Shakes & Fidget - The Game - Supportforum  
  #11  
Staré 14-03-2015, 19:02
Avatar hráče Natali02
Natali02 Natali02 je offline
Kostlivý bojovník
 
Datum registrace: Feb 2015
Umístění: Daleko.
Příspěvky: 10
Standardní Zrádkyně, část 3.

Bohužel, po krátké době, co jsem ležela v té díře, mě kvůli různým rafinovanějším léčkám odhalili a já musela s maskováním přestat. Místnost, do které mě vedli teď, nebyla o nic lepší, ba i horší. Byla velmi rozlehlá, ale kvůli velkému počtu démonů, kteří se v ní nacházeli, to nebylo vůbec poznat.
,,Uhněte z cesty!" zahřměl démon, až se stěny otřásaly.
Všichni se na mě dívali s nenávistí v očích. Tu jsem po chvíli už nemohla vystát a hlavu jsem sklonila dolů, abych neviděla nic jiného než své boty a zem.
Cesta se mi zdála velmi dlouhá. Měla jsem tak možnost si to tu více prohlédnout, když už jsem hlavu znovu narovnala. Nenávistných pohledů jsem se už bát nemusela. Ty už je díky Bohu omrzely.
Kromě všudypřítomných démonů jsem spatřila mohutné vchody do chodeb, vedoucích do neznáma. Ví o démonech vůbec někdo? Tušila jsem, že ne, i když mi to přijde velmi divné, protože chodby démonů se kdykoliv mohly potkat s doly trpaslíků.
Najednou když jsem tvrdě přistála na zemi, byla jsem nucena znovu vnímat realitu. Když jsem se vyškrábala na nohy, spatřila jsem před sebou toho stejného démona, který mi slíbil, že vymyslí, jak bych odtud mohla utéct. Přesněji gnómo-démona.
,,Rád vidím, že jsi naživu," začal, ,,i když už brzy nebudeš."
Něco mi říkalo, že to jenom hraje.
,,Proč mě zde stále držíte?" otázala jsem se bez známek strachu.
,,To proto, abys platila za své činy, které jsi způsobila proti své vlastní rase. Jak si jistě pamatuješ, většina tvých přátel už nežije, a to jen kvůli tobě. Kdyby jsi nebyla tak paličatá, a konečně si uvědomila, na čí straně vlastně jsi, mohla by jsi mít alespoň domov. Jsi jen troska, tvrdohlavá, hořící troska. Neboj, brzo už bude po tvém trápení." a pokynul hlavou démonům, kteří mě drželi za lano, jenž stále svíjelo mé už skoro umrtvené zápěstí. Ti mnou trhli, a vedli mě do neznáma, nahoru po nešikovně upravených schodech. Objevila jsem se v ještě větší místnosti, než jsem byla dosud. Očekávala jsem, co se bude dít, až jsem najednou ucítila, jak mi povolují, a nakonec sundávají lano, které až dosud poutalo mé zápěstí. Úlevně jsem si obě zápěstí promnula, ale tím jsem na onu neznámou situaci čekala ještě více nervózněji, protože jsem nechápala, proč mi umožnili znovu hýbat rukama. Náhle se vedle mě objevil gnómo-démon. V ruce držel něco jako hůl. Mojí hůl?
Se slovy ,,Hodně štěstí," mi podal voodoo hůl, kterou mi démoni sebrali. Stále jsem nechápala, co se děje, ale teď už mi to bylo jedno. Byla jsem připravená na cokoliv.
To "cokoliv" mělo podobu krvavě červeného, hrůzu nahánějícího draka, kterému z tlamy šlehaly plameny nespočetné délky. Ihned jsem zaujala bojovnou pozici a začala mumlat zaříkávadlo, které jsem trénovala velmi dlouho. Modlila jsem se, aby se povedlo, zvlášť na tak velkou bytost, jako je drak.
Drak najednou celý stuhl, a jako socha na mě koukal. Využila jsem okamžik, a jako blesk jsem proti mohutnému drakovi vyslala vodní kouli. Šla jsem na to logicky - na ohnivého draka nejvíce působí voda, jak předpokládám.
Vypadalo, že ho to oslabilo, ale zároveň vytrhlo ze strnulosti. V soustředení jsem se zamračila a uskočila před plameny, které na mě rychle mířily.
Démoni vypadali, že se skvěle baví. Zaujatě pozorovali souboj, který se odehrával přímo před jejich očima, že si nevšimli malého gnómo-démona, který se pokoušel vyvolat mezi démony chaos.
Náhle jeden z démonů zařval nesmysluplné slovo a jako šílený začal bušit kladivem na zem. Až po chvilce všem došlo, proč se choval jako blázen - snažil se umlátit smrtky, které se tiše plížily a vybíraly si oběť, které z ní pomalu a bolestivě vysají všechen život. Gnómo-démon se po mě ohlédl a jeho výraz mluvil za vše: Utíkej!
Rychle jsem přikývla a utíkala ze schodů. Věděla jsem, že mě tam budou čekat další démoni. Najednou jsem dostala nápad.
Drak byl zmatený, proč se všichni démoni chovají jako blázni, proto se jeho pozornost obrátila na ně. Využila jsem, že už nejsem středem jeho pozornosti, rychle jsem seběhla ze schodů a zařvala na démony, co byli v hlavní místnosti: ,,Héj, koukněte na mě, jsem volná! Drak byl poražen, pustili mě!" dávalo mi zabrat, respektive mé hlasivky, aby mě všichni slyšeli. Ti, co mě nakonec neslyšeli, se zeptali těch vepředu.
Chvíli nikdo nic nahlas neříkal, bylo slyšet jen šumění šepotu. Až poté se jeden výhružně zeptal: ,,A kde jsou teda ostatní?"
A sakra, říkala jsem si v duchu, tohle nebude jednoduché.
,,Asi se zdrželi," plácla jsem, jako by se nic nedělo.
,,Počkej pro jistotu tady než příjdou."
To určitě. Toto byla velká šance, a tu jsem nehodlala propásnout.
__________________
..Hraju na světě 24 a jsem démonní kouzelnice to stačí

