byli také trpaslíci.
„Je mi líto, ale víc jich můj gryf neunese. Jak lze z velikosti poznat, jedná se o mládě. Není dostatečně silné.
„Tak ať nás hned někde vysadí a zkusí se pro zbytek vrátit!“
„Rozhlédni se kolem.“
Zrak mu přecházel po samé vodě. Měla pravdu. Nalézt zde místo na podobné mezipřistání nebylo možné.
„Pak tedy děkuji za záchranu.“ Řekl, ale stále měl v hlase znát zbytky vzteku a zklamání.
„Děkuji také,“ přidal se Shakes. „Ale proč jsme vlastně neletěli od začátku?“
„Ze stejného důvodu, i my tři jsme těžké břemeno. Brzy mu musíme dát pauzu a také houbičku.“
„Ale to přece nepředstavuje takový problém ne? I s přestávkami bychom na gryfovi byli rychlejší než s lodí.“
„To ne, ale… Bojím se na něm létat.“ Usmála se. Když se zasmál Shakes a i na tváři trpaslíka se objevil úsměv, zčervenaly jí tváře. „Já vím, taky se občas sama sebe ptám, proč jsem si ho teda pořídila. Prostě se mi líbí.“
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 6) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #8  
Staré 12-07-2014, 00:00
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,151
Standardní

Kapitola VI – Co přijde příště?

Mladý gryf s těžkým nákladem urazil již více než dvě třetiny cesty. Přestože letěli o něco pomaleji a gryf jen líně máchal křídly, snažil se je donést k cílové destinaci, jak rychle jen mohl. Oddechoval pouze o přestávkách nařízených Celestine.
„Zdá se mi to, nebo je pod námi několik osob?“ nadhodil Shakes ukázal prstem na zamýšlené místo.
„Jsme nedaleko Znesvěcených katakomb, že? Kdo to je? Tam nedohlédnu, sakra.“ Odpověděl Thorthen, jehož trpasličí zrak opravdu v dohledu nevynikal. Oproti lidem však lépe viděli ve tmě.
„Hm, myslím, že to jsou temní elfové.“ Pokračovala Celestine.
„To bych s nimi měl hodit řeč, ještě nevědí o démonech. Aspoň by mohli zamířit k elfům pro Fenrirra. Asi bude potřeba a odhaduji, že Ayne se s ním po boku stejně bude cítit lépe.“ Přemýšlel nahlas trpaslík.
„To je dobrý nápad, stejně jsme dlouho neměli pauzu. Přistát!“
„Nezávislý už se označuje vlastním jménem?“ zeptal se Shakes.
„Ano, po opětovném spojení elfů již nepovažoval za nutné krýt svou vlastní identitu. Vlastně se ani nikdy přímo nekryl, jen potřeboval vytvořit osobu s čistým štítem, která nebude konkretizovaná a ochrání se tak před případnými útoky, či předčasným nesouhlasům i ze strany temných elfů.“
„To dává smysl.“
Gryf ladně přistál a odfrknul si. Celestine přešla před něj a vložila mu do úst houbičku. Bez žvýkání ji spolkl a olízl jí dlaň. Usmála se na něj a pohladila jej po hlavě. Trpaslík mezi tím kráčel v ústrety temným elfům, kteří také mířili k nim.
„Zdravím, co tu pohledáváte?“ začal Thorthen.
„Na to samé bychom se mohli zeptat my vás.“
„Um, nebylo to myšleno v žádném případě zle. Jen potřebuji vědět, zda tu jste v rámci něčeho důležitého, nebo pro nás můžete něco udělat.“
„To bude záležet na tom…“
„Démoni na nás zaútočili. Ayne to vysvětlíme, ale obáváme se, že si situace vyžádá také přítomnost Fenrirra a vašich mágů. Pokud byste zvládli alespoň informovat také lidskou rasu, ničemu by to také neuškodilo.“
„Pak tedy přijměte mé omluvy za prvotní nedorozumění. Jmenuji se Alanaar a společně se zde přítomnými zkoumáme nedaleký portál. Máme zajistit jeho plnou funkčnost a stabilitu. Druhý konec je přímo v elfském paláci, tudíž pokud se přesvědčíme o jeho bezpečnosti, okamžitě jej využijeme a vaši zprávu nepochybně vyřídíme. Pokusíme se také zajistit, aby ani lidé nezůstali bez informací.“
„Díky.“
„Není zač, temní elfové by neradi, aby ze vzájemné nevraživosti vznikla další válka, nebo abychom jako celek byli ohroženi Hordou. Síla démonů nám je neznámá.“
„Ne jinak tomu bylo u nás. Ale již po prvním setkání vám říkám – bez magie ani ránu.“
„O ruku jste…“
„Jsi, jsem Thorthen.“
„Dobře, o ruku jsi přišel ve střetu s nimi?“
„Ano, a také o všechny trpaslíky, kteří tam byli se mnou.“
„To mě mrzí.“
„To mě také, a proto se musíme ujistit, že se to nebude opakovat.“ Thorthen opět vypadal zklamaně při vzpomínkách na ztracené druhy.
