Shakes & Fidget - The Game - Supportforum  
  #21  
Staré 26-12-2012, 14:45
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,160
Standardní

Kapitola VII. - Jsou mrtví

Bez vyzvání všichni rovnou obcházeli padlého golema a zamířili si to do katakomb. Ayne jim v tom pochopitelně nebránila a vydala se za nimi.
Přidali do kroku. Seběhli mírně klesavou širokou cestu a minuly těla padlých nemrtvých. Před očima se jim již rýsovala úzká chodbička s obsidiánovou podlahou. Zaslechli kvílení smrtky.
Ayne prosvítila celý prostor magickým proudem energie. Na konci chodby stála malá hubená postavička. To musí být gnóm. Za ním se ze země vynořil kostlivec a bodl gnóma do zad. „Rychleji,“ sykla. Řada elfů běžela uličkou. Smrtka znovu zakvílela, jako kdyby pohlcovala něčí duši.
V čele jejich skupinky stál Firandorn, válečník, jehož zkušenosti zde budou potřeba. Již se dostal na dosah kostlivci, který před chvílí napadl gnóma. Štítem ho odrazil na tři kroky vpřed. Kosti hlasitě zapraskaly a tento zvuk znovu zopakovaly při dopadu na zem.
Kousek vedle ležel člověk a z něj vylezla smrtka, vyrušena ze své činnosti nedokončila své dílo zkázy. Musí se sem co nejdříve dostat Ayne.
Válečníci již obsadili dvě pole vpředu. Jejich řadu hbitě doplnili šermíři. Distancovali tak dvě oběti, gnóma ve fialové róbě a lidského válečníka, od nemrtvých. Ayne se již také dostala dovnitř. Dvojitým bleskem ihned usmrtila dvě smrtky poletující místností. Při pohledu na gnóma se ovšem pokusí šetřit síly, aby jej mohla vyléčit.
Ale už to nevypadalo tak složitě. Válečníci pro jistotu zůstávali blízko Ayne, kdyby se v blízkosti vynořil další nemrtvý. Pár kostlivců a ghúlů si tedy vzali na starost šermíři – Fratley, Lidorn a Nooj.
Velice obratně a rychle setnuli hlavy všech protivníků, aniž by si přitom překáželi. Místo vypadalo bezpečně. Ayne zkontrolovala gnóma i válečníka. Smrtka ve druhém případě skutečně svou „práci“ nedokončila. Člověk se brzy probere sám.
S gnómem to však bylo horší. Poklekla k němu. Ruce mu něžně přiložila na ránu v zádech. „Firandorne a Wartone, pokud přijde nebezpečí, braňte mě. Tohle kouzlo nesmím přerušit za žádných okolností,“ řekla ještě předtím, než se pustila do léčení gnóma. Z rukou ji vyšlehla zářivá magie. Oblévala ji i Fidgeta. Firandorn přemýšlel, jaký to asi je pocit. Prý musí s obětí sdílet bolest.
Ale stalo se přesně to, co si nikdo nepřál. Nebyl konec. Místností poletoval pár zelených světýlek, zastavil se těsně před Lidornem. Ten lehce poodstoupil, ale bylo příliš pozdě. Páru světel se dokreslilo tělo. Před nimi stanul kostlivý mistr Voodoo se slabým pláštíkem a hůlkou v ruce.
Okamžitě označil tři místa na zemi, odkud doslova vyskočili kostliví válečníci. Šermíře obklopili a z každé strany jej probodli rezavými meči. Lidorn se sesunul na zem.
Lučištníci zde opět neměli moc šancí, a tak znovu jen stáli v pozadí. Přesto zkoušeli střílet na mistra, ovšem marně. Jejich šípy blokoval magií. Fratley a Nooj poskočili vpřed. Ihned setnuli hlavy všem kostlivcům. Neměli však zdání, čeho je tento nepřítel schopný. „Sakra Ayne, pomoz nám!“ zakřičel Fratley.
Ta pokračovala v léčení gnóma. Kostlivý mág znovu zaútočil, tentokrát vytvořil podivný kruh pod Noojem. Než stihl uskočit, sevřel ho obří pařát. Mistr proměnil svou hůl v magický meč a setl elfovi hlavu.
To už našla své uplatnění lukostřelkyně Shira. Trefila mága do ruky s mečem, který upadl na zem a proměnil se zpět v hůl. Fratleymu nezbývalo než doufat, že bez své hole bude bezmocný. Udělal dva rychlé kroky vpřed, završil skokem a při dopadu zkrátil mága o hlavu.
Také Ayne právě skončila s léčením gnóma, už teď však věděla, že tohle se ostatním líbit nebude…
Lukostřelec Rodwill padl na kolena ke svým dvoum mrtvým druhům. Fratley jej následoval. „Doufám, že víš, co jsi právě udělala… Protože za tohle budeš nést odpovědnost,“ pronesl Fratley chladně. Tento tón u něj Ayne vlastně ani nikdy neslyšela
Lidský válečník se mezitím probral z útoku smrtky. Vypadal poněkud zmateně. „Kde je…“ utrousil a podrbal se v krátkém porostu na hlavě.
„Žádné otázky. Zatím mi řekni tvé jméno,“ odvětila Ayne.
„Jsem Shakes – “
„Dobře, Shakesi. Vem svého malého kolegu,“ skočila mu do řeči a ukázala prstem na gnóma, „a pojď za námi. A nezkoušej utéct,“ dodala nakonec a prosvítila dlouhou chodbu - cestu zpět.
„A naše šermíře se oživit nepokusíš?!“ pokračoval Fratley.
„Víš dobře, že tohle nedokáže. Jsou mrtví.“ Podpořil Ayne válečník v těžké zbroji, Firandorn.
„Vemte je s sebou,“ dodala Ayne a vykročila z místnosti. Oči Fratleyho se zahltily slzami. Přeci jen se za tu dlouhou dobu mezi sebou dobře poznali. A o to víc chování velitelky nechápal.

~~~~

Po návratu z katakomb je venku čekalo nemilé překvapení. Jejich druzi z vesnice sice už dorazili, ale právě zápasili se zamořenými stromy, jejichž duše oživla horlivým zlem. Dva již nehybně ležely na zemi a zdálo se, že je čeká poslední. Ovšem nachází se u lesa. Nebude moudré se zde dlouho zdržovat. Ayne si byla vědoma, že jediný Firandorn se ji tam uvnitř zastal. Proto pokynula jemu, aby pohlídal zajatce a pospíchala pomoci zbytku družiny.
Pomocí svého blesku, vskutku epické zbrani, koncentrovala velké množství energie a vypustila ohnivý sloup dostatečně vysoko, aby nezasáhla ostatní elfy. Hrůzostrom se ocitl doslova v jednom ohni, zuřivě kolem sebe máchal větvemi a odhodil od sebe všechny elfy. Nakonec spustil listovou bouři. To by nebylo za normálních podmínek tak hrozné, ale listy zamořených stromů jsou ostré jako čepele. Naštěstí dost z jeho „zbraní“ již shořelo následkem předchozího kouzla, a tak pouze pár elfů odešlo s malým škrábancem.
