Shakes & Fidget - The Game - Supportforum  
  #11  
Staré 05-12-2012, 16:22
goodboy3 goodboy3 je offline
Kutnonoš
 
Datum registrace: Nov 2011
Umístění: A klíče nechceš ?
Příspěvky: 133
Standardní

Chicony, Chicony . Z tebe bude jednou spisovatel Počteníčko je to pěkný Pokračuj určitě dál .
__________________
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 2) řekli "Díky" uživateli goodboy3 za tento užitečný příspěvek:
  #12  
Staré 05-12-2012, 16:28
Avatar hráče Emmand
Emmand Emmand je offline
AfterDarkor
 
Datum registrace: Jun 2012
Umístění: Česká republika, Prág
Příspěvky: 829
Odeslat zprávu přes Skype™ Emmand
Standardní

A kdy už bude epilog?

Ne, je to pěkný příběh. Určitě piš dál .
__________________


Odpovědět s citací
The Following User Says Thank You to Emmand For This Useful Post:
  #13  
Staré 05-12-2012, 17:10
adilos adilos je offline
Bezbožný mnich
 
Datum registrace: Dec 2011
Příspěvky: 156
Standardní

Smrdí ti kokot zmrde
__________________
TYNIKDY

Naposledy upraveno adilos; 07-07-2013 v 15:21.
Odpovědět s citací
  #14  
Staré 05-12-2012, 17:35
DRAGON 12 DRAGON 12 je offline
Učeň
 
Datum registrace: Jan 2012
Umístění: Někde tady
Příspěvky: 21
Standardní

Kdybych nebyl v 7.tride tak bych to napsal do ctenarskyho deniku
Odpovědět s citací
The Following User Says Thank You to DRAGON 12 For This Useful Post:
  #15  
Staré 05-12-2012, 17:41
Avatar hráče DamageCZ
DamageCZ DamageCZ je offline
Černý fantom
 
Datum registrace: Jun 2012
Umístění: Na nádraží
Příspěvky: 154
Odeslat zprávu přes Skype™ DamageCZ
Standardní

Já chci další díl je to velmi zajímavé.
__________________
Odpovědět s citací
The Following User Says Thank You to DamageCZ For This Useful Post:
  #16  
Staré 05-12-2012, 18:48
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,185
Standardní

Děkuji za komentáře, další kapitola tu bude pravděpodobně ještě dnes.
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
The Following User Says Thank You to Chicony For This Useful Post:
  #17  
Staré 05-12-2012, 21:41
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,185
Standardní