Naposledy upraveno Natali02; 17-03-2015 v 19:58.
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 2) řekli "Díky" uživateli Natali02 za tento užitečný příspěvek:
  #12  
Staré 17-03-2015, 21:44
Avatar hráče Natali02
Natali02 Natali02 je offline
Kostlivý bojovník
 
Datum registrace: Feb 2015
Umístění: Daleko.
Příspěvky: 10
Standardní Zrádkyně, část 4.

Rychle jsem přeběhla ke vchodu, z kterého mě přivlekli sem. To víte, paměť démonů je tak dobrá, že jsem si ještě pamatovala každý kámen, o který jsem při cestě sem zakopla.
Snažila jsem se zatím nic nevědící démony zdržet kamením, které spadlo po hlučné explozi způsobené mým kouzlem do cesty. To už se démoni vzrušeně rozhlíželi, co se děje. Pár démonů si mě ještě stihlo všimnout, a tak netrvalo dlouho, a má obrana z kamenů začínala být kousek po kousku ničena.
Bleskurychle jsem se otočila a v šeru klopýtala od toho místa pryč. Po chvíli už hlasité bouchání ustávalo a po další chvíli ustalo úplně. To znamenalo buď prolomení mé kamenné brány, anebo brzké shledání s blankytným nebem a čerstvým vzduchem.
Po menší vzdálenosti jsem začínala rozeznávat denní světlo, ale překvapivě pršelo. Chvíli jsem zapomněla na všechny starosti, nastavila padajícím kapkám tvář a zavřela oči. Z náhlého klidu mě probudilo hrozivé hřmění. Nejdřív jsem si myslela, že je to bouřka, ale moment poté jsem rozeznávala nadávky pravděpodobně mířené proti mně.
Dala jsem se do běhu a doufala, že se jim někde schovám. Rozhlédla jsem se, ale jediné, co jsem spatřila, byla holá planina bez jakéhokoliv života. Rozhodla jsem se, že tato krajina nemůže být nekonečná, a po nějaké té době utíkání to démony omrzí běhat v dešti. Doufala jsem, že jsem se rozhodla správně.
,,Stůj nebo zemřeš!" křičeli za mnou výhružně a dál běželi kus za mnou.