„Tak se držte, hodně štěstí. Snad se brzy opět uvidíme.“
Thorthen děkovně pokynul hlavou a odešel zpátky za Shakesem a Celestine. „Pomůžou nám.“
„Vypadá to-“ větu Shakes nedořekl, protože mu nad hlavou zazněl ohlušující dračí ryk.
Skupinka dobrodruhů nic nepodnikala v domnění, že se jedná o Drakogryfa. Takový tvor je létajícím prostředkem hordy. Právě kvůli tomu jej chtěla Aliance připodobnit klasickým Gryfům. Jinak je Drakogryf prostým drakem, ovšem ochočeným.
Když se však otočili s otázkou vepsanou ve tváři „To je vaše?“, postřehli, že temní elfové stříhali ušima a s připravenými zbraněmi sledovali mračnou oblohu.
„To snad ne,“ povzdechl si Shakes. „Vypadá to, jako by nás vyšší moc opět chtěla v cestě zastavit.“
Drak zařval znovu a dostal se přítomným na dohled. Měl výrazně rudou barvu a křídla mu plála magickým ohněm. Provedl výpad střemhlav k nim a chrlil pekelný oheň ze svého chřtánu. Dřív, než si Shakes s Thorthenem uvědomili, co se stalo, prolétl již drak na druhou stranu a otáčel se zpět. Celestine je obestřela bariérou, která plameny pohltila. Něco podobného se odehrálo o skupinky temných elfů.
Dokud se od draka nacházeli v dostatečné vzdálenosti, spustili temní elfové salvu šípů a magických blesků. Nic však prozatím nezpůsobilo obřímu monstru dostatečné zranění, které by způsobilo jeho vynucené přistání.
Konal se tak druhý přelet nad jejich hlavami, bohužel pro draka mělo jeho snažení opět mizivou úspěšnost. Okamžitě na něj navíc začaly létat další projektily různorodého charakteru. Chtěl-li drak mít šanci na úspěch, musel tedy přejít do boje na kratší vzdálenost.
Po opětovném otočení tedy mocným dopadem na zem nedaleko dobrodruhů způsobil menší otřesy. Spustil kolem sebe ohnivou bouři a zuřivě máchal předními končetinami. Temní elfové se okamžitě začali stahovat k nim za současného střílení z luků a kouzelnických holí. Drak ovšem přešel k nečekanému výpadu vpřed.
Odrazil se a roztaženými křídly přeletěl skrz jejich řady. Cesta pod tím zůstala spálená. Shakes stihl uhnout tak šikovně, že s nastaveným mečem způsobil drakovi hluboký zářez podél těla. Když se otočil, spatřil tělo svíjejícího se elfa, křičícího v mučivých bolestech následkem ohně, který ho dále pálil. Skutečnou účinnost dračího ohně všichni postřehli, když z elfa brzy nezbyla víc než hromádka popelu.
Drak se po výpadu opět otočil. Roztáhl křídla a zařval, částečně také bolestí následkem rozpáraného těla.
„Teď!“ zakřičela Celestine. Rychle na to zmrazila křídla na místě ve velkých magických kostkách ledu.
Přítomným se nabídl naprosto nechráněný mohutný dračí krk. Shakes, Thorthen i Alanaar přiskočili se zbraněmi. Sekali i bodali, co jim síly stačily, až dračí křídla přestala sálat ohněm a monstru se z hrdla místo ohně vydral pouze tmavý hustý dým. Hlava poté tvrdou ránou padla bezvládně na zem.
Všichni si nejprve vybrali svůj čas na prudké oddychování.