Kapitola III. - Pánem vlastních sil


Nuda… Nuda bez východiska.
Hodiny, dny, týdny, měsíce, roky. Roky strávené unavujícím čekáním a přemýšlením o ne příliš bohaté minulosti, beznadějné přítomnosti a nekonečné budoucnosti bez šance na návrat.
To vše mělo nyní končit.
Co se týče pomsty a trestu, elfové byli skutečně rafinovaní. Ale nakonec vyhraju, pomyslel si se značnou libostí. Již nebudu otrokem temnot příliš dlouho. Stanu se opět pánem. Pánem vlastních sil. Elfové zažijí hořkou porážku a ostatní národy se bez nich vzdají.
Elmorn se s úsměvem zahleděl na své napůl průhledné tělo s pocitem, že tomu brzy bude konec. Přestože v malé místnosti stále plál slabý magický oheň, měl neustále pocit, jakoby se propadal nekonečnou propastí.
Nyní jen dokončí onen dávný nápad a „popostrčí“ jednoho ubohého mága, který se konečně dostal do dostatečné blízkosti, aby ho nevědomky zachránil. Jak prosté.
Sklonil hlavu a dal se do zvláštní meditace…

~~~~

Mřížové dveře při zavírání výhružně zaskřípaly. Prudký závan studeného větru si mocně pohrával s plamenem pochodně, až její světlo pohaslo úplně. Místnost ovládla strach nahánějící tma.
„Fidgete?“
„No?“
„Mohl bys rozsvítit?“
Malý gnóm již nereagoval, jen tiše něco zamumlal a odpovědí Shakesovi bylo mihotavé světlo, které však nevycházelo z jeho pochodně…
„No, to už je lepší, ale měl jsi zapálit mou po- “
Načež mu Fidget skočil do řeči. „Plášť! Hoří ti plášť!“
Shakes pouze výhružně zvedl tón: „Můžeš mi přestat skákat do… cože?!“ své poslední slovo téměř spolkl a dal se do podivného tance, jenž přišel gnómovi komický, ba co víc, praskal smíchy. Pro malého mága byly lidské nohy nepřirozeně dlouhé. To vdechlo jeho snaze uhasit plášť ještě více komiky, zejména pro oči gnóma.
Shakes nebyl válečník v pravém slova smyslu. Spíše dobrodruh, který se snaží v životě něco dokázat. Nikdy netrénoval s opravdovými válečníky. Jeho působení byl spíše dětský sen od doby, kdy mu v První válce zemřel otec.
Oba dobrodruhy spojil podobný osud. Stejně jako Shakes chtěl nahradit svého otce a stát se i bez něj skutečným válečníkem, Fidget nedokázal své umění magie kontrolovat a byl všem k smíchu. A dokud nebude za něco stát, společnost jej nikdy nepřijme.
Lidskému válečníkovi se oheň nepodařilo uhasit – a to ani za pomoci zuřivého tance opilého orka. Odepnul si bronzovou sponu u krku a nechal plášť sklouznout k zemi. Ještě než vůbec dopadl, pustil se do svého druha: „Ty idiote! Nejenže jsi naprosto neschopný mág, ty navíc vydáváš více rámusu než hořící člověk! Slyšel by tě i nahluchlý trol!“
„Tady žádní trolové nejsou,“ odpověděl gnóm tiše.
„Blbče, ty…“ Shakes nenacházel vhodná pojmenování, ale hlavou mu bleskly všechny urážky, které zná. Dokonce nějaké i přidal.
Fidget jako by chtěl ještě přilít olej do ohně. „Ty ale taky nejsi zrovna potichu“.
Odpovědí mu byla tupá rána do hlavy pochodní, která i nadále zůstala napřažená směrem k mágovi. Válečník ho vyzíval k druhému pokusu. Ten se již povedl. „Asi tě budu mlátit preventivně,“ pronesl Shakes provokativně.
Gnóm již nereagoval. Byl si vědom, že jeho magické schopnosti za moc nestojí. Ale nebyla to tak úplně jeho chyba. Gnómové žili v míru. Povětšinou se zabývali obchodem. Nebyli válečníci a ti, kteří byli obdařeni kouzelnou mocí, se o ni od mládí nezajímali. Nepotřebovali ji. Vše změnila První válka mezi Hordou a Aliancí. Tehdy žili i národy obou stran odděleně, a tak gnómové neměli ani ve svých řadách spojence. Doslova byli rozneseni Hordou a přežili jen ti, kteří utekli – a začali se zajímat o zbraně, magii a válku. Chtěli se bránit také. Fidget byl výjimečně mocný – na gnóma zejména, bohužel nedokázal svůj um správně kontrolovat. O tom se ostatně před chvílí znovu přesvědčili.
Zadumaně přejížděl rukou po obyčejné dřevěné holi. Nic vzácného, přesto byla protkána mocí, jež měla pomoci jejímu majiteli v soustředění. Tedy lepší výsledek myšlenky, kouzla. Ze zamyšlení ho vyrval Shakes, který s ním trhl jako s hadrovým panákem, až gnóm málem upadl. V tom si mág uvědomil, že ačkoliv vdechl plamen do druhovy pochodně, po místnosti zalité alespoň slabým světlem se stále nerozhlédl…