Po hodině únavného běhání, oddychování a závodů, kdo se ke mně dostane nejblíž, to démoni opravdu vzdali. Nabručeně za mnou provolávali ještě pár nadávek a poraženě odcházeli zpátky směrem k jejich zatuchlým chodbám, které nazývali "domovem".
To bylo nefér. Oni měli domov, ale já neměla. Znovu jsem nastavila tvář nebi a vzápětí mé slzy splynuly s kapkami deště. Říkala jsem si, proč jsem se tak moc snažila uniknout, když jsem k tomu ani neměla pádný důvod.
Šla jsem stále rovně, bez žádného cíle či odpočinku. Tkanou zbroj jsem měla skrz na skrz promoklou. Pršelo celý den a noc, a já se moc bála, než abych si někde v městě našla nocleh. Bála jsem se všech. Bála jsem se jak vlastní rasy, tak ostatních. Neměla jsem se komu svěřit, neměla jsem si s kým povídat a věřit mu. Byla jsem naprosto ztracená.
Až po velké dálce, v trpasličí zemi, se stalo konečně něco zajímavého. Dostala jsem se do pusté vesničky, ve které jsem neviděla ani živáčka. Spatřila jsem jen zavalitého trpaslíka v těžké zbroji, rozkřikujicího velmi lákavou nabídku a zároveň mou příležitost se démonům pomstít. V mohutných dlaních svíral svazek papírů.
,,Válka se blíží! Nábor vojáků je v plném proudu! Nezáleží na rase a třídě, přijímáni jsou NAPROSTO všichni!" křičel do ticha. Pochybuju, že ho někdo slyšel kromě mě.
Vytrhla jsem mu jeden list z ruky a pozorně si ho pročetla.
,,Opravdu přijímáte všechny?" zeptala jsem se vzrušeně.
,,Naprosto všechny," zasmál se a tajemně se usmíval, ,,hele, že ty jsi démon!"
,,Dobrý postřeh. Řekni mi raději, kde se mám zapsat." řekla jsem klidně.
,,To záleží na tom, na které straně chceš bojovat," pousmál se, ale vzápětí zvážněl, ,,v hlavním zámku v říši elfů. Budeš muset přeletět oceán, anebo to celé zdlouhavě obejít."
,,Vypadá snad, že bych měla křídla?" vyjela jsem na něho.
On jen pokrčil rameny a řekl:,,Poraď si."
Ukázal mi směr. Jakmile jsem vyrazila na západ, slyšela jsem, jak začal znovu provolávat tuto novinku. Poprvé jsem se od doby, kdy démoni začali sílit, usmála. Ani jsem vlastně nevěděla proč se usmívám, ale bylo mi to jedno.
Moje dobrá nálada byla náhle pryč. Když jsem dorazila k hlubokému oceánu, otázka byla, jak se dostat na druhou stranu vzdálenou stovky kilometrů.
Gryfa jsem neměla, takže jsem musela přijít na něco lepšího. Zkusila jsem přemýšlet nad verzí druhou, a to oceán "obejít" po pevnině. Bohužel to taky nebude záležitost jednoho dne. Najednou jsem se usmála - že mě to nenapadlo dřív! Úspěšně složené zkoušky z tzv. "blinknutí" se mi konečně vyplatí...
__________________
..Hraju na světě 24 a jsem démonní kouzelnice to stačí

Naposledy upraveno Natali02; 18-03-2015 v 18:39.
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 4) řekli "Díky" uživateli Natali02 za tento užitečný příspěvek:
  #13  
Staré 19-03-2015, 17:51
Avatar hráče Natali02
Natali02 Natali02 je offline
Kostlivý bojovník
 
Datum registrace: Feb 2015
Umístění: Daleko.
Příspěvky: 10
Standardní Zrádkyně, část 5.