„Vidím, že se skutečně oháníš mečem jako málokdo, Shakesi.“ Pronesl uctivě elfský bojovník Alanaar, který kromě luku a šípů využíval také jednoruční meč.
„Občas překvapím i sám sebe.“
„Radši mi někdo řekněte, kde se tady vzalo tohle. Takový draky si běžně ochočíte?“ zeptal se Thorthen.
„Ne, to opravdu ne. Pokud máš na mysli Drakogryfy, jak jim říkáte, tak to jsou podstatně menší tvorové, velikostně vlastně i podobní vašim gryfům. Tohle mi i vzezřením neblaze připomíná démony, o kterých jste zde právě hovořili. Když tak brzy přišlo tohle, obávám se toho, co nám Démoni nabídnou příště.“
„No… aspoň snad nyní chápete důležitost našeho požadavku k vám.“
„Nepochybně. Bránou projdeme ať už je bezpečná či není. Ale nejprve pohřbíme našeho druha. Tedy, spíše uctíme jeho památku.“
„Nic podobného vám jako trpaslík odpírat nemohu.“ Odpověděl Thorthen s naznačením na důkladné vzpomínání na všechny předky trpaslíků. Asi neexistovala jiná rasa, která by tak dbala na svou historii. „Teď, když nás omluvíte, asi bude třeba pospíchat dále.“
„Zajisté.“
Poté si každý šel vlastní cestou, která ovšem měla směřovat ke stejnému cíli.
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 4) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #9  
Staré 19-07-2014, 15:55
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,151
Standardní

Kapitola VII – Démoni se dočkali

„Konečně cítím domov,“ pronesl hrdě Thorthen a prohrábl si vousy. „Přesto mě nynější výhled trápí.“
„Protože se váš domov nachází v tak ošklivém prostředí?“ zazubil se Shakes.
„Ale kdepak. Naše místo je více než dostačující. Ale podívej se pořádně na horizont v dáli. Odtud už to vidím dokonce i já.“
Obrys osamocené hory nepatřil ničemu jinému než Sopce démonů. Nad jejím vrcholem se tetelila tmavá oblaka, vytvářející potemnělý zamlžený obraz. „Takhle vypadá vždycky?“ přidala se k nim Celestine.
„V tom je ten problém. Nevypadá. Dým z ní nikdy nevycházel. Další náznak jejich skutečné aktivity. Jejich agresivní konání na vlastním území již nemůže být jen náhodný úkaz či snaha o obranu. Ten drak k nim opravdu nepochybně patřil a myslím, že čas k dalšímu střetu se nezadržitelně krátí.“ Odvrátil zrak, jako by již déle nemohl snášet pohled na výpary z démonické části světa.
Gryf začal postupně klesat, jak mu přikázala Celestine. Nacházeli se nad městečkem Gnark, které zároveň sloužilo jako spojovací bod mezi okolím a trpasličím územím. Jiná cesta tam nevedla, protože celé získané území, Doly slávy, se nacházeli pod zemí. Na povrchu zatím trpasličí ruce nevybudovaly nic. A pečlivě střežený vchod do Dolů byl právě v Gnarku.
Alespoň to jim vyprávěl Thorthen. Shakes však věřil, že to možná bude hlavní a oficiální vstup, ale pochyboval, že by se nikde nenacházely další východy, už jen z důvodů bezpečnostních. Nesnažil se však z něj dostat pravdu, vlastně ho ani nezajímalo, kolik možností má, hlavně pokud mu zůstane otevřená alespoň jedna.
Před branou do města líně postávala stráž, která však uctivě pozdravila Thorthena a jeho společníky. Patrně byli obeznámeni s jeho „výletem“. Kousek vedle se nacházela stáj, kde měli připravené místo i pro gryfa, byť to není zrovna obvyklý způsob dopravy trpaslíků. Unavený tvor velmi rád nechal pracovníky, aby se o něj postarali. Smlsnul několik červených houbiček najednou, protáhl si křídla a pak je nechal volně klesnout.
Již se stmívalo a po dlouhých hodinách jen s minimální porcí spánku nejprve hledali vhodný nocleh. Jelikož ani neměli tušení, zda již Ayne vůbec dorazila a kde se momentálně nachází, chtěli její hledání přenechat někomu jinému, zatímco by si aspoň nějaký čas zdřímli. Thorthen je tedy navedl k noclehárně, kde každý dostal svůj pokoj. Od místních se také dozvěděli, že Ayne již do města dorazila a teď už bude spíše v okolí Dolů, či přímo uvnitř.