„Stmívá se, měli bychom se rychle zeptat těch dvou, co se tu k čertu stalo,“ pravila následně Ayne.
„Myslím, že ty už se nikoho na nic ptát nebudeš, milá Ayne. Dala jsi přednost dvěma ubožákům a pravděpodobně nepřátelům před vlastní rasou. Pokud tě Nejvyšší rada patřičně nepotrestá, věř, že rozsudek vykonám po svém, ať to stojí cokoliv,“ pokračoval Fratley velice vážně.
Nově příchozí netušili, o co se jedná, a tak jen se zájmem pozorovali, co že se to tady vlastně odehrává. Jeden z nich poté vystoupil vpřed. „To jsou vážná obvinění a tvrdá slova, příteli. Co se tu stalo?“
„Víte… Najednou je těch okolností mnoho. Ve vesnici před naším východem jsem slyšel ránu vycházející z pokoje velitelky. Jakoby se vysypalo sklo. To nyní dává ještě větší smysl, neboť s tímto golemem,“ otočil se a ukázal na obří tělo, „nám pomohla záhadná postava, která se dokázala měnit v ptačího tvora. A v okamžiku jeho příletu se Ayne krátce usmála, jako by ho znala. A něco jako havran, byť relativně velký, už by se oknem protáhl, ne?“ dokončil proslov Fratley.
„A své dnešní představení zakončila tím, že místo pomoci vlastním léčila jednoho gnóma,“ dodal pak lukostřelec Rodwill.
„Přesně tak… Nechceš nám, Ayne, prozradit, kdopak tě dnes odpoledne navštívil a kdo se skrývá za bytostí, která zabila golema?“
Ayne chvíli přemýšlela, pak se k ostatním otočila zády, jako by se jim nedokázala podívat do očí. „Je pravda, že za mnou dnes někdo přišel a od něj také pocházelo varování. Neřekla jsem vám pravdu, neboť by se mnou nikdo nešel a já bych už možná nebyla mezi vámi. Zároveň bychom však nevěděli, že Elmorn utekl. Lidorna a Nooje je mi opravdu líto. Ovšem nezemřeli kvůli tomu gnómovi, nýbrž kvůli mému poslání, které jsem nucena vykonávat. Ačkoliv si myslím, že poměrně lehkovážně a trestuhodně pomíjíte fakt, že Elmorn je na svobodě, nyní už se cítím povinna vám říct pravdu, neboť došlo k nešťastné smrti našich dvou přátel. Zdroj mluvil důvěryhodně a tak jsem mu věřila, byť bych ze základního názoru elfů neměla, protože zdrojem byl temný elf, známý jako Nezávislý.“ Ačkoliv byla k elfům zády, cítila, že nikdo z nich nevěří vlastním špičatým uším a že ji Fratley chce na místě probodnout, jakkoliv ji dnes ráno měl rád. „Dokážu si představit, co ke mně teď asi cítíte. Přesto vás žádám o chvilku soukromí. Připravte koně na převoz, včetně našich dvou mrtvých druhů. Nezaslouží si hrob na tomto prokletém místě. Chci být do úplné tmy odtud pryč a poté vyslechnout ty dva,“ ukázala na Shakese a Fidgeta a odešla.
Ostatní s přípravami ihned začali. Všichni si přáli být také pryč, navíc bylo potřeba brzy informovat o Elmornovi. Chvíli poté se slova chytl opět Fratley. „Ona už nemůže být naší velitelkou. Ne když se přátelí s temným elfem. Zpátky pojedou tři zajatci, nikoliv dva.“
Téměř všichni víceméně přitakávali. Stmívalo se. A přesně proto si nikdo nevšiml přítomnosti někoho dalšího…
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 12) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #22  
Staré 02-01-2013, 20:55
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,160
Standardní

Kapitola VIII. - Nebude sama

Ayne nalezla nedaleký výběžek ve skále, kde na ní ostatní nemohli vidět a posadila se na co nejhladší kamenitý povrch. Ani na okamžik nepřemýšlela o útěku. Jen hájila zájmy vlastní mise. Ti dva můžou něco vědět, a proto je osvobodila. Přesto ji to dělalo starosti, neboť minimálně od Fratleyho očekávala špetku pochopení.
Z očí ji ukápla slza, svezla se po dokonale hladké tváři a volným pádem se roztříštila o arkánové rukavice. Tato zbroj v šeru poskytovala sama o sobě dokonalou podívanou, jelikož zlaté magické žíly vyzařovaly slabé světlo.
„Zpátky pojedou tři zajatci, nikoliv dva,“ přerušil stávající ticho známý hlas s neznámou tváří. Temný elf.
Ayne se rozhlédla. Kromě stromů a horského horizontu však nikoho neviděla. Tedy až do okamžiku, kdy se ji před očima zjevil vysoký elf v kápi.
„Snadná neviditelnost za šera a tmy, alespoň pokud se nehýbeme příliš rychle – další vlastnost, kterou nám tehdy Elmorn daroval,“ pokračoval Nezávislý.
„Neměl bys tu se mnou postávat. Pravděpodobně jsi byl před chvílí sám svědkem obecně platného názoru elfů. V našich očích jste zrádci.“
„Vnímáš mě vůbec?“ trval na svém tématu a ohlédl se, zda jsou stále sami.
„Ano, za své činy ponesu odpovědnost. Na to jsem připravena.“
„Pak mě nevnímáš dostatečně. Cesta do elfského království zabere pětkrát více času než ke králi lidí. Pakliže ty budeš zajatkyně, elfové zvolí první možnost a navíc začnou řešit tebe,“ zrychlil tempo řeči a znovu se ohlédl, „potřebujeme již nyní pomoc od lidí, ovšem já sám k nim nemohu. Potřebuji ty dva provinilce. Takže půjdeš pomalu zpět, ale neustále se mnou po svém boku. Za každou cenu musíme jít vlastní cestou. Už si rozumíme?“
Ayne chvíli neodpovídala, jakoby pobírala všechny informace a třídila je do logických soustav, ze kterých vyvozovala své možnosti a následující řešení. Každopádně, měl pravdu, opět. Nemohla tvrdit opak. „Ano, ale nechci, aby se jim něco stalo.“
„To už záleží na nich, ale věř, že ani s tebou nebudou jednat jako v bavlnce. Je tam mezi nimi někdo, komu můžeš věřit?“
„Pochybuji. Ale pokud mezi nimi alespoň jeden je, pak Firandorn. Válečník s velkým štítem a delšími tmavě hnědými vlasy.“
„Bude mít pár vteřin na zvolení strany, pro kterou hodlá bojovat.“