Zatočila se mi hlava. Kousek po kousku jsem zdolávala mou dlouhou cestu pomocí "blinknutí". Sice to nebylo nic lehkého a příjemného, ale na tom tak moc nezáleželo.
Začala jsem se soustředit na malý, sotva rozeznatelný kopec asi 200 metrů ode mě. V soustředění jsem se zamračila, zavřela oči a nepříjemný pocit motající se hlavy se znovu dostavil. Byla jsem už vyčerpaná, ale někdy jsem byla schopná ze sebe dostat nejvíc i v těchto těžkých situacích.
Nakonec, asi už po dvacátém "blinknutí" jsem si přiznala, že tak dlouhou cestu, co mám ještě před sebou, najednou nezvládnu. Rozhlédla jsem se po okolí. Podle malých bytostí jsem předpokládala, že jsem v gnómské říši. Bohužel, splynout nenápadně s davem mezi takovými malými bytostmi jako jsou gnómové, by bylo nemožné, tak jsem se o to ani nepokoušela.
Ocitla jsem se v městečku podobném tomu, ve kterém jsem přebývala, dokud mě nezajali a městečko zahubili démoni. Můj vztek vzplál ještě více. Tím víc jsem se nemohla dočkat, až jim v té válce nakopu zadky.
Proplížila jsem se do zapadlé hospůdky "U tří gryfonů", jak hlásala dřevěná značka nad dveřmi hospody. Naštěstí zde bylo i pár temných elfů a jeden člověk, takže jsem zde nebyla tak nápadná. Hospůdku zde kupodivu vedl člověk. Objednala jsem si pivo, a sedla si k jednomu temnému stolku v koutu.
Najednou dveře otevřel nějaký lidský mladík s hnědou kšticí na hlavě a trhačem duší připevněným k opasku. V ruce držel veliký pytel, a podle chrastění, jež vydával, jsem předpokládala, že byl plný zlaťáků. Lidská holka zároveň radostně vyskočila ze židle. Běžela k cizinci a objala ho. Bohužel jsem neslyšela, co si povídají, protože jsem byla moc daleko, tak jsem jen usrkla piva a dál hluše sledovala výjev před sebou. Mladík podal pytel zlaťáků hospodskému a něco povídal. Hospodský mu odpověděl a poté zas něco řekl mladík.
A tak to šlo pořád dokola, až mě to začínalo nudit. Pivo jsem měla vypité a venku se už stmívalo. Dva lidé odešli po schodech nahoru k pokojům, a já se rozhodla, že udělám to samé. Přece jen už jsem byla unavená a nechtělo se mi někde hledat jiný nocleh.
,,Nemusíte platit," odpověděl hospodský, když jsem se zeptala, kolik ten nocleh stojí, ,,berte to na účet podniku."
Udiveně jsem na něj zírala, protože se mi často nestávalo, že bych měla něco zadarmo. Pokrčila jsem nad tím rameny a dál se tím nezabývala.
Pokoj byl takový akorát, s postelí, malým stolkem a dvěmi židlemi. Sundala jsem svou hůl i s dlouhým koženým popruhem a položila ho na stůl. Plácla jsem sebou o postel a rázem bych usnula, kdybych nezaslechla větu, která mě probudila: ,,Opravdu je teď ten malý gnóm démon?" otázal se první hlas překvapeně.
Nastražila jsem uši.
,,Je to pravděpodobné," odpověděl sklesle druhý hlas, ,,ale věřím trpaslíkům, kteří domnělého Fidgeta spatřili. Proč by lhali?"
,,Je mi to líto, Shakesi, že jsi ztratil tak blízkého přítele. Musí to být hrozné." řekl soucitně první hlas.
,,To je. Jestli ale Fidget opravdu je mezi démony na tomto světě, budu za něj bojovat." pronesl sebejistě Shakes.
Víc už jsem zaslechnout nedokázala, protože jsem usnula. Zdál se mi divoký sen o zuřící válce a ubohým Fidgetem uprostřed bojiště. Najednou jej někdo bodl přímo do srdce a pomalu se skácel k zemi.
,,Ne!" vykřikla jsem zoufale a zároveň se probrala. Byla noc a měsíc zářil přes jedno malé okno, kterým také do pokoje foukal mírný teplý vánek. Promnula jsem si čelo a snažila se zapomenout na tu noční můru. Proč mi ho ale najednou bylo tak líto?, ptala jsem se sama sebe v duchu, ale ať jsem se snažila sebevíc, nedokázala jsem si odpovědět.
Snažila jsem se znovu usnout, ale jakoby nějaká nadpozemská síla nechtěla. Vyhlédla jsem z okna, ale jediné, co jsem spatřila, bylo městečko ozářené měsíčním svitem. Výjev přede mnou byl sice nádherný, ale měla jsem pocit, jakoby mě někdo pozoroval.
Najednou jsem spatřila malou postavičku s menšími zahnutými rohy. Stál na cestičce před hospodou.
,,Fidgete," vydechla jsem udiveně a zároveň zmateně. On se ani nepohnul. Rozhodla jsem se za ním jít. Vzala jsem si svou hůl a sešla potichu, ale rychle ze schodů. Otevřela jsem dveře, ale Fidget tam už nebyl. Byla to možnost se dovědět o této situaci víc, ale zase jsem ji zmeškala. Přála jsem si vědět, co se to tu děje.