Thorthen venku za úplatu zaúkoloval dvojici trpaslíků, aby Ayne vyhledali a informaci o jejich přítomnosti ji sdělili. Chtěli, aby druhý den čekala u vchodu do Dolů. Poté se vrátil za svými společníky, aby si také dopřál trochu odpočinku.

~~~~

Druhý den, krátce před východem slunce, si pochutnali na čerstvém chlebu se sýrem, vzali si něco na cestu a pokračovali dále. Thorthen místy vedl krátké rozhovory s ostatními trpaslíky, kterým Celestine ani Shakes nevěnovali příliš pozornosti a prohlíželi si trpasličí stavby, jejichž architektura se příliš nelišila od té lidské. Nicméně i budovy zrcadlili stavbu těla – byly tedy menší, robustnější a převládalo využití těžkých a pevných materiálů, které umožňovaly výbornou odolnost proti časovým a přírodním vlivům.
Hromada opracovaného kamene připomínala Shakesovi typické trpasličí podzemní chodby, jen jim zde nad hlavou svítilo slunce.
Mezi hromadou neznámých a vousatých tváří osob nízkého vzrůstu nešlo nepřehlédnout vysokou elfku, jejíž zářivě zlaté vlasy se leskly s odrážejícím sluncem. Nezměnila ani arkánovou výzbroj, protkanou magickými žilami, které pulsovaly světlo. Byť je krása přirozenou součástí elfů, Shakes pochyboval, že se Ayne někdo mohl vyrovnat.
Zejména ve své zbroji vypadala majestátně, což odpovídalo jejímu nynějšímu postavení. A přesto působila naprosto přirozeně. Shakes mile rád strávil zbytek jejich cesty pozorováním její postavy, byť když se otočila, mírně odvrátil pohled.
„Ráda tě vidím, Shakesi.“ Přešla k nim a stiskla válečníkovi ruku.
„Potěšení je na mé straně,“ odpověděl. „Tohle je Celestine a Thorthen, který mě sem přivedl.“
„Co tu vůbec děláš?“ zeptala se poté, co řádně pozdravila jeho společníky.
„Mohu se nejprve zeptat, kolik vám toho již ostatní trpaslíci sdělili o démonech?“ vložil se do rozhovoru Thorthen.
„Celkem nic. Bylo mi řečeno, že nejpřesnější informace naleznu právě u tebe. Dorazila jsem včera a krátce na to přišli dva trpaslíci se vzkazem. Prohlédla jsem si tedy pouze ten předmět, kvůli kterému jsem přijela původně.“
„Dobře, povím vám tedy o všech událostech komplexně.“
Začal jejich průzkumnou misí, podezřelou aktivitou sopky, která nešla přehlédnout ani odsud a informoval také o střetu s pekelným drakem, se kterým jim byli nápomocni temní elfové. Nezapomněl zmínit ani také nápadnou podobu Fidgeta s jedním démonem, což jest také důvodem Shakesovy přítomnosti.
„Ráda slyším, že se temní elfové aktivně zapojili do boje a do celkové pomoci ostatním rasám aliance.“ Řekla nejprve. Zvažovala výběr dalších slov a v hlavně ji vířily nejrůznější myšlenky. Vzpomínala si na rozhovor s Fenrirrem krátce po zmizení všech těl. Démoni sílí každým padlým. Mohou si vzít jeho duši a tak jej po smrti nechat bojovat za sebe. Proto se předpovídá jejich útok v nejtěžších dobách. I po největším vítězství může přijít zkáza v podobě démonů. Na něco čekají, jen nikdo neví na co. Už teď možná budou mít slušnou základnu bojovníků. A dnešní den jim jen přilepšil.
„Je mi to líto, ale nezbývá mi nic jiného, než vaše nejhorší obavy potvrdit. Vypadá to, že démoni se dočkali.“
„O čem to mluvíte? Čeho se dočkali?!“ Thorthen silou své povahy automaticky, byť nechtěně, zvýšil hlas.