~~~~

Fidget se probral. Zmatený dostatečně na to, aby si hned neuvědomil, kde se nachází. Rozhlédl se kolem sebe a události se mu začaly vybavovat. Vzdálený horský horizont, hustý temný les a mohutná skála ukrývající vstup do jeskyně – Elmornových katakomb.
Shakes seděl vedle něj, byť stále nepostřehl, že se jeho druh probral. Okolo nervózně přešlapovalo několik elfů. „Ty, Shakesi, promiň, že jsem nás dostal do téhle situace,“ začal gnóm opatrně.
„Nemáš se za co omlouvat. Koneckonců, to já se dožadoval dokončení té cesty,“ odpověděl Shakes. Fidgeta to překvapilo, neboť očekával spršku urážek.
„Co s námi teď bude? Ti elfové, chystají se nás zabít?“
„To nemám tušení, Fidgete, ale rozhodně to neudělají hned. Spíše se zabývají tou jejich velitelkou, která před chvílí někam odešla. Ta totiž zachránila tebe, zatímco dva elfové umírali. Upřímně moc nechápu, co zrovna tímhle získala,“ zasmál se nahlas Shakes.
Fidget se usmál také. Na podobné narážky mezi sebou byli zvyklí, ale ve skutečnosti by jeden za druhého položili život.
Jejich samotu narušil elf v těžké zbroji a rukou si odstranil hnědé vlasy z obličeje. „Zdravím vás. Patrně bych s vámi teď neměl mluvit, ale nemohu si pomoci. Jsem Firandorn a věřím, že i ty,“ ukázal na válečníka, zamyslel se a pak luskl prsty, „Shakesi, víš, že se brzy něco přihodí.“
„Jakkoliv nejsem ideálním válečníkem, něco rozumu jsem od pána boha dostal. Odhaduji, že onen temný elf se dnes ještě ukáže.“
„Přesně! A to je ten problém. Všichni jej budou chtít okamžitě zabít. Ale Ayne mu tolik věří, že mu musím věřit také. Pokud by měl něco za lubem, proč by nám vůbec znovu pomáhal s golemem? Je to nelogické, ale přesto nerad věřím temnému elfovi. Nicméně mám obavy o Ayne a také bych po dnešku nerad vedl válku proti temnoušákům, ačkoliv jich je mnohem méně.“
„Takže, proč nám to všechno vůbec vyprávíš, Firandorne?“ zapojil se konverzace Fidget.
„Ayne se za moment vrátí a dle mého úsudku nebude sama, i když to tak možná nebude vypadat. Jsem zároveň přesvědčený, že vás dva bude chtít vzít s sebou a já jsem odhodlaný se s vámi vypravit také.“ Nasadil si přilbu, jakoby už teď očekával souboj na život a na smrt. Shakes a Fidget si věnovali krátký pohled a oba kývli hlavou. Bude-li to možné, odejdou s Ayne, neboť touto cestou mají lepší vyhlídky na život. Alespoň to tak na první pohled vypadá…
Shakes se zapřel dlaní o travnatou zem a rázně se vyhoupl na nohy. Zanedlouho nabídl ruku gnómovi a pomohl mu vstát také. Krátce prohmatal pouzdro na trhač duší, ovšem meč nenalezl. Firandorn po spatření této aktivity ukázal na nedaleký kmen padlého stromu. Trhač duší se opíral o masivní tělo oživlé zrůdy. A vedle něj, na hnědém povrchu špatně viditelná, se nacházela také strohá Fidgetova hůl.
„Proč mi ji vůbec brali? Stejně mi nepomáhá,“ utrousil vtip na vlastní schopnosti, načež se Shakes dal do hromového smíchu a plácnul gnóma po ramenou.
Právě to možná upozornilo Firandorna, že by se měl od těchto podivínů držet alespoň pro teď odstup. Moc nechápal, jak za této situace můžou mít vůbec náladu vtipkovat. Navíc vymýšlet vtipy na svou vlastní neschopnost je trochu pod elfskou důstojnost. Ale gnómové jsou patrně odlišní nejen vzrůstem. Firandorn stejně zapochyboval, zda je záchrana těchto dvou přátel vůbec k něčemu, protože se tohle očividně stalo pouze nevysvětlitelnou shodou náhod.
Jeho myšlenky náhle spadly do věčné propasti, neboť elfka v arkánové zbroji obešla kraj skály a šinula si to rovnou zpět k ostatním. Kráčela pomalu, jak jen to bylo možné. Jakoby cítila, že to jsou její poslední chvíle v pozici velitelky. A tím víc rostlo Firandornovo přesvědčení, že dnes nebude odvedena coby zajatec. Podíval se na oblohu a snad i za Ayne hledal toho havrana, který ji znovu zachrání život.
Fratley každý její krůček bedlivě sledoval. Byl si vědom, že držet mága – tedy zkušeného mága – není vůbec snadné. Odebrání zbraně sice pomůže, ale Ayne svůj blesk ani v ruce nepotřebovala. Chtě nechtě na ní namíří vlastní zbraň a sváže ji pevně ruce.
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 8) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #23  
Staré 07-01-2013, 14:41
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,160
Standardní

Kapitola IX. - Skutečně chceš bojovat?

Ayne již stanula téměř na dotek od Fratleyho. Shakes i Fidget proto zbystřili své zraky a vyhlíželi, co se bude dít. Elfové stáli vedle sebe a mlčky hleděli na Ayne. Vládla napjatá atmosféra, až by se dala krájet.