Vstala jsem brzy ráno, ještě, když vycházelo slunce. Žádný sen se mi už nezdál, ale cítila jsem, jako by se nic z té noci neodehrálo a já byla jen náměsíčná.
Přemýšlela jsem nad tím celou dobu, co jsem se chystala jít dál. Všimla jsem si, že Shakes a ta holka už zmizeli. Hospodský už otíral starou hadrou pult, a aniž by přestal, pozdravil mě.
,,Co tady hledáš?"
,,Co bych měla hledat?" zeptala jsem se zmateně.
,,No, moc démonů tady nepotkávám." Pronesl ledabyle hospodský a dál si všímal svého pultu.
,,Ach tak," pochopila jsem, ,,jdu do elfí říše."
Hospodský přikývl a řekl: ,,Tak do války, jo? Přeju hodně štěstí,"
Poděkovala jsem, a ještě jsem chtěla zaplatit za včerejší pivo.
,,Ale ne, to si nech! Bude se ti to jednou hodit k něčemu mnohem důležitějšímu." Mrkl na mě, ale já nechápala, co tím myslí. Tak či tak jsem mu za to byla vděčná. Další houbička k dobru jistě neuškodí.
__________________
..Hraju na světě 24 a jsem démonní kouzelnice to stačí

Naposledy upraveno Natali02; 20-03-2015 v 07:11.
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 3) řekli "Díky" uživateli Natali02 za tento užitečný příspěvek:
  #14  
Staré 24-03-2015, 18:27
Avatar hráče Natali02
Natali02 Natali02 je offline
Kostlivý bojovník
 
Datum registrace: Feb 2015
Umístění: Daleko.
Příspěvky: 10
Standardní Zrádkyně, část 6.

Vyšla jsem ze zchátralých dveří hospůdky a rozhlédla se. Nový den, nová dobrodružství, řekla jsem si a sarkasticky se pousmála. Zajímalo mě, jaká "dobrodružství" mě na této nekonečné cestě ještě čekají.
Vydala jsem se znovu směrem, který mi ukázal trpaslík. Rozhodla jsem se, že než si začnu zkracovat cestu "blinknutím", chvíli se projdu.
Začala jsem přemýšlet nad tím malým gnómo-démonem - pardon -, Fidgetem. Pokud chápu tento tragický příběh, který se zde odehrává, je mi ho opravdu líto, protože jsem mu byla stále vděčná za záchranu z těch hnusných chodeb. Při vzpomínce na ně jsem se otřásla odporem a děkovala Bohu za osvobození z nich.
Vlastně bych měla děkovat Fidgetovi. Ale stejně jsem nevěděla kde je, a hledat ho by bylo nesmysl, protože by mě chytili znova.
Pomalu jsem se začala nudit, a tak jsem se připravila k "blinknutí". Byla jsem už dávno za městečkem. Rozhlédla jsem se. Před sebou, asi sto metrů, jsem spatřila malou vyvýšeninu, ideální pro "blinknutí". Zamračila jsem se v náhlém soustředění, a chvilku poté se mi opět zatočila hlava. Výborně, pomyslela jsem si, to rovnou můžu běžet, než mít migrénu.
Vstoupila jsem do říše temných elfů a chvíli šla dál. Zaslechla jsem něco málo, že již nejsou temní elfové a elfové nepřátelé, ale kdo ví, co je na tom pravdy.
Zastavila jsem se a nastražila uši. Ticho... ticho, které mě docela hodně děsilo. Kde jsou všichni temní elfové? V gnómské říši alespoň nějaké ty bytosti jednou za čas zvědavě vykoukly z křoví, ale zde jsem dlouhou dobu, co jsem ještě šla, nepotkala ani živáčka.
Najednou jsem uslyšela řev, který se nedal přirovnat k žádné jiné bytosti než ke trolu. Schovala jsem se za nejbližší strom a nenápadně vykoukla. Uviděla jsem dva zoufalé temné elfy válečníky, jak odhodlaně bojují z posledních sil. Trol ale vypadal, že ho nic nezmůže - ani po tom, co zpustošil tuto oblast a všechny, až na dva, co přežili, zabil.
Jakmile padl další bojovník, měla jsem sto chutí tam jít a postavit se silnému nepříteli. Věděla jsem ale, že bych se vydala na svůj vlastní pohřeb.
Po chvíli jsem náhle zaslechla troubit famfáru. V dálce, za trolem, jela na koních početná armáda temných elfů a... elfů?
Tak to nakonec byla pravda. Temní elfové s elfy nyní spolupracovali bok po boku, když se snažili porazit silného trola. Rozhodla jsem se, že jim pomůžu, a doufala, že si mě nikdo nevšimne, já jen proklouznu mezi všemi a půjdu dál.
Naneštěstí si mě všimla po chvilce mladá elfka s dlouhými, zlatými vlasy. ,,S kým jseš?" zeptala se mě ostře a hůlku namířila proti mně.
,,Pokud možno s vámi," odpověděla jsem, sahajíc po své hůlce.
Elfka jen kapku zmateně přikývla a já se pustila do boje. Trol už značně zeslábl, takže porazit ho už byla hračka. Bohužel se stále hýbal a máchal kolem sebe svými mohutnými pěstmi, tak jsem použila kouzlo ke znehybnění, které jsem použila, když jsem měla bojovat s drakem.
Trol byl značně menší, takže znehybnit ho bylo jednodušší a vyžadovalo to méně soustředění.