„To, obávám se, zatím nemohu zodpovědět, neboť odpověď neznám. Počkáme na Fenrirra. Pokud jej temní elfové informovali, bude brzy tady. Pokud někdo ví dost o démonech, jsou to temní elfové a dokážou odhadnout důležitost takové zprávy. Fenrirr se pak bude bát o mě a objeví se zde co nevidět.“
„A co Fidget?“ zeptal se Shakes. „Je to možné?“
Chvíli váhala. Dostatek času k tomu, aby k nim přiběhli další tři trpaslíci a s křikem je informovali o podivné explozi v Dolech z míst, která zatím nebyla prozkoumána. Cesta se uvolnila a trpaslíci informovali o podivném řevu.
„Narazili jste při celkovém průzkumu Dolů na nějaká nebezpečí?“ tázala se hned Ayne.
„Nepřeberné množství malých potvor jako jsou vodní glompfové, gremlini. Občas jsme nalezli také oživlé kostlivce, případně naší cestu střetl Yetti nebo nějaký kamenný golem. Celkem běžní nepřátelé v trpasličích štolách, nic zvláštního. Podstatné je, že nic z toho nevydává řev podobný tomu, co jsme slyšeli. A také to samo nenarušuje náš systém podzemních cest.“
„Dobře, jdeme s vámi, snad se nebude jednat o nic vážného.“ Ayne naznačila trpaslíkovi, aby vedl cestu. Ten ještě mávl na skupinku ozbrojenců poblíž a přesunuli se do Dolů. „A Shakesi, abych zodpověděla tvou otázku. Nevím, nakolik tě tato informace zklame či potěší, ale obávám se, že možné to je. Ale nezapomínej, že už to dávno nemusí být osoba, kterou jsi znal.“
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 5) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #10  
Staré 27-07-2014, 10:33
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,151
Standardní

Kapitola VIII – Neztrácej svůj život

Trpaslík vepředu kývl na strážce, kteří přešli k bráně a odemkli pomocí zářivě stříbrného klíče, jehož hlava se nápadně podobala trpasličímu obličeji s hustým vousem. Klíč zapadl do zámku a ozvalo se hlasité kovové cvaknutí. Stráž poté ustoupila stranou a uvolnila jim cestu dovnitř.
„Pojďte za mnou,“ ozvalo se zepředu.
Sešli po kamenném schodišti, které se táhlo relativně dlouho. Ve výklencích na stěně byly v pravidelných intervalech umístěny olejové lampy osvětlující cestu do hlubin.
Dorazili do otevřeného prostranství. „Tohle vytvořila sama příroda. Nádherná jeskyně, že? Tedy, kromě toho točitého schodiště dokola, které vidíte, to už je samozřejmě naše práce. Na několika místech vidíte další vchody. To jsou tunely do dalších částí dolů. Někde si pomáháme žebříky, jak vidíte. A támhle,“ ukázal před sebe, „je zařízení pro dopravu nalezených materiálů a předmětů zpátky nahoru.“
„Věřím, že by se královně líbila i prohlídka Dolů, ale bohužel tu teď máme jiné povinnosti, tak zkrať tu přednášku, Dwane,“ připomněl jejich průvodci možné nebezpečí a zároveň jej představil, protože si to trpaslík ve spěchu ani neuvědomil.
„Co kdyby se nám něco stalo a oni se museli dostat zpátky sami? Musejí přece vědět aspoň systém našich chodeb!“
„Tak už to vědí a všichni chápeme, že se zpátky dostanete tak, že půjdete nahoru. Pojďme.“
„Dobře, jdeme do té chodby vpravo, jen o patro níže.“
Velmi brzy se přesunuli a dále pokračovali rovnou tmavou chodbou, na jejímž konci ovšem byl vidět vstup do další místnosti. „Tohle jsme uměle zasypali, teď tu zábrana není. Zasypána je ještě jedna taková chodba, jen o kousek dále v hlavní jeskyni. Domníváme se, že místnosti na jejich koncích jsou prací démonů, možná jsou dokonce propojené. Hned vám vysvětlím proč, až se tam dostaneme.“
Cesta již neměla dlouhého trvání a tak se Dwan dal opět do povídání. „Jak si můžete všimnout, ty chodby nejsou vykopány klasickým způsobem. Původní materiál je potažen jakousi tenkou červenou vrstvou, která je však velmi pevná. Pod ní vznikl naprosto přesný řez jakýmkoliv materiálem, který přesto nezpůsobil zhroucení celého systému, dle našich odhadů právě kvůli té podivné hmotě, která je přes původní vrstvu natažená. Jelikož si tohle neumíme vysvětlit, přisuzujeme to systému hloubení tunelů démonů pomocí nějakého druhu magie.“
Thorthen zdvihl lamače kostí a velmi silnou ranou udeřil do zmiňovaného materiálu. Ozval se tlumený zvuk, který jen těžko dokázali připodobnit k něčemu známému. Zároveň se, i přes ohromnou vynaloženou sílu, objevila v hmotě pouze nepatrná rýha. „Dokážete-li popsat tenhle materiál, Ayne, tak nás můžete klidně poučit.“
„Nic podobného jsem zatím neviděla.“ Přešla k němu a dlaní přejela po stěně široké chodby, která celkovým vzezřením díky oné červené hmotě všude kolem ještě více evokovala démony a cokoliv s nimi spojeného. „Co ty pochodně kousek dál? Ty jsou vaše?“
„Nikoliv.“ Odpověděl opět Dwan.