Fidget vyklonil hlavu zpoza válečníkova těla. Ačkoliv jeho plamen poskytoval jen málo světla, nacházeli se v podivné kruhové komnatě. Strop se klenul do společného středu, odkud visel ze stropu jako stalaktit lustr, větvící se do čtyř držadel pro olejové lampy.
Stěny neposkytovaly oku zrovna líbeznou podívanou. Kromě otrhaných pavučin, nánosu prachu a špíny byly holé. Na protější stěně se však tyčila obrovská brána. Od pohledu se jednalo o mohutný kus stříbra, který však dávno ztratil svůj lesk.
Ozvalo se nepříjemné mlasknutí klíče otáčejícího se v zámku. Nepřicházelo však od vrat naproti, nýbrž zezadu. Dveře! Fidget se pokusil otevřít mřížová vrátka, ale nešlo to. Byli zde zamčeni!
„No výborně, nemohl jsi je radši hlídat? Stejně jsi k ničemu,“ pronesl ledově Shakes.
Otočili se zpět. Pohled se jim však zastavil na stojanu uprostřed místnosti. Nebyl tu, zcela určitě ne! Nedal se přehlédnout, vůbec nezapadal do celé místnosti. Vzrůstal ze země jako strom. Byl vyroben z jemně opracovaného dřeva, které slabě světélkovalo zlatavou barvou. Ve výšce prsou – ovšem člověka – přecházel v jakýsi talíř. To, co bylo na něm, však zůstalo gnómovi skryto. I on však viděl tyrkysovou záři.
„Stavitel zřejmě nepomýšlel na gnómy,“ řekl Fidget pohrdavě. „Co tam vidíš?“
Shakes mu zůstal odpověď dlužen. S otevřenou pusou a vyvalenýma očima hleděl na podivný zařící artefakt. Fialová houbička! Válečník však vůbec nechápal, jak se zde mohla objevit s celým podstavcem. Náhle ho něco udeřilo a nohou mu projela palčivá bolest.
„Můžeš mi konečně říct, co tam nahoře je?!“
Jako blesk z čistého nebe začalo zařízení s houbičkou klesat k zemi a zastavilo se ve výšce prsou tentokrát malému mágovi.
„Spokojen?“ ozval se Shakes.
Podobně jako na artefakt před chvílí zíral válečník, nechal se nyní jeho kouzlem unášet gnóm.
Zavládlo hrobové ticho. Oba dobrodruzi zírali na nejpodivnější houbičku, kterou kdy viděli. Nacházely se v podobných katakombách běžně? Jak vysvětlit celý ten podstavec? Tyto otázky projížděly přítomným hlavou, ale zůstaly nevysloveny.
Obyčejné červené houbičky z povrchu měly vysokou hodnotu, ale sníst byť jedinou z nich znamenalo smrt. Ovšem pro chovatele gryfů to byla nutnost. Ti se totiž nechávají rozmazlovat, a pokud nedostanou denně pravidelnou dávku, odletí a vyhledají si je sami. Proto se rozmohli takzvaní lovci hub, kteří své úlovky prodávali ve velkém.
Náhle se myšlenky dvou jedinců rozešly. Jelikož mágové dokážou z houbiček získávat sílu pro svá kouzla, Fidget si představoval, kolik magie se může schovávat v tomto artefaktu.
Shakes myslel na houbičkovou daň. Všichni lidé museli pravidelně odevzdávat dávku červených pochoutek jarlovi svého města, což znovu nahrávalo povolání lovce hub.
Král lidí toho ustanovil krátce po první válce, tedy asi deset let zpátky. Prý se z toho vyrábí lektvary, které jsou poté v obchodech levnější a v případě nebezpečí všem vydávány zdarma ve velkém množství. Je pravda, že na druhou možnost snad nikdy nedošlo.
Nicméně, za tento klenot jistě nebudou muset odevzdávat houbičky do konce života!
Ticho nakonec prolomilo lehké zašustění Fidgetovy fialové róby, když natahoval ruku k tyrkysově světélkujícímu drahokamu. Shakes na něj zvědavě upřel zrak, ale nic neřekl. Možná by to udělal, kdyby tušil, jakou vlnu událostí tímto okamžikem spustí…
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 11) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #18  
Staré 13-12-2012, 20:11
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,185
Standardní

Kapitola IV. - To je tvůj boj

Teplý den se pomalu začal obracet v mrazivou noc, ovšem sluneční paprsky ještě stále zkrášlovaly okolní krajinu a dovolovaly stromům vrhat různorodé stíny.
Pozorováním podobných scenérií trávila denně relativně dost času. Ve volné chvíli také podobné výjevy přenášela na papír v podobě zdařilých kreseb. Elfové byli pro umění zrozeni, neboť jejich výborný zrak jim dovolil vtisknout si do paměti výjev před sebou.
Poměrně pěkný den, pomyslela si Ayne, ovládající magii všeho druhu a velitelka této malé elfské vesničky.
A taky další zatraceně dlouhý den. Elfové ji svěřili několik válečníků a také celoživotní poslání na lidském území. Hlídat hrobku údajně nejnebezpečnějšího temného elfa, Elmorna.