Stačilo se postarat jen o znehybnění trola a ostatní už udělali své. Musela jsem odklonit zrak, protože při pohledu na krev a otevřené rány se mi dělalo nevolno.
,,Děkuji." ozvalo se za mnou. Ohlédla jsem se a spatřila onu elfku se zlatými vlasy a temným elfem po boku.
,,Prosím?" zeptala jsem se znova.
,,Děkuji ti, že jsi nám pomohla." zopakovala trpělivě.
,,Chtěl bych se tě zeptat na pár otázek," řekl temný elf, ,,Moc by jsi nám tím pomohla, ale pokud nechceš, dobrá, nenutíme tě."
Pokrčila jsem rameny a souhlasila. Stále jsem však byla ostražitá, už jen z pudu sebezáchovy.
,,Cesta do elfí říše je dlouhá... Jak jste se tu dostali tak rychle...?" otázala jsem se překvapeně, když všichni odcházeli zpátky ke koním, připraveni vyrazit zpět.
,,...na koních?" dokončila jsem svou otázku, když jsem spatřila klidně stojící koně, kteří spásali svěží trávu.
Elfka se pousmála a promluvila: ,,To nejsou jen tak obyčejní koně," a zárověň nasedla na jednoho zářivě bílého, ,,jsou to mutanti. Koně s gryfony. Jediné stádo na širém světě, s vyjímkou malých farem s max třemi kusy." pronesla kapku pyšně. ,,Mimodem, já jsem Ayne."
,,Railey. Těší mě," představila jsem se. ((Ano, už konečně znáte mé jméno v příběhu ))
Dostala jsem vlastního kryfona (kůň a gryf) a všichni vyjeli. Jela jsem po boku Ayne a toho temného elfa, ale stále jsem si je nenápadně nedůvěřivě prohlížela. Když zazněl povel "Vzlétnout!", všichni najednou začali zuřivě pobízet své kryfy a po chvíli vzlétli. Začala jsem kapku pobaveně a překvapeně napodobovat jejich pohyby, a po chvíli jsem vzlétla.
,,Ty, Railey," oslovila mě Ayne.
,,Ray. Říkej mi Ray."
,,Ray," opravila se, ,,proč jsi nám vlastně pomáhala?"
Zamyslela jsem se nad tím, co jí říct. Rozhodla jsem se jí říct pravdu: ,,Chci bojovat proti démonům. Slyšela jsem, že se chystá válka."
Chvíli byl slyšet jen šum křídel.
,,Jsem vděčná za každého bojovníka. Hlavně toho, co toho o démonech hodně ví.. a sám jím třeba je." Ayne se trochu zasmála.
Pousmála jsem se, a dál si užívala svůj první let na kryfonovi.
__________________
..Hraju na světě 24 a jsem démonní kouzelnice to stačí