Ticho přerušil nepříjemný zvuk tasících šavlí. Zatímco levá ruka Fratleyho zůstala svěšená podél těla, pravá vystřelila vpřed. „Ayne, za tvé dnešní chování se budeš zpovídat před Nejvyšší radou. Jsem nucen tě momentálně zbavit velení. Dej mi prosím tvou zbraň a nedělej to ještě horší.“ Jako potvrzení vážnosti slov lukostřelci napnuli tětivy.
Něco se musí stát, odtušil Shakes a pomalu se sunul ke své zbrani, zatáhnuvši svého společníka za róbu. Ten poté mlčky cupital za ním.
Ayne pozvolna vytahovala zářivě rudý blesk. Zvláštní druh hole, který se oproti klasickému provedení nedrží za tyčovitý dlouhý konec, nýbrž za relativně úzké držadlo vprostřed.
Fratley se nervózně rozhlédl. Ayne stále jednala v klidu a tak pomalu, jak jen to bylo možné. „Omlouvám se,“ pronesla pak.
Přesně v ten okamžik Fratleymu něco – někdo doslova vyrazil šavli z pravé ruky. Tímto rychlým pohybem ukončil svou neviditelnost. Temný elf se odvážil znovu objevit. Skočil na šermíře před sebou a účelně jej srazil k zemi.
Ayne se tak otevřel prostor před sebou. Mžikem oka zahlédla, jak Firandorn sráží na zem lukostřelce vedle sebe. Je tedy s námi, zaradovala se. Se slzou v oku rychle máchla bleskem před sebou, čímž vytvořila několik omračujících paprsků, jež odhodily všechny lukostřelce nazad.
„Toho budeš litovat, Ayne!“ zakřičel Fratley a odhodil temného elfa ze sebe. Sebral druhou šavli a okamžitě učinil prudký výpad, který v podřepu Nezávislý snadno zablokoval a dýkou se pustil do protiútoku. Byl si však vědom, že by tu neměli vést bitvu, neboť elfů je zde mnohem víc.
To už u něj stál další, jehož úderu mečem na hlavu se vyhnul přikrčením a bodl jej dýkou do nohy. Elf bolestně zakřičel a padl na kolena. K útoku přešel opět Fratley a zuřivě před sebou máchal šavlemi jako smyslu zbavený. Tvrdě ho ze strany srazil válečník s těžkým štítem – Firandorn. Za ním stál také Shakes a Fidget.
„Co to má znamenat, spiknutí? Firandorne? Uvědomuješ si, koho tady právě ochraňuješ?“ křičel na zemi ležící šermíř.
„Věřím, že ano. Elmorn je větší hrozbou nežli velitelka, která věřila temnému elfovi, který navíc tvrdil pravdu.“
Ayne je následně obehnala magickou bariérou právě včas, aby zablokovala všechny šípy vzpamatovaných lukostřelců.
„Nechte nás odejít.“ Promluvil také temný elf.
Fratley se opět postavil na nohy. „Vtipkuješ? Nás je dvacet, vás pět. Skutečně chceš bojovat?“
„Tuhle otázku by sis měl položit ty.“ Vytáhl neonově zářící luk a namířil před sebe.
„Útok!“ zavelel přesto šermíř. Šípy elfů opět odrazila Ayne, temný elf ovšem provrtal jednomu z nich lebku. Následně se proměnil v havrana a vydal se vstříc noční obloze, kde se snadno ztratil. Elfové se otáčeli kolem sebe, hledajíce jediného skutečného nepřítele, jakoby Ayne přestala existovat. Marně. Tedy až do té doby, než hned dva z nich skončili s dýkou v zádech. Ostatní se na ně podívali, jen aby viděli Nezávislého měnícího se zpět v havrana.
Elfové dostali strach. Tohle nemůžou vyhrát. „Skutečně chceš bojovat?“ promluvil znovu známý hlas. „Udělej mi laskavost – a odejdi. Sděl Nejvyšší radě, že Elmorn je na svobodě. Tedy až poté, co jim převyprávíš svoje historky o Ayne.“
Fratley již neměl na vybranou. Ostatní začali ustupovat. Přidal se k nim. Ani nebyl velitelem, nemohl jim přikázat opak.
Nezávislý se objevil s lukem v ruce, míříc na záda šermíře. Postupně jej ovšem sklopil. Bez výstřelu. „Jdeme,“ pronesl pak tiše.
„Proč jsi je prostě všechny nezabil?“ zajímal se Fidget.
„Já vím, že na tuhle pětku musí být neobvyklý pohled. Elfové, člověk, gnóm a temný elf. Je to ale důvod hned klást ještě divnější otázky?“
Fidget pokrčil rameny.
„Ayne si to nepřála.“
„Ale pár jsi jich z provozu vyřadil.“
„Jistě ty tupče, protože kdyby to neudělal, už bys byl vyřazenej z provozu ty,“ zapojil se do rozhovoru Shakes. Velitelka se usmála, aniž by to odpovídalo jejich situaci. Ale nemohla si pomoci. Tahle dvojka je skutečně zvláštní a stále nechápe, jak tihle dva mohli osvobodit Elmorna.
„Jak jste vůbec vy dva dokázali zničit bránu pečetící katakomby?“ zeptala se pak.
„To se zeptej toho malýho, taky to nechápu, neboť jindy je nemožnej,“ chopil se odpovědi Shakes.
„Mám tušení, ale nevím, zda má cenu vám to nyní celé v souvislostech vyprávět, neboť si o tom hodlám promluvit s králem lidí, ke kterému mě vy dva vezmete.“
„Krále pravděpodobně nebudou zajímat okolnosti osvobození v souvislosti s nimi. Možná bys nám mohl ukrojit část tvých informací a sdělit nám je již teď,“ zajímala se dál Ayne.
„Dobře, ale už přidejme do kroku. Pěšky to i tak bude poměrně dlouhá cesta.“
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 9) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #24  
Staré 10-01-2013, 11:30
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,160
Standardní