Ačkoliv se tvrdilo, že jeho osvobození je nemožné, elfové chtěli mít vždy a ve všem jistotu. Bylo by jednodušší ho zabít, pomyslela si Ayne hořce. A přestože to bylo tajné, za tu dobu se i mezi lidmi našli tací, co se o této elfské misi dozvěděli. Spousta loupežníků tak hlásila falešné výstrahy, protože hledali u elfů nějaké bohatství. I přes následné drobné neshody se vždy oba národy rozešly v míru.
Ayne si rukou projela dlouhé zlaté vlasy a povytáhla si arkánové rukavice, prosycené magickou energií. Tato výbava ji byla věnována právě pro tuto celoživotní misi coby dar. Každý den doufá v další a snad i oprávněné varování, které by ji z této pozice osvobodilo. Připadala si jako Elmornova oběť , přestože ho nikdy neviděla. Tento život neměl budoucnost. Respektive měl, ale pořád stejnou a beze změny.
V tom ji myšlenky doslova roztříštilo proražení okenního skla, jímž se prořítil havran černý jako noc. Také trochu větší, než bývá zvykem. Prolétl komfortním pokojem elfské kapitánky, provedl krátké kolečko nad pohodlnou postelí a poté se usadil na opěradlo židle, umístěné před zrcadlem. Zde Ayne trávila chvíle ke zkrášlování svého vzhledu.
Ayne se okamžitě připravila, mávnutím ruky se jí hned nad dlaní třepetala jiskra, kterou stačilo v momentě proměnit na finální blesk. Ale neudělala to. Pták také zůstal pouze sedět. Zhasla jiskru a ruku spustila zpět podél těla. Otočila se na rozbité okno a letmo zkontrolovala způsobené škody.
„Je vše v pořádku?“ ozval se pak člen stráže jejího sídla, který tu ránu zřejmě slyšel i venku.
Byli tam. Stáli tam pořád, i když na ně Ayne tolikrát apelovala, že to není nutné. Chvilku zaváhala s odpovědí. „Ano.“ Vydechla konečně dostatečně nahlas, aby ji elf slyšel.
Úlekem poté málem zakřičela, když se podívala zpět k zrcadlu. Havran zmizel. Stála tam vysoká osoba v kápi a to, že se postavila právě před zrcadlo, nebyla náhoda. Jasně chtěl ukázat, že je temný elf. Ale proč? Mohla bych jej hned zabít, pomyslela si. Sebevědomí mu rozhodně nechybí!
Ale prozatím tak neučinila, přesto znovu zdvihla pravici a třímala v ní malou modrou jiskru.
„To nebude nutné,“ pravil pak muž v kápi s poměrně hlubokým hlasem. Nesnažil se nijak bránit.
Elfku to zarazilo. Od temného elfa by nic podobného nečekala. „Kdo jsi?“ začala trochu výhružným tónem.
Otočil se. Nebyl nijak chráněn a nevypadalo to, že by měl u sebe zbraň. Prostě jen obyčejnou kápi s kapucí. Stále ovšem mohl být mág a zbraň vůbec nepotřebovat.
„Jména nejsou důležitá, Ayne. Podstatné je, že někdo narušil hrobku boha Elmorna. Nevím, co tam pohledávají a jak se vůbec dostali dovnitř, nicméně se jim to podařilo.“
Znovu byla překvapená, když ji oslovil jménem. Ovšem zůstala u tématu. „Proč mi to tedy hlásíš ty a nikoliv zvěd?“
„Zvěd je na cestě, bohužel ne moc rychle. Proto jsem se o to postaral já. Zároveň je třeba vyrazit hned. To jest důvod, proč jsem šel za tebou a ne za lidmi.“
Doposud podvodníci přicházeli s tím, že zvěd je po smrti. Tohle byl oproti tomu přesvědčivý argument, zejména od někoho, kdo se dokáže proměnit v létajícího tvora. „Jsi temný elf, součást skupiny, jež vedla k rozpadu elfského království na dvě části. Stále nemám sebemenší důvod ti věřit,“ pokračovala Ayne, která již trochu polevila z útočného postavení.
Elf poté vykročil vpřed. Ayne trochu znejistila, ale on se pouze protáhl kolem ní a zastavil se u vyskleného okna. „Věř nebo ne, to je tvůj boj. Snad ti v rozhodování pomůže tvrzení, že jsem v celém Konfliktu elfů Nezávislý,“ odpověděl.
Náhle vyskočil z okna a ve vteřině se změnil v havrana. Ayne přiběhla k oknu. Neohlédl se, letěl pryč. Velitelka nyní zírala do dáli. Poslední sluneční paprsky jí ozařovaly pohlednou tvář. Lehký vánek si lehce pohrával se zlatými vlasy.
V plné arkánové zbroji se otočila na patě a odhodlaně vykročila směrem k východu. Věřila mu, nelhal. Věřila mu tak, jako naposledy svému milovanému, kterého ztratila právě při Konfliktu elfů, jelikož on se rozhodl pro druhou stranu.
A připomenutí Nezávislého nebyla náhoda, pomyslela si. Znala rukopisy, svitky, podepsané právě Nezávislým, často pojednávající o První válce. Musí rychle seskupit dostupné jednotky a vydat se na cestu. S trochou štěstí cestou potkají zvěda, který jim situaci potvrdí.