„Vypadá to, že tenhle materiál sám o sobě nějaké světlo vydává, nač by tady ještě někdo svítil. Zvláštní.“
Skupinka se vydala dále zamýšleným směrem. „Ty pochodně ale září až nějak příliš jasně – aby ne, žádné pochodně, vždyť je to ohnivý elementál!“ Zdůraznil nahlas Shakes, který již měl zkušenosti se samotným elementem vzduchu v pirátské sluji.
Na potvrzení jeho slov oheň nabral formu nápadně podobnou lidským postavám, ovšem neměl nohy a volně poletoval vzduchem. Na pozdrav jeden z nich mávl rukou, nikoliv však v přátelském gestu, ale část samotného ohně se utrhla a letěla přímo mezi řady Aliance. Pohotově zasáhla Ayne, která projektilu vystavila magickou bariéru, do které ohnivá koule narazila. Přes okraj štítu dopadly na zem malé jiskry.
„No, jak jsem říkal, bez magie ani ránu. Doufám, že nás brzy navštíví další elfové,“ řekl trochu zklamaně Thorthen, přesto uchopil svou epickou zbraň jedinou rukou do útočného postavení. Což se záhy ukázalo jako rozumné. Šílený smích, který se náhle ozval za jejich zády, značil jediné: odstrašující démon je vybízí k boji.
Jednalo se o žlutočervenou potvoru, která nevypadala jako démon s vlastní myslí, spíše jako nějaké ochočené útočné zvíře. Dlouhým tenkým jazykem šmejdil mezi malými ostrými zuby a přehazoval si sekeru z jedné ruky do druhé. Rychlým velkých křídel se zároveň držel mírně ve vzduchu, ale vypadalo to, že jeho stavba těla není uzpůsobena přeletům na delší vzdálenosti.
Jelikož tam nebyl zdaleka jediní, všichni trpaslíci, coby válečníci, se vydali do souboje s nimi. Shakes se k nim přidal a Celestine s Ayne se měly vypořádat s ohnivými elementály, kterých se tam také formovalo více.
Jeden z trpaslíků, který se do souboje pustil jako první, hrubě podcenil obratnost démonického tvora. Jeho máchnutí palicí se démon díky křídlům vyhnul krátkým vzlétnutím do strany, rychle se vrátil zpátky a zasekl svou zbraň trpaslíkovi do zad. Ten vydal hlasité zaúpění a padl na zem.
To málem způsobilo potíže také Celestine, která se za křikem otočila. Další letící kouli na ní však opět zachytila Ayne a zároveň z druhé ruky vypustila vodní paprsek, který přesně trefil jednu z chodících pochodní. Ta zasyčela, změnila se v prach, který se usadil na zemi.
Válečníci s menšími či většími problémy zvládali souboj s démony. Kov narážel na kov, všichni si hlídali pohyblivost svých protivníků a pečlivě hledali jejich chyby. Shakes využil délku a sílu své zbraně, a také svého vzrůstu. Díky těmto možnostem pro něj byl souboj s okřídlenými potvorami o něco snazší.
Dva ohniví elementálové se spojili do sebe. Oheň nabral na síle a vytvořil oslepující explozi, která sice pevnou jeskyni neporušila, ovšem na chvíli znemožnila Alianci pozorovat bitevní pole. Shakes chvíli ostřil zrak a na místě, kde předtím došlo k explozi, stál malý démon vzrůstu gnóma, kolem nějž poletovali tři spoře oděné sukuby s křídly, ocasem a dlouhými černými vlasy. Hlavu zdobily také nápadné špičaté uši a zakroucené rohy.