Kapitola X. - Jak, kdy a proč?

Přestože jim příslíbil brzké vyprávění o sobě a temných elfech, po několika hodinách putování na to stále "nebyla vhodná doba". Ayne to trápilo, neboť se chtěla dozvědět co nejvíce, zejména když se rozhodla temného elfa podpořit. Zároveň je však pochopitelné, že průchod Prokletým lesem není nejlepším místem na vyprávění historek.
To se potvrdilo hned v několika případech, kdy tato skupinka musela zprovodit ze světa přerostlé pavouky či hrůzu nahánějící vlky s rubínově jasnýma očima. Zpravidla to však díky elfům nedopadlo špatně, přesto si Shakes ze souboje s vlkem odnesl šrám na ruce.
Prokletý les však již nechali za zády. Nedaleko se nacházela elfská vesnička, ke které se kvapným krokem blížili. Žádný elf zde již nepobýval. Právě proto se jednalo o dokonalé místo k přenocování.
Příbytek Ayne vystačil pro všechny, neboť v přízemí skýtal také postele pro osobní stráž velitelky. Ačkoliv byly pouze tři, temný elf odmítl spát.
Při vchodu okamžitě upoutal zrak velký jídelní stůl. Tento sál patrně sloužil také pro shromáždění všech místních elfů. Každopádně se zde stále nacházelo něco málo jídla, a byť se nemohlo jednat o zrovna čerstvé kousky, Shakes i Fidget se do něj bez požádání pustili.
Ayne navíc přinesla láhev elfského vína, které již po otevření líbivě vonělo. Naplnila jím pět sklenic a sama jej hned ochutnala. „Možná už bys nám o sobě mohl něco povědět, temný elfe,“ začala. Dalo se poznat, že její zvědavost vítězí i nad únavou. Nejradši by si už šla odpočinout.
„Hm,“ odfrkl nejprve. „Velttona, krále lidí, stejně jistě povídačky nebudou zajímat, u něj přejdu rovnou k věci... Takže, čím začít?“
„Možná tím, jak, kdy a proč vůbec vznikl Konflikt elfů?“ zapojil se do konverzace Fidget.
„V tom případě to nemusí být nejkratší povídka. Ayne, mohla by ses tedy společně s ostatními posadit, ačkoliv je ti tato záležitost důvěrně známá?“ odpověděl a Ayne po chvíli skutečně pomalu odsunula jednu ze židliček a usadila se. „Výborně... iniciátor konfliktu, Elmorn, dnes naši rasou považovaný za Boha, nechtěl v podstatě nic špatného. Pouze si přál pozici elfů ještě posílit. A tak jednoho dne přišel s tím, že vynalezl lektvar neviditelnosti.
První problém byl v tom, že některé přísady jsme byli nuceni vyhledávat i na území orků, čímž hrozilo vyvolání konfliktu v jinak celkem klidném období. Navíc, bezprostředně po vypití elixíru se skutečně dostavila neviditelnost na omezenou dobu. Ovšem minimum elfů při "ochutnání" dokonce umřelo a další poté vypadali takto. Určitá neviditelnost nám zůstala. Proměnu ve vybrané zvíře nám Elmorn daroval až později. Samozřejmě, čím silnější jste byli, tím lepší volbu jste si mohli vybrat. Upřímně, já život riskovat nechtěl... a stát se havranem nakonec není k zahození.
Ale zpět k původnímu Konfliktu. Tato proměna elfů se logicky vyvolala spory. Objevili jsme se jako blesk z čistého nebe, moc se toho o nás nevědělo. Vlastně ani stále moc neví, nikdo si není jist ani přesným počtem. Pokud si to dobře pamatuji, lidé přišli jako první s historkami o národě žijícím ve vodě. Brzy se objevily také názory, že pocházíme z nehostinné krajiny zvané Zmrzlé hory, a proto nás nikdo nikdy neviděl.
My, coby nová rasa, jsme se podobným "lžím" nebránili, nebylo proč. Nechat si něco pro sebe je vždy spíše k užitku. Navíc následné uvěznění Elmorna se jevilo jako nepřiměřený a krutý trest, což mohlo vnést pochybnosti i do řad Aliance.“ Chvíli si oddechl, aby nabral znovu dech k pokračování. Napil se elfského vína červené barvy.
„No... tím se vytvořila dokonalá půda pro založení Řádu jediného Boha, neboť koho jiného a nevinného by se elfové tak báli, když ne Boha?“
„Elfové vnímali tuto hru, a přesto neřekli pravdu o tom, jak temní elfové vznikli?“ přerušil ho Fidget.
„Kdyby se o tuto skutečnost podělili se zbytkem světa, mohlo by se to nechtěně donést i do nesprávných rukou - do rukou orků. Ti by si poté uvědomili momentální výhodu a zaútočili by na oslabené a nepřipravené elfy. Ti proto vymysleli dopředu plán, aby následně bojovali tak, jak chtějí oni a nehráli pouze hru tak, jak písknou orkové.
Zpět k Řádu. Vsadili jsme na budoucnost. Ani my jsme tedy s pravdou nevyšli ven. Všichni tak jen věděli, že došlo ke Konfliktu elfů - ale ve skutečnosti temné elfy ostatní považovali již za dávno vzniklou rasu. Aby se to nadále nikdo nedozvěděl, Elmornova skupina se musela k Řádu přidat... nebo zemřít.
Začaly se - díky Řádu - šířit naděje, fámy a lži. Jenže v jedné nadsázce, podle které Elmorn údajně znal budoucnost, nyní vidím skutečnost. Pokud je mi známo, jsem poslední žijící elf z Elmornovy stráže. Při rozmetání gnómského území Hordou Elmorn jednomu z nich něco udělal. Vypadalo to, jakoby mu předal část sebe. Mám dojem, že tím gnómem jsi právě ty a nikdo jiný. Bohužel, nyní ses dostal příliš blízko k němu. A protože nejsi moc zdatný, skrze tebe se osvobodil sám.“
Shakes vycítil, že tady jeho vyprávění nabírá svého konce. „Normálně bych tomu nevěřil ani za pytel houbiček, ale opravdu, tohle Fidget udělat nemohl. Dává to smysl,“ konstatoval poté nezúčastněně, jakoby nehovořil k nikomu konkrétně.
Ayne otáčela již prázdnou sklenicí na stole a prozatím mlčky přemýšlela. Je něco podobného možné? Nabízí se však vůbec jiné vysvětlení? Vše, co Nezávislý tvrdí, se zdálo až neuvěřitelně pravdivé. Stále však pochybovala, i když se to snažila skrývat. Poprvé hájila zájmy vlastní mise, ale nyní mu skutečně hodlá pomáhat. Rozhodla se správně?
Vstala a dolila si na dno ještě trochu vína, které okamžitě zmizelo v jejích ústech. „Pokud na něco ještě máte chuť, vše na stole je vám k dispozici. Případně se podívejte i do kuchyně. Myslím, že nám tento příběh stačil, stále nás čeká dlouhá cesta. Pokoje naleznete tam,“ ihned ukázala na dveře nacházející se naproti vstupu. Sama se poté vydala po schodech do patra. Její arkánová zbroj protkána zlatými magickými pruhy opět tvořila zajímavý obraz a házela na stěny různorodé stíny. Všichni ji sledovali, než zmizela ve druhých dveřích.
Shakese napadlo, že by s Fidgetem mohli utéct. Nemuseli se tohoto vůbec účastnit, neboť situace rozhodně nevypadá bezpečně. Ale možná právě proto temný elf odmítl spát? Chce je hlídat? Asi nebude dobré riskovat. Zatím se zdálo, že se jim s nimi nic nepřihodí. Na lidském území by se ale od Nezávislého i Ayne měli držet dál!
Doposud mlčící Firandorn mlčel i nadále. Pouze se zvedl a odešel do pokoje. Jeho chování se dalo chápat. Možná stále uvažuje, zda udělal správný krok, když důvěřoval víc Ayne a temnému elfovi než zbytku družiny.
Také Fidget brzy zmizel. Cesta jej značně vyčerpala. Přeci jen, gnóm není stavěný pro dlouhé putování - a už vůbec ne pro držení tempa s elfy. Navíc se těšil do postele. Elfové zcela jistě vlastní kvalitní a měkké peřiny.
Shakes uznal za vhodné nejprve něco pozřít, a tak se vydal do kuchyně. Našel nakrojený chléb. Určitě jej někdo opustil ve značném spěchu. Zakousl se do něj.
„Teď ti to pravděpodobně nebude dávat smysl," prořízl hlasem temný elf hrobové ticho, čímž Shakese značně vylekal, "ale brzy přijde doba, kdy bude třeba, aby ses přiznal. Jsem si zcela jist, že poznáš vhodný okamžik a bude absolutně zřejmé, k čemu se přiznat máš. Pamatuj na to. A tento rozhovor si nech pro sebe. Rozumíme si?“
Válečník pouze kývl hlavou, neboť v puse měl stále sousto chutného chleba, který vydržel v rámci možností celkem měkký. Skutečně mu však jeho slova nedávala smysl. Neměl čisté svědomí, ale co o tom tenhle elf vlastně mohl vědět?
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 6) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #25  
Staré 17-01-2013, 15:55
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,160
Standardní