~~~~

Velitelka razila horlivě cestu vpřed. V zádech měla sedm spolubojovníků, kteří se snažili nebrzdit nasazené tempo, byť to nebylo snadné. Zhruba dvacet elfů zůstalo v jejich vesničce. Na výpravu se tedy nevydalo mnoho z nich, ale Ayne měla pouze dvě možnosti.
Tou první byla pravda. Celá pravda o tom, jak a kdo ji toto varování vydal. To s sebou neslo buď pochopení – a s elfkou v arkánové zbroji by šli téměř všichni. V případě opaku by však mohli celou situaci chápat jako velezradu, že s temným elfem vůbec vedla jakýkoliv dialog.
Ayne proto neriskovala a zvolila cestu lži, pomocí které popsala klasický případ. Tedy dopis od blíže nespecifikovaného člověka. Tím pádem byla povinnost, aby ji někdo doprovázel. Ovšem již tolikrát se nedělo vůbec nic, že se s ní vydala jen tato skupinka.
Zhruba v třetině cesty s ní srovnal krok šermíř Fratley. Na toto poslání se na rozdíl od Ayne přihlásil dobrovolně, což přineslo vybavení jemu a také peněžní podporu jeho rodině. Mladík tak obdržel hrdinskou výbavu jako ostatní šermíři, lučištníci a průzkumníci. Ta měla speciální výztuž na ramena, což nejen vypovídalo elfskému smyslu pro estetično, ale také skutečně výborně chránilo.
V podobném stylu byly konstruovány i rukavice a boty, které zároveň nebránily tolik potřebné pohyblivosti šermířů. Jejich zbraně už se však lišily. Nejčastějšími kombinacemi byla dvojice dýk či šavlí, případně jeden lehký meč či kord doplněný malým štítem v druhé ruce. Často také měli po ruce vrhací nože. Fratley vlastnil právě dvojici lehce zahnutých šavlí.
Na tyto výpravy s Ayne chodil snad vždy. Ayne věřila, že o ní má strach, ačkoliv to vždy svádí na všudypřítomnou nudu ve vesnici. To velitelka zároveň nemohla popřít, neboť měl pravdu. V takovém tempu se však naposledy odehrávala snad vůbec první výprava ke katakombám a Fratleymu to přišlo podivné.
„Ayne, skoro ti nestíháme. Nepamatuji si, kdy jsi naposledy takto uháněla vpřed,“ procedil přes zuby a začal oddychovat.
„Dlouho jsme nikde nebyli, jen se vám to zdá,“ odvětila bez zpomalení či zastavení.
„Nám všem?“ pokračoval a chytil ji za rameno.
Okamžitě sebou trhla. „Prostě mám pocit, že tentokrát o něco jde, jasné?“
Fratley se znovu nadechoval k další odpovědi, když se v dáli rýsovala silueta. Všichni nyní čekali. Pomalu rozeznali špičaté uši a modrého tygra, na jehož hřbetě se vezl elf. Jejich zvěd.
„Musíme okamžitě k Znesvěceným katakombám, brána byla prolomena!“ vydechl.
Ayne se okamžitě chopila odpovědi. „Dobře, ty pokračuj v cestě a informuj ostatní. Hned se vydejte zpět sem na podporu. Vemte s sebou všechny koně. Jelikož my jsme šli bez nich, mělo by se dostat na všechny… My pokračujeme, rychle.“
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 9) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #19  
Staré 20-12-2012, 21:57
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,185
Standardní