Naposledy upraveno Natali02; 08-04-2015 v 16:17.
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 3) řekli "Díky" uživateli Natali02 za tento užitečný příspěvek:
  #15  
Staré 29-03-2015, 10:57
Avatar hráče Natali02
Natali02 Natali02 je offline
Kostlivý bojovník
 
Datum registrace: Feb 2015
Umístění: Daleko.
Příspěvky: 10
Standardní Dovolená :(

Ahojky lidi,
chtěla bych se napřed omluvit, že nevychází příběhy tak dlouho. Bohužel budu 10 dní ve Španělsku, takže ještě dlouho další části příběhu nevydám. Moc se vám omlouvám, ale hned, jak budu moct, zkusím něco málo napsat
__________________
..Hraju na světě 24 a jsem démonní kouzelnice to stačí
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 2) řekli "Díky" uživateli Natali02 za tento užitečný příspěvek:
  #16  
Staré 08-04-2015, 16:03
Avatar hráče Natali02
Natali02 Natali02 je offline
Kostlivý bojovník
 
Datum registrace: Feb 2015
Umístění: Daleko.
Příspěvky: 10
Exclamation Problem.

Ahojky lidi,
omlouvam se, ze pisu bez diakritiky, ale spanelske klavesnice jsou holt jine nez ceske ehm, proc sem pisu - zrusili nam zpatecni let, takze nebudu mit moznost napsat dalsi dily na forum na nevim jak dlouhou dobu samozrejme ale uz vymyslim pokracovani novych dilu (na papir ) je mi to moc lito a dekuji za pochopeni
__________________
..Hraju na světě 24 a jsem démonní kouzelnice to stačí
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 3) řekli "Díky" uživateli Natali02 za tento užitečný příspěvek:
  #17  
Staré 10-04-2015, 17:09
Alcatraz Alcatraz je offline
Kostlivý válečník
 
Datum registrace: Jul 2014
Příspěvky: 38
Exclamation Pokračování

To nevadí dobrý příběh počká i měsíce :d
__________________
Končím, smazat
Odpovědět s citací
  #18  
Staré 15-04-2015, 08:35
Avatar hráče Natali02
Natali02 Natali02 je offline
Kostlivý bojovník
 
Datum registrace: Feb 2015
Umístění: Daleko.
Příspěvky: 10
Standardní Zrádkyně, část 7.

Ahoj, chtěla bych jen říct, že tato část bude spíše oddychová - (Ticho před bouří ). Jinak přeji hezké počtení


K hranicím elfí říše jsme se dostali při západu slunce. Kryfoni se už pomalu chystali přistát a ve vzduchu panoval jakýsi zvláštní klid, ve kterém by nikoho ani nenapadlo, že se má schylovat ke krutému boji, v kterém má padnout tisíce statečných vojáků. Musela jsem přiznat, že za poslední dny jsem neviděla nic mírumilovnějšího.
Už z menší výšky jsem poznala, že k nám přijíždí malá skupina elfích bojovníků na (obyčejných) koních. První, kteří přistáli, jim již sdělovali informace z průzkumu.
,,Oblast byla naprosto zpustošena," sdělil jeden z průzkumníků, ,,nikdo v ní nepřežil."
Sesedla jsem z mého vypůjčeného kryfona a zamířila k Ayne: ,,Ničí se tyhle oblasti často?"
,,Poslední dobou ano," řekla zklamaně Ayne a popadla svého kryfona za uzdu, ,,domníváme se, že za tím jsou démoni, což není poslední dobou moc neobvyklé. Například před třemi dny větrné elementály napadly naše vojáky na průzkumu po zemi temných elfů."
Chápavě jsem přikývla a vedla svého kryfona za Ayniným.
,,Zde si odpočineme," řekl zvučným hlasem ten temný elf, který stál neustále Ayne po boku.
,,Kryfony tu pusťte, neutečou."
Kryfoni, již puštěni, se hltavě pustili do šťavnaté trávy. Temní elfové a elfové si vyhledali místo pod stromem nebo pohodlný kámen a dali se do řeči.