Kapitola XI. - Každý se může změnit

Fidget se probudil. Venku již vycházelo slunce, zaplňovalo jeho pokoj světlem. Vskutku pohodlná postel ho lákala zůstat ještě déle - ideálně o mnoho déle. Ovšem věděl, že to nebude možné. A rozhodně nechtěl, aby se poté čekalo na něj. Navíc, být vytržen ze spánku a hned pokračovat v pochodu, to není příjemné.
Možná by uvažoval o útěku, kdyby se vše netočilo kolem něj. Byla to pravda, jako malý skutečně viděl trhač duší, jež Elmorn vlastnil. Každopádně, tuhle cestu s nimi chce dokončit.
Opustil pokoj a namířil si to zpět do sálu. Našel zde pouze temného elfa. "Dobré ráno," překvapil gnóma pozdravem.
"Dobré," odvětil konečně po pauze. Skutečně to vypadalo, jakoby svět o temných elfech věděl minimum. "Smůla pro tebe, že nezbyla volná postel. Místní lůžka jsou opravdu výborná."
Nezávislý se pouze usmál. "Umíš udržet tajemství?" zeptal se pak nečekaně.
Fidgeta opět zaskočil. "Věřím, že ano." Pronesl nejistě a napil se ze své sklenice od včerejšího večera.
"A plnit přání?"
"Pakliže je to v mé moci." Stále nechápal, kam tohle směřuje.
"Ber to třeba jako protislužbu za to, že jsem ti zachránil život. Někdy v budoucnu může nastat situace, kdy všichni tví spojenci budou utíkat z bitvy. Nemusí tě zajímat, kdy a proč. To poznáš. V každém případě tomu musíš zabránit. Donuť je zůstat, ať to stojí cokoliv. Já ti jen mohu připomenout, že v sobě stále nosíš část Elmorna. Nezapomínej na to."
Fidget se nadechl k další odpovědi, ale poté pouze opět zavřel pusu. Moc to nechápal, ale třeba opravdu ani nemusel. Dle jeho slov to pozná, pokud na podobnou situaci dojde. Asi nebude rozumné se tím teď nějak zabývat.
Temný elf poté po schodech šel za Ayne. Přestože se pohyboval naprosto nehlučně, elfka se na něj při vstupu okamžitě podívala. Tento pokoj již Nezávislý znal z předchozí návštěvy, kdy ji pověděl o narušení Elmornovy krypty. Rozbitým oknem se podíval ven. "Měli bychom vyrazit, Ayne."
Velitelka beze slov vstala. Elf stále zrakem přejížděl okolní krajinu. Oblékla se do arkánové zbroje a vzala svůj Blesk. "Tak pojďme."
„Ještě bych ti rád řekl… jsem temný elf, ale… každý se může změnit, Ayne.“
Vyšli ven z pokoje. V sále již všichni byli přítomni, až na Shakese, i ten však právě přicházel. „Perfektní načasování,“ konstatoval temný elf. Bylo všem jasné, že se okamžitě pokračuje v cestě.
Nezávislý vzal připravený batoh u dveří. Patrně přes noc pobral potřebné a užitečné zásoby na výpravu. „Mám pro vás malé překvapení,“ pronesl a klikou otevřel vstup. „Za mnou.“
Ostatní jej zanedlouho následovali. Na první pohled tak nikdo nedokázal odhadnout, co tím myslel. Tedy až do té doby, kdy zapískal na malou, avšak umělecky tvarovanou píšťalu. Alespoň pro uši Shakese a Fidgeta nevydávala žádný zvuk. Podstatné však přišlo záhy – z nebes se snesl velký gryf, který poslušně s dupnutím přistál vedle temného elfa. Ten ho okamžitě odměnil malou červenou houbičkou.
„Tak proto jsi nespal? Sháněl jsi mazlíčka?“ zeptal se Fidget.
„Nejsem si jist, zda je to vhodné pojmenování, ale víceméně ano. Odnese nás rychleji za králem lidské říše.“

~~~~

Fratley stále vedl zbytek elfů vlastní cestou. Následovali jej, jakoby ho automaticky přijali za náhradního velitele. Nebo možná jen neznali správnou cestu k lodi odjinud, než z vesnice, pomyslel si. Každopádně udělá to, co je jeho úkolem.
„Fratley?“ vyrušila ho náhle Shira.
„Ano?“
„Myslím… ne, jsem si zcela jista, že nás už nějaký kus cesty vedeš špatným směrem. Tohle rozhodně není nejkratší cesta k lodi.“
„To máš pravdu, nikdy jsem však netvrdil, že vás tam vedu. A nebo že volím nejkratší cestu.“
„Pak máme důvod se domnívat, že spolupracuješ s Ayne a získáváš ji čas?“
„Ne, Shiro, i to by byla špatná domněnka. Skutečně volím nejkratší cestu, problém je v tom, že ji vůbec neznáte. Elfská rada činí velká, důležitá, avšak složitá rozhodnutí. A nechce, aby dopadla špatně. Chtějí mít nad vším kontrolu. A proto Ayne hlídala Elmorna, a proto já celou dobu hlídal Ayne. Není náhoda, že jsem s ní odcházel na každou výpravu. A kdo ví, třeba u mě celý řetězec nekončí. Dovolte mi však vést vás ještě pár kroků, blížíme se k cíli.“
Pokračoval dál. Nacházeli se na poměrně rovné travnaté pláni. Těžko si někdo z přítomných dokázal představit, co se zde nachází za cíl cesty. Kousek od nich se nacházela podivná lebka. Nejspíš dračí. Fratley přidal do kroku. Má s tím právě tato lebka něco společného?
„Od hrobky pouze rovně se vydej
dokud zrak dračí nespatříš,
tvůj klíč nechť pasuje tam,
kde před bohem nebes se ukloníš.“

Šeptal pro sebe Fratley. Drak – bůh nebes. Nyní mu ta slova dávala smysl. Magický kámen, který obdržel, musí být klíčem.
Prozkoumal lebku a oční důlky. Zcela jistě je na správném místě. Podíval se na zem. Nenacházel však nic, kde by mohl využít svůj kámen. Nevědomky se skutečně uklonil před dračí lebkou, spíše jen proto, aby si místo prohlédl zblízka, než že by hodlal uposlechnout ona slova, která mu byla předána spolu s dračím kamenem.
Ale právě v ten moment se to stalo. Lebka se zachvěla a z úst vycházel chlad, jehož ohnisko tvořil právě kámen v ruce elfa. Dračí dech pohlcoval magickou energii kamene a odpovědí byly oční důlky – rozzářily se jasným červeným světlem.
Fratley trochu ustoupil, stejně jako elfové za ním.
„Dračí síla mocná jest,
jejím dechem nenech se pohltit,
rudé oči budiž znamením,
že portál nyní lze vytvořit.“

Pokračoval elf. Pokynul všem, aby ustoupili stranou a nestáli tak lebce v cestě. Po chvíli se zář z očí začala vytrácet a místo toho drak chrlil proud magie, který tvaroval portál. Poté se opět drak uchýlil k věčnému spánku. Před ním se vlnila vrstva podivné hmoty připomínající bránu.
„Tohle nás zavede přímo k elfům během okamžiku. Ale musíme rychle, portál se brzy uzavře. Kámen si u sebe nechám a jdu první, tudíž byste se již touto cestou nedostali,“ vysvětlil Fratley rychle a bez váhání prošel tenkým závojem.
Ostatní zatím pouze sledovali, jak jednou stranou zmizel a druhou již nevyšel.
Brzy ho následovali další. S elfským citem pro magii se tohle nejevilo jako nemyslitelné.
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 6) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #26  
Staré 25-01-2013, 19:09
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,160
Standardní

Kapitola XII. - Čekají nás potíže

Celá elfská skupina se úspěšně prostřednictvím portálu teleportovala. Chvíli po průchodu posledního se brána uzavřela. Jedno z elfů zajímalo, co by se stalo v případě, že poslední z nich to nestihne a uvízne tam. Proto rychle vnořil svůj šíp do vlnící se hmoty. V ruce mu po uzavření portálu zůstala pouze polovina.
Nyní se nacházeli v poměrně velké komnatě. Fratley přesně nevěděl, kam portál přesně vedl, ale nyní by to tipoval přímo na hlavní palác elfské rady.
Pokračoval po schodech nahoru k jediným dveřím v místnosti. Byly odemčené. Dostali se do dlouhé chodby osvětlené olejovými lampami. Venku byla tma. V tomto okamžiku nabyl Fratley jistoty, že jsou přímo v paláci. Prošel dalšími dveřmi na konci chodby a skupinka byla hned o krok za ním.
Zde ho již přivítal i na elfská měřítka stará druh, kterému obličejem již prostupovaly vrásky.
„Zdravím, Fratley, copak tě sem přivádí? Vyskytly se nějaké potíže při vaší misi?“
Rád tě opět vidím, Suiathasi,“ odvětil a podal ruku starému archiváři, který vedl záznamy o všech známých a důležitých událostech. Fratley ani neznal jeho skutečný věk, ale nebylo slušné se na něj ptát. Elfové jednoznačně poznali, zda je někdo starší a k takovým se chovali s velkou úctou. „Chtěl bych ti říci více, ale je to naléhavé. Musím to okamžitě oznámit před Nejvyšší radou královně.“
„Obávám se, že to nebude možné. Královna se včera s malým doprovodem na jedné z nejrychlejších lodí vydala na cestu do lidské říše. Zvědové zahlédli mezi orky podivnou postavu, která jakoby je vedla. Dokonce se prý mezi orky objevili skuteční obři. Trolové, ačkoliv jsme je neviděli léta.“