Kapitola V. - Měli bychom raději utéct

Houbička v rukou mága nyní zářila ještě víc, než tomu bylo doposud. Za intenzivního pulzování Fidgeta nepříjemně pálila do ruky. Snažil se ji nepustit, ale vzápětí vzplanula.
„Co to děláš?“ ozval se ostrý hlas Shakese.
Dlouho nepřicházela žádná odpověď, dokud to gnóm nevydržel a artefakt odhodil. „Já? Nedělám vůbec nic!“ zakřičel.
O úder srdce později z houbičky vystřelil sloup ohně. Plameny s jemným syčením olizovaly prach a pavučiny na stropě místnosti. Magický proud se rozzářil ještě více, jako by chtěl roztrhnout celou jeskyni na všechny světové strany. Tedy až do té doby, kdy se koncentroval do určitých míst a započal formovat obrys čehosi… Postavy!
Před dobrodruhy se objevila bytost. V modrém otrhaném plášti, s dávno ztraceným obličejem a rubínově zářícíma očima. Kolem sebe pouhým bytím šířil strach.
Z obřího sloupu ohně nyní zůstal pouze tenký pramínek, z jehož horního konce vyrostly tři větve. Pán temnot, který se jim právě zjevil před očima, tento předmět uchopil. Vytvořil si zbraň, ohnivý trojzubec.
„To je…“ Shakes nenacházel slova.
„E-Elmorn…“ dodal trochu koktavě se strachem Fidget.
„Ale… To přece není“
„Možné?“ přerušil ho doposud mlčící hřmotný hlas a hrozivě se zasmál. „Myslel jsem si totéž, ale díky tobě,“ podíval se na Fidgeta dost jasně, aby bylo zřejmé, koho tím myslí, „to možné je.“
Mága obdařil pohledem také Shakes. Gnóm však pouze pokrčil rameny. Elmorn trojzubcem namířil před sebe a krátce na to s ním trhl nahoru. Ze země se začali nořit kostliví válečníci, ghúlové a vzduchem nyní létaly smrtky. Tahle situace rozhodně nevyhlíží dobře, pomyslel si Shakes.
Fidget ze zoufalství vypustil jeden projektil směrem Elmornovým, ovšem minul, načež ho Shakes pronikavě změřil pohledem a v mysli mu vyjela otázka, proč se zrovna teď netrefil.
Válečník vytasil svůj trhač duší. Ještě jednou si jej prohlédl, jako by to mělo být naposledy. Pak udělal krok vpřed, vstříc nepřátelům. Elmorn si jejich snah vůbec nevšímal a obešel je. Ze vzdálenosti pěti kroků vhodil do dveří ohnivou kouli. Překážka se rozervala. Poté prostě odešel, ačkoliv to možná není úplně korektní označení, neboť se zdálo, že spíše levituje a vzduchem lehce plave.
Možnosti této cesty – tedy útěku, si Fidget okamžitě všiml. Ihned také ustoupil krokem vzad a hledal vhodný moment, kdy to naznačit Shakesovi a zároveň jej nevyrušit. Byl totiž doslova zaplaven nepřáteli, ačkoliv trhačem duší opisoval široké půlkruhy. Jeho magická čepel vířila prach a proměňovala jej v tyrkysový prášek.
Fidget potom vrhl jednu ohnivou kouli po smrtce, která se nebezpečně blížila k jeho druhovi. Pomocí obyčejné dřevěné hole se mu dokonce podařilo střelu správně nasměrovat.
Při pohledu na trhač duší si uvědomil Elmornovu schopnost z trhače duší využívat energii a zkusil to také. Naplno se soustředil na meč a nevnímal své okolí. Napřímil hůl a… vzduchem prolétly dva mocné blesky, jejichž zdrojem byla skutečně Shakesova čepel. Povedlo se!
Nicméně, tento úkon mága poněkud vyčerpal. Potvor zde bylo stále mnoho, pravděpodobně i nadále vylézaly ze země. Proto se vrátil k původnímu nápadu. „Shakesi? Cesta je volná, možná bychom měli raději utéct.“
Neodpovídal, ale začal pomalu couvat. Patrně se mu tento návrh zamlouval více než boj. Mečem znovu setnul hlavu dalšímu ghúlovi a udělal krok vzad.
Náhle však za mágem vylezl z hlubin temnot další kostlivec a svůj rezavý meč vnořil do jeho těla. Fidget vykřikl bolestí. Válečník se na něj okamžitě otočil a dvěma dlouhými kroky se dostal až ke svému druhovi. V uličce za kostlivcem viděl další vlnu válečníků, která se prodírala směrem k nim. V tom mu tělem projel mrazivý chlad. V okamžik, kdy do jeho těla vnikla smrtka. Obraz před očima se mu ztrácel, až zčernal úplně.
Podlomila se mu kolena a tvrdě dopadl na zem. Náhle jakoby jeho tělo oživlo a sálalo. Chlad byl pryč. Nedokázal se však vzpamatovat. Stále slyšel řinčení zbraní a výbuchy magie. S otázkou, jak je to možné, upadl do bezvědomí.
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 12) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
  #20  
Staré 21-12-2012, 19:32
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,185
Standardní