,,Skoro tomu ani nejde uvěřit, viď?" zeptala se mě Ayne. Polekaně jsem sebou trhla. V zamyšlení jsem si ani nevšimla, že za mnou Ayne stojí už asi pět minut.
,,Hm," souhlasila jsem a vybídla ji, aby si přisedla na kámen naproti mě.
,,Jsem opravdu ráda, že mám ve vojsku... ehm... démona." řekla Ayne.
,,Štěstí a osud zároveň," odpověděla jsem a pokrčila rameny.
Ayne se na mě podívala a přikývla:,,To ano. Ray, mohu tě ujistit, že ti na území země temných elfů a elfů nic nehrozí. Jsi zde v bezpečí."
,,Nejspíš na mě jde ta nejistota poznat, že?" nadhodila jsem kapku pobaveně.
Ayne se zasmála:,,Trochu."
Ano, viděla jsem, jak je to tady bezpečné. Nikde bohužel nebude stoprocentní bezpečí, ale tak i tak jsem za to byla Ayne vděčná.

Byl čas vyrazit. K zámku jsme podle odhadu měli dorazit brzo za úsvitu. Mezi stádem jsem našla svého černého kryfa. Docela jsem si ho oblíbila, i když se zvířaty obvykle nestrávím moc času. Poplácala jsem ho po čumáku a naskočila.
Znovu jsem musela napodobovat ty pohyby nohou, které měly zvíře přimět vzlétnout. Už jsem v tom ale začínala být mnohem zručnější.

Byla chladná noc. Musela jsem vytáhnout ze své brašny plášť s kapucí a přehodit si ho přes sebe, abych neumrzla. Kryfoni vypadali, že jim mráz nevadí. Z pusy jim vycházela pára, jak zuřivě dýchali v rytmu svých křídel. Rozhlédla jsem se po ostatních. Většina udělala to samé co já, někteří se přikrčili k teplému peří kryfonů. Naštěstí nikdo neumrzl a k zámku dorazili všichni.

Elfí zámek byl mnohem větší a nádhernější, než jsem si představovala. Nemohla jsem od něj odtrhnout oči, až potom, co jsem musela přistát. Všude stálo mnoho vojáků, kteří si mě nedůvěřivě prohlíželi. Tohle už jsem dobře znala, ale už mi to bylo dávno jedno.
Všichni sesedli z kryfonů a Ayne mě pobídla, abych šla za ní:,,Chtěla bych, aby tě i ostatní přijali v míru. Nejdřív ale musím ujistit vojáky u zámku, že jsi na naší straně."
Souhlasila jsem a nejistě, ale obezřetně jsem následovala Ayne do zámku. Náhle jsem spatřila někoho, koho jsem tu vůbec nečekala. Z mohutných dveří vyšel mladík s hnědou kšticí na hlavě.
Pohlédl nejříve na Ayne a poté spatřil mě. Se zuřivým výrazem vytáhl meč z pochvy a běžel k nám. Respektive ke mně.
,,Jak se sem dostala?! Ayne, co tě to proboha napadlo, tahat sem démony?! Nevíš, jak je to nebezpečný?!" řval na Ayne. Ta také naštvaným, ale klidnějším hlasem odpověděla:,,Je nám víc k nápomoci než ty, Shakesi. Rozhodla se nám dobrovolně pomoct s trolem, který již pustošil jednu oblast."
Shakes se na mě podíval a dal meč zpět do pochvy. ,,Bude to další voják, hm?" Ayne přikývla.
,,Tím pádem hodně štěstí," řekl ledabyle a odešel za ostatními průzkumníky.
__________________
..Hraju na světě 24 a jsem démonní kouzelnice to stačí
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 3) řekli "Díky" uživateli Natali02 za tento užitečný příspěvek:
Odpovědět

Možnosti
Zobrazování

Pravidla přispívání
Nemůžete zakládat témata
Nemůžete odpovídat
Nemůžete přidávat přílohy
Nemůžete upravovat své příspěvky

BB kódy: Zapnuto
Smajlíci: Zapnuto
[IMG] kód:Zapnuto
HTML kód:Vypnuto

Přejít do sekce


Zobrazený čas je SEČ +2. Aktuální čas 20:47.


Běží na: vBulletin® Version 3.8.4
Copyright ©2000 - 2018, Jelsoft Enterprises Ltd.
Copyright ©2011 by 'Playa Games GmbH'