Fratley zbledl. „V-včera?“ dostal ze sebe. Teprve teď si uvědomil, že je noc, ale portálem cestovali za dne. Takže efekt není okamžitý? Podle všeho ztratili pravděpodobně několik dní.
„Ano, včera. A rada už spí. Tak mi konečně řekni – co se přihodilo? Mám svolat elfy?“
„Odhaduji, že ano. Elmornova krypta byla nějakým způsobem otevřena. Při tom Elmorn utekl. Ayne navíc zachraňovala ty dva, zatímco naši druhové umírali. Firandorn se přidal na jejich stranu. Incident jako první nehlásil náš zvěd, ale podivný temný elf, kterému Ayne věřila a který ji také pomohl dostat se pryč. Mám dojem, že šli za králem lidí ohlásit možné nebezpečí, a zároveň se tam určitě Ayne ukryje před zaslouženým trestem.“
Archivář chvíli vstřebával všechny informace. „Hmm… Třeba Ayne sežene pomoc jinde. Podle toho, co říkáš, nás každopádně čekají potíže. A to nejen nás, ale celý svět. Ayne momentálně asi elfové nebudou příliš řešit, pokud se k nám v budoucnu vrátí a podá pomocnou ruku. Prokletý Elmorn! Nechápu, jak mohli tehdy elfové souhlasit s pouhým uvězněním. Na to hlasování nikdy nezapomenu… Každopádně, jdu okamžitě informovat ostatní. S touhle situací se musíme zatím poprat i bez královny a doufat, že se včas vrátí. Ty můžeš jít se mnou, jako jediný máš přímé informace ohledně Elmorna.“ Ostatním vojákům pokynul, že se smějí rozejít.
„Je zde ještě něco, na co bych se rád zeptal,“ pokračoval Fratley.
„Ano?“
„Jak fungují tyto portály? K incidentu s hrobkou došlo večer. K bráně jsme cestovali přes noc a její cestu jsme podle všeho využili přibližně v poledne. Teď je opět noc. A přestože pro mě utekl teprve den, zvědové se již vrátili se zprávou o Elmornovi v říši orků?“
„Ah… omlouvám se, tohle ti nejspíš mělo být řečeno dříve. Víš, ne všechny portálky jsou zcela stabilní. Proto je příliš nevyužíváme a jsou pokud možno ukryty, dokud jejich bezpečnost nezlepšíme. Jsou známy i případy, kde na slabším portálu ztratili cestovatelé i roky. Ale od té doby jsme jejich užívání takto omezili a jsou aktivní pouze ty bezpečnější. Přesto u vás došlo ke ztrátě, nejspíš několika dní. Můžeme jen doufat, že zvědové, kteří tuto dopravu použili také, prošli prostorem okamžitě. Jinak by nám orkové brzy mohli zaklepat na dveře. Pokud nemáš žádné další otázky,“ udělal pauzu, ale Fratley pouze zavrtěl hlavou, „tak pojďme svolat Nejvyšší radu. Čekají nás krušné časy.“ Dokončil archivář smutně svůj proslov. Bude nutné zformovat armádu všech bojeschopných elfů pro případ skutečného útoku.
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 6) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #27  
Staré 29-01-2013, 11:21
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,160
Standardní

Kapitola XIII. - Tvá budoucnost

Lidská říše již byla na dosah. Díky mořskému portálu a hbité fregatě postupovali po moři celkem rychle. Katriel stále přemýšlela, proč se elfská královna Alannah rozhodla vyjet požádat o pomoc osobně. Elfové by ji mohli potřebovat, pokud se již něco seběhne.
Každopádně touto cestou snad lidé pochopí vážnost celé situace. Podívala se přes okraj lodi. V moři se odrážel sluneční svit a vytvářel dech beroucí výhled. Svět vypadal na povrchu tak krásně, ale přesto jsou všechny jeho nástrahy tak nebezpečné. Kdo ví, jak rasy Aliance odolají zkoušce smrti tentokrát. Možná bychom měli požádat o pomoc také trpaslíky, pomyslela si Katriel. Neuvěřitelné, že by se národy proti nebezpečí daly znovu dohromady? Přitom jinak žijí všichni stále tak odděleně a vzdáleně…
Z ničeho nic se ozval podivný zvuk. Přítomní elfové na palubě lodi po sobě vrhali všemožné pohledy a následně těkali zrakem všude po okolí. Nikde nic. Nervozita stoupla, když se tento zvuk ozval znovu. Podivné „vzdychnutí“, zlomyslné a posměšné.
Náhle tentýž hluboký hlas promluvil. „Alannah…“ zaznělo odnikud. Elfové se rozestavěli kolem ní. „Udělala jsi chybu. Prohrál jsem, ale ty jsi mě nenechala zemřít, jak by to bylo čestné snad po celém světě. Opět jsi povolila uzdu magii a svým hlasem rozhodla, že mě necháš spát navěky… V temnotě…“ vytvářel pauzy, které dodávaly vážnost jeho řeči.
Hlas se na chvíli odmlčel. Katriel vzala luk a prvním šípem napnula tětivu do prázdna, jen aby byla ihned připravená, pokud se onen neznámý ukáže.
„…ale to byla chyba. Byl jsem a stále jsem mnohem víc, ne si vůbec dokážeš představit, Alannah. Budoucnost… v tom je síla… ale na to jsi nikdy nedokázala pomyslet.“ Opět zazněl zlomyslný výsměch. „Neboj se, teď už se tím ale namáhat nemusíš. Mně je tvá budoucnost již známa…“
Elfové na lodi se neustále rozhlíželi kolem sebe. Uprostřed paluby se začalo formovat cosi podobné elfským portálům, ale jiné barvy. Nicméně to evidentně fungovalo stejně. Vylezl odtud Pán temnot, Elmorn.
Lukostřelci včetně Katriel okamžitě vystřelili přímo na něj, ale Elmorn je pohybem ruky zastavil v letu. „A tvá budoucnost… Alannah… končí právě tady!“ dokončil stejným hlubokým hlasem nemrtvého a švihnul rukou zpátky. Elfské šípy se otočily přímo na jejich královnu a provrtaly ji ze všech stran.
Katriel neměla slov. Elfové stojící vedle mrtvé královny okamžitě vykřikli slova nenávisti. Lučištníci znovu napnuli tětivy, ovšem viděli pouze Elmorna vracejícího se zpět do portálu. Jakoby mu bylo jedno, že tu ještě stojí několik elfů. Snad si přišel jen pro pomstu? Nebo zasít zrnko strachu a nejistoty? Ať zamýšlel cokoliv, pravděpodobně se mu to povedlo. Přítomní ztratili odvahu k čemukoliv. Dívali se do prázdna, nevěděli, co mají dělat.
Katriel předstoupila před ně. „Musíme pokračovat a vyprosit si pomoc u lidí.“ Chvěl se ji hlas. Ostatní to chápali, ale přitakávali na souhlas. Zbýval už jen kousek k Řiši. Pak jen doufat, že budou mít dostatek pochopení a nebudou se bát vyslat většinu svých vojáků na Západní kontinent.
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 6) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #28  
Staré 30-01-2013, 11:27
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,160
Standardní

Kapitola XIV. - Čas spojit síly

Shakes s Fidgetem si let na dračím hřbetě náramně užívali. K této příležitosti se dostali poprvé v životě, alespoň co si pamatují. Pohled shora byl úžasný. Přesto se přímo dolů raději nedívali. Už tak byl převoz tolika osob na jednom drakovi poměrně nebezpečný.
Po dlouhém letu s pouze malými přestávkami konečně kroužili nad palácem lidského krále Velttona. I tohle bude pro gnóma premiéra.
Nechtěli se zdržovat, a tak po domluvě mířili přímo do Dračích stájí v paláci, byť to nebylo zrovna bezpečné, hlavně pro temného elfa.
Drak v kruzích snižoval výšku letu, až se ocitli pár kroků nad zemí. „Nezapomeňte, mluvím já,“ ozvala se Ayne a zanedlouho se drak opět nohama o pevnou půdu. Všichni seskočili dolů. Ozbrojená stráž k nim okamžitě přiběhla a tak všichni dali jasně najevo, že nehodlají útočit.
Voják s připravenou kuší mířící na temného elfa vystoupil vpřed jako první. „Co tu chcete, zejména pak on?“
Ayne udělala krok k němu a zřetelně ukázala přázdné ruce. „Zdravím vás. Plně chápu vaše obavy, ale prosím – vězte, že nejsou třeba. Přicházíme v míru a s naléhavou prosbou na vašeho krále, neboť celá říše elfů je v nebezpečí. A pravděpodobně to neskončí u nás, pokud toto zlo nezastavíme.“
„Pokud chcete pustit dovnitř, budete muset mluvit trochu konkrétněji.“
¨ „Obávám se, že je ztrátou času vše říkat dvakrát – vám, a poté…“
„Elmorn je na svobodě,“ přerušil ji temný elf. Ayne se na něj otočila s nechápavým pohledem. Měl ji nechat tohle vyřešit! „A pravděpodobně plánuje něco s orky, podle našich odhadů,“ dokončila přesto slova Nezávislého.
Voják sklopil svou zbraň. „Vyřídím to králi, počkejte zde.“
Nikdo již nic nenamítal. S nějakou dobou čekání se počítalo.