Kapitola VI. - Nepropustná obrana

Ještě pár kroků a Prokletý les nechají za sebou. Právě ten měl být jejich domovem od počátku mise, ale zřejmě jej zasáhl Elmornův vliv. Proto jej nazvali Prokletým.
První noc všichni snili děsivé vize. Hordy nemrtvých, draci, zničená města. Brzy na to se dostavily bolesti hlavy a iluze i v bdělém stavu. Opustili toto místo a došlo k postavení Valimdoru, malé vesničky nedaleko druhé strany Prokletého lesa.
Nyní konečně viděli zdánlivě neprorazitelnou bránu chránící vstup do Znesvěcených katakomb. Ovšem neprorazitelná nebyla a skutečně v ní zela díra dostatečně velká, aby se jí protáhl člověk. Bylo nutné se připravit na nebezpečí. Válečníci s těžkou zbrojí se prodrali vpřed. Hned za ně šli elfští šermíři, typičtí pro elfy. Lehká zbroj i meč, případně doplněné malým štítem. To nijak nebránilo elfské pohyblivosti a rychlosti.
Ayne a dva lučištníci zůstali vzadu. Fratley se na ní trochu zvídavě podíval, protože měla pravdu. Skutečně o něco šlo. Začali se posouvat vpřed. Ayne za tu dobu všechny dobře znala a udělá vše, aby je ochránila.
Brána se náhle roztrhla úplně v momentě, kdy od ní byli na vzdálenost deseti až patnácti kroků. Menší úlomky dokonce odrážel Warton, jeden z válečníků vpředu.
Vzduchem všude poletoval prach a nikdo pořádně neviděl. Ayne celou skupinku obehnala magickou bariérou. Po rozvíření nečistot před sebou zřetelně viděli postavu s rubínově jasnýma očima. Vypadal trochu jako kostlivec a z části jako temný elf. „Elmorn!“ vykřikla Ayne, jež nadále držela magickou bariéru aktivní.
Lučištníci vystřelili první dva šípy. Ty se však mávnutím Elmornovy ruky proměnily v popel. V druhé ruce třímal ohnivý trojzubec, který právě začal měnit tvar a přesouval se na Elmornova záda. Křídla!
Pán temnot se nyní skutečně vznášel a mával hořícími křídly. Pokračoval záhadnou formulí, doplněnou účelnou gestikulací rukama. Vytvořil pod sebou černý kruh vyplněný pradávnými znaky. Z jeho středu začala vylézat obří hlava čehosi. Temný elf poté ukončil kouzlo prostým odletem pryč.
Před nimi ovšem stál masitý golem. Kruh pod ním se uzavřel a nestvůra začala zuřivě bušit do země, jako by byla právě vytržena z věčného spánku. Elfové měli co dělat, aby se udrželi na nohou. Poté ze sebe vydal ohlušující řev, což bylo zejména pro elfské uši silným utrpením.
Po ochromení konečně přešli do útoku. Vzduchem prolétly první šípy, jejichž místo v ruce okamžitě nahradily další. Nejprve se však vyčkávalo, jakou škodu vůbec napáchají. Golem, obalený značnou vrstvou masa, sice nevypadal obratně, ale patrně bude mít tuhý kořínek. Golemové navíc vlastní poněkud tvrdší povrch kůže, což šípům opatřeným železným hrotem úkol ještě znesnadní.
Oba se pochopitelně trefili. U podobného cíle se to předpokládalo. Problém však byl s celkovým účinkem této snahy. Jeden šíp se v podstatě pouze odrazil od tvrdé kůže a druhý prorazil jen slabý důlek a po chvíli volně padal dolů.
„Hm,“ odfrkla Ayne, „tak si to udělejte těžší. Miřte na oči.“ O pár úderů srdce později se sama dala do útoku a vzduchem prolétl dvojitý blesk.
Golem opět vydal mohutný řev. Magii patrně tak dobře snášet nebude, ale Ayne nechtěla hned vyčerpat všechnu svou energii pro případ, že bude ještě hůře. Navíc to nemusí být tak účinné, jak to na první pohled vypadá.
Nestvůra znovu bouchla do země, které sebou za dunivého doprovodu otřásla. Golem se sunul dopředu a cestou bral kameny, které se u vchodu do jeskyně nacházely. Nenechával ležet ani úlomky rozervané vstupní brány.