Shakes odmítal uvěřit vlastním očím, ale zcela jistě měl před sebou podobiznu Fidgeta s jinak démonickým vzhledem. Může to být jen podoba? Zíral na něj tak dlouho, dokud se před nimi nepropadl strop. Do místnosti vnikli další démoni. Valila se jich dovnitř hromada.
„Musíme zpátky, spustíme past a znovu to zasypeme!“ zařval Dwan.
Přestože všichni začali instinktivně couvat, Shakes se krátce na to ozval: „Nemůžeme, je tam Ayne a Celestine!“
Thorthen vykročil vpřed, protože zejména za elfskou královnu cítil zodpovědnost a její ztráta by značně zpřetrhala nastávající přátelství Aliance. Než však stihl cokoliv podniknout. Shakes vyběhl vpřed neuvěřitelnou, nadlidskou, rychlostí. Jakoby se rozzářil zlatavým světlem a kolem něj létal rudý prach. Sám válečník si toho však nevšímal, následoval svou rychlost a řezal démony, jako by nedělal nic neobvyklého.
Na jeho ataky zmatené stvůry neměly čas reagovat, ovšem jejich počet se i přes rychlé ztráty neustále zvyšoval. Vyčistil prostor kolem královny a s její pomocí okamžitě přešel také k Celestine, neustále rozdávajíc další a další smrtelné rány. Celestine očividně udržovala nějaké kouzlo, jehož výsledky však nebylo nikde znát.
„Celes, pojď!“
Nereagovala, popadl ji a v návalu bitevní zuřivosti ji chtěl odtáhnout pryč. Jakmile jí však narušil strnulost, pocítil obrovské vyčerpání. Sotva udržel vlastní zbraň. Krátce na to ji pustil a s Celestine na ramenou padl na kolena.
„Nech mě být a jdi, jinak zde umřeme všichni.“
„To nemůžu…“
„Musíš! Již jednou jsi mi pomohl, a já ti za to jsem z celého srdce vděčná. Neztrácej svůj život tady.“
Ayne kolem nich udržovala bezpečný kruh. „Shakesi, to ona ti umožnila sem vůbec projít. Pokud ji nepustíš a nenecháš ji, aby nám pomohla utéct, umřeme tu všichni. Žádat tě o to ovšem nebudu, to rozhodnutí je na tobě.“
Celestine, která mezitím stála na vlastních nohou, na něj kývla a objala ho. „Běž.“
Se slzami v očích se opět chopil své zbraně, trhače duší. Náhle se mu vrátila všechna síla a rychlost. Společně s Ayne proráželi cestu zpět ke zbytku skupiny. Zahlédli trpaslíky, kteří je směrovali na potřebné místo. Shakes se ohlédl na démonickou postavu s tváří Fidgeta. Sukuby se seskupily kolem Celestine a jedna z nich ji vrazila dýku do srdce. V ten moment ze Shakese znovu vyprchala veškerá síla. Pohled mu poté přerušila hromada padajícího kamení, když se trpaslíkům konečně povedlo spustit připravenou past a opětovně tak zasypali vstup do démonického podzemí.
„Mrzí mě, co se stalo Shakesi. Nevím, kde jsi potkal Celestine a kdo to byl, ale věz, že mi dnes zachránila život. Seslala na tebe Zrychlení a Běsnění, odtud se vzala tvá síla. Tato podpůrná magie však vyžaduje plné soustředění. Proto z tebe vše odpadlo v momentě, kdy jsi její strnulost narušil. Díky.“
Shakes se nezmohl ani na slovo. Bezmocně upnul trhač duší do pouzdra a odešel.
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 4) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
Odpovědět

Možnosti
Zobrazování

Pravidla přispívání
Nemůžete zakládat témata
Nemůžete odpovídat
Nemůžete přidávat přílohy
Nemůžete upravovat své příspěvky

BB kódy: Zapnuto
Smajlíci: Zapnuto
[IMG] kód:Zapnuto
HTML kód:Vypnuto

Přejít do sekce


Zobrazený čas je SEČ +2. Aktuální čas 10:46.


Běží na: vBulletin® Version 3.8.4
Copyright ©2000 - 2018, Jelsoft Enterprises Ltd.
Copyright ©2011 by 'Playa Games GmbH'