~~~~

Brzy se strážce vrátil zpátky. „Král si o tom chce s vámi promluvit osobně,“ pokynul jim rukou, aby jej následovali.
Vstoupili bočním vchodem přímo ze stájí. Jejich cesta vedla přes velkou a bohatě zařízenou kuchyni. Dalšími dveřmi prošli již do hlavního sálu s velkým jídelním stolem, na jehož konci na ně čekal Veltton, král lidské říše.
Po jejich příchodu se postavil. „Vítám vás zde a moc mě mrzí, že za tím vězí právě takové okolnosti, jaké mi byly právě sděleny. Tedy za předpokladu, že jsou skutečně tak zlé. Tím vůbec nezpochybňuji pravdivost vašeho tvrzení. Dovolte mi se na úvod zeptat – jak se tahle skupina vůbec dala dohromady, aniž byste se mezi sebou nezabili? Aby gnóm, člověk a dva elfové snesli mezi sebou temného elfa, který taktéž nepodniká nic proti nim? Je to… zvláštní.“
„Temní elfové nikdy nechovali nenávist vůči lidem, pane.“ Přerušil ho Nezávislý.
„Tento temný elf,“ pokračovala Ayne, „je známý jako Nezávislý. Věřím, že i vy jste o něm slyšel. A právě on byl tím, kdo elfům ohlásil narušení Elmornovy hrobky. Ostatním elfové bohužel sdílely vaše prvotní myšlenky a má důvěra v něj se nesešla s pochopením. Na druhou stranu, oni to teď alespoň vyřídí elfům a my vám.
No, a tihle dva,“ ukázala na Shakese a Fidgeta, „jsou zodpovědní za samotné osvobození Elmorna. O tom vám něco řekne temný elf. My už jsme si toto povídání jednou vyslechli.
A tak se chopil slova a znovu převyprávěl všechny jeho myšlenky v souvislosti s Elmornem a Fidgetem a jejich pravděpodobnému „propojení“, díky kterému se mohl Pán temnot osvobodit sám.
„Podle našich odhadů,“ vrátila se ke slovu Ayne, „se vydal na území orků. Kdo ví proč, ale pokud by se rozhodl nějakým způsobem posílit orky, jako se o to tehdy snažil u nás, mohlo by to mít katastrofální následky.“
Hned jak domluvila, do místnosti doslova vtrhnul další voják, který předtím zůstal venku. „Pane, je mi líto, že Vás vyrušuji, ale tahle elfka pro vás má naléhavou zprávu.“
„Pošli ji sem.“ Odvětil a promnul si silně čelo. Nelíbilo se mu, k čemu se tady události schylují. Elfka po chvíli přišla.
„Já… jsem Katriel, lučištnice královské výpravy za vámi. Elmorn… vtrhnul na naší loď… jakoby odnikud. Já… to nechápu. Královna elfů Alannah je mrtvá. Pluli jsme za vámi s prosbou o pomoc. Orkové připravují útok… tedy… horda. Goblini, orkové a zvědové tvrdí, že zahlédli i troly! Léta je nikdo neviděl, mysleli jsme si, že na našem území již neexistují!“
„Trolové? Byl s orky spatřen i Elmorn?“ zeptal se Nezávislý.
„Temný elf…?“ podivila se Katriel, která si jej teprve teď všimla. „Ano, byl.“
Král ustoupil ke knihám za sebou, chvíli je přehazoval a poté vytáhl nějaký svitek, který si strčil do kapsy. Přesunul se s ním ke svému strážci s kuší a podal mu jej s tím, aby později tuto zprávu předal Ayne. Poté předstoupil zpátky před ostatní.
„Máme problém,“ začal temný elf rozezleně. „A vy, králi, také.“ Udělal krok vpřed. „To, co ohrožuje naší zemi, nejsou trolové. Jsou to znetvoření orkové pomocí Elmorna. Odhaduji, že stejně jako u nás, jsou hlavní přísadou lektvarů mocné červené houbičky. A před námi stojí člověk, který orkům již dlouhou dobu tuto přísadu prodává.“
Král sebou trhnul. „Z čeho mě to tady obviňujete?!“
To, že se sám nehodlal okamžitě přiznat, bylo pro elfa konečným znamením. Rychlým pohybem vpřed se dostal za krále lidí a dýku mu přiložil k hrdlu. „Shakesi?“ řekl pak.
Ten se nejdříve rozhlédl, jako by nevěděl, co se po něm chce. Pak si vzpomněl na jejich noční rozhovor v elfské vesnici. Má se přiznat. Tohle byl ten správný moment. „Slova temného elfa… jsou pravdivá. Celou dobu jsem tyto obchody zprostředkovával. Houbičkové daně nebyly na naše lektvary, nýbrž na prodej orkům. Král tak chtěl získat jiné materiály, protože začleněním gnómů do naší společnosti bylo třeba hodně nových věcí vybudovat.“
„To stačí, nemusíš ho ospravedlňovat. Mně stačí, že se sám nepřiznal.“ A na to své dýce povolil dokončit svou práci. Krev krále vystříkla vpřed. „Zrádce.“
Předtím, než někdo stačil něco vykonat, pustil mrtvého Velttona na zem, změnil se v havrana a odlétl oknem pryč. Všichni v místnosti trochu ztuhli a nevěděli, co si teď počít.
„Ayne, budu věřit, že jste o tomto činu neměla ani tušení a stejně tak tobě, Shakesi, že mluvíš pravdu. Ostatně nevím, na co jiného bych se teď měl spolehnout. Dvě říše jsou nyní bez vedení a orkové klepou na dveře s ohromnou armádou. Asi je čas spojit síly a zařídím, aby vám lidé mohli pomoci, jak jen to bude možné. Samozřejmě musíme nechat většinu svých vojáků chránit naše území, to doufám chápete.
„Opravdu děkuji,“ pronesla se slzou v oku.
„Král mi chvíli před smrtí podal toto a přál si, abych vám to brzy předal. Nevím, co je obsahem, ale podle všeho to skoro vypadá, že tušil svůj brzký konec.“ Podal Ayne onen svitek.
Rozbalila jej a nahlas četla.

Smrt, bolest, utrpení,
orkové Elmornem vedouce.
Brzké bitvy předzvěstí,
smrt dvou králů stane se.

Pouze On pravdu zná,
ovšem mocným spojencem
v tuto chvíli se zdá,
však pouhým on je zločincem.

Věřit mu snadné jest,
jak dýka do zad vklouzne,
ty pocítíš jen bolest,
která brzy přijde.

Svou armádu jen svěř,
do rukou elfky odhodlané,
neřeš to, prostě jí věř,
ona pomstí všechny padlé.


„On… On… Nezávislý? Takže to bylo celé naplánované, od začátku? Musíme se tedy připravit na nejhorší – přítomnost temných elfů v bitvě. Ráda bych byla nadále mezi těmi, kterým mohu věřit – vámi všemi, co tu jste – včetně tebe, Katriel. A vás. Mohu znát vaše jméno?“ zeptala se vojáka s kuší.
„Jsem Mallen, Ayne.“
Elfka už pouze kývla hlavou. Přesto, co právě přečetla a řekla, myslela stále na to, co jí posledně Nezávislý řekl. Každý se může změnit. Myslel tím, že vše v „proroctví“ už není úplně pravdivé? Nebo to byla jen další matoucí lež?
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 6) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #29  
Staré 30-01-2013, 15:25
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,160
Standardní

Pakliže tu mezi vámi jsou ještě nějací čtenáři mého příběhu, tak oznamuji, že se nám to pomalu blíží ke konci. Zbývají poslední 3 kapitoly + epilog, každý den sem přidám jednu, čili v neděli je poslední část.
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
The Following User Says Thank You to Chicony For This Useful Post:
  #30  
Staré 30-01-2013, 15:28
sergej2002 sergej2002 je offline
Banned
 
Datum registrace: May 2012
Umístění: Microsoft Visual Studio a Poznámkový blok, 9. místo v Blacklistu(v seznamu v NFS MW) :D
Příspěvky: 282
Standardní

sice jsem stihl přečíst jen 3. kapitoly ale je to dobrý

nechceš vydat knihu?můžeš jí vydat sám(nebudeš čekat jestli ji schválí a daj ti tolik kusů kolik chceš)
Odpovědět s citací
The Following User Says Thank You to sergej2002 For This Useful Post:
Odpovědět

Možnosti
Zobrazování

Pravidla přispívání
Nemůžete zakládat témata
Nemůžete odpovídat
Nemůžete přidávat přílohy
Nemůžete upravovat své příspěvky

BB kódy: Zapnuto
Smajlíci: Zapnuto
[IMG] kód:Zapnuto
HTML kód:Vypnuto

Přejít do sekce


Zobrazený čas je SEČ +2. Aktuální čas 04:18.


Běží na: vBulletin® Version 3.8.4
Copyright ©2000 - 2018, Jelsoft Enterprises Ltd.
Copyright ©2011 by 'Playa Games GmbH'