„Pozor!“ vykřikla Ayne a preventivně je obehnala ochraňujícím kouzlem. Také válečníci vpředu pozvedli své štíty. Právě včas, protože golem přešel k útoku. Nejprve znovu zařval tak silně, jak jen mohl, aby ochromil připravené elfy. Pak vrhnul sprchu kamenů před sebe.
První překážkou pro smršť bylo ochranné kouzlo, které však povolilo po třech kusech golemovy „zbraně“. Dvojice válečníků pak jen doufala, že to jejich štíty ustojí. Šermíři obratně uskakovali před každým úlomkem. Jeden z nich, mladík Lidorn, byl ovšem nepříjemně zasažen do nohy, která se mu okamžitě podlomila, a on padl na zem. Vzápětí na něj padal další kus, který Ayne v poslední chvíli odhodila bleskem, a tak jej posypal pouze slabý poprašek.
Zatímco starší a zkušenější válečník Firandorn to ustál, jeho kolega Warton síle obrovského kamene neodolal ani velkým štítem a padl nazad.
Všichni se poté postupně vraceli zpět na svá místa, lučištníci marně mířili na oko vysokého netvora. Lidorn se po tvrdém zásahu sotva udržel na nohou. Tohle je skutečně nepropustná obrana, pomyslela si Ayne, a hned na to otestovala golemovu výdrž dalším dvojitým bleskem. Nic však nenasvědčovalo tomu, že by bestie měla padnout.
Šermíři i válečníci se báli příliš přiblížit a lučištníci nadále nedokázali příšeru dostatečně zranit. Bitva zůstávala na mrtvém bodě. Ani Golem se nadále moc nepřibližoval, aby jej elfové prostě neobešli. Střežil vstup do katakomb.
Náhle jim však nad hlavami prolétl velký modrý šíp se žlutě zářícím hrotem. Zapíchl se nestvůře přímo do krku, vyvrtal do masitého těla hlubokou ránu a z poloviny trčel ven. Golem vydal bolestné zasyčení. Za šípem následoval černý velký havran, v půlce letu se změnil na postavu zahalenou v kápi. V levé ruce držel zářivý neonový luk a pravou již připravoval další šíp ke střele. Ještě za volného pádu jej vypustil a těsně nad zemí se proměnil zpět v havrana.
Všichni civěli před sebe s ústy dokořán. Nevěděli, kdo to je a co tu pohledává. Na tváři Ayne se však objevil úsměv, který rychle vrátila do neutrální podoby, aby si jí nikdo nevšiml. Překvapení ostatních se ještě zvýšilo, když onen šíp trefil čelo golema. „Útok!“ zavelela Ayne. Válečníci i šermíři se nyní vrhli vstříc třikrát většímu golemovi.
Havran se mezitím opět změnil ve vysokou postavu, pravděpodobně elfa. Nyní však v rukou třímal dva malé meče, spíše dýky. A protože byl přesně u hlavy nestvůry, obě je zabodl do očí. Vpřed vystříkla vrstva kašovité hmoty. Trhnul s dýkami dolů a na tváři golema vznikly dvě hluboké rýhy.
To už elfové nořili své meče i do golemova těla. „Ústup!“ pokračovala v rozkazu Ayne.
Havran odlétl vzhůru, až se všem ztratil z dohledu. Válečníci i šermíři ustoupili právě včas, aby se vyhnuli padajícímu masivnímu tělu. S ránou a otřesem půdy pod nohama dopadl na zem. Byl mrtev. A všichni, až na Ayne, ani nevěděli, komu by měli být vděční.
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 9) řekli "Díky" uživateli Chicony za tento užitečný příspěvek:
Odpovědět

Možnosti
Zobrazování

Pravidla přispívání
Nemůžete zakládat témata
Nemůžete odpovídat
Nemůžete přidávat přílohy
Nemůžete upravovat své příspěvky

BB kódy: Zapnuto
Smajlíci: Zapnuto
[IMG] kód:Zapnuto
HTML kód:Vypnuto

Přejít do sekce


Zobrazený čas je SEČ +2. Aktuální čas 16:30.


Běží na: vBulletin® Version 3.8.4
Copyright ©2000 - 2018, Jelsoft Enterprises Ltd.
Copyright ©2011 by 'Playa Games GmbH'