Shakes & Fidget - The Game - Supportforum  
  #1  
Staré 02-03-2017, 19:05
Avatar hráče Nanosoldier
Nanosoldier Nanosoldier je offline
Kostlivec
 
Datum registrace: Feb 2017
Příspěvky: 4
Post Rytíři, vojáci temnoty a ohně

KAPITOLA I
Vězeňský komplex Barckghman

Probral jsem se v tmavé a zatuchlé místnosti. Ležel jsem ve vytesaném kameni, vršek trupu se kryl s povrchem téměř hladkého kamenného kvádru. Ruce roztažené od těla, nohy s trupem tvořili Y, moje hlava byla v nepříjemném úhlu kdy brada silně tlačila na krk. Viděl jsem, jak mne drží desítky okovů, každý kus těla byl pečlivě zafixován. Sebemenší pokus vyrvat se z okovů působil nepříjemnou bolest. Věděl jsem, že odpor by byl marný. Byl jsem takhle již hodiny a stále se nic nedělo. Místnost pomalu zaplavovala ještě větší tma a mne došlo, že je noc. V tu chvíli jsem ucítil něco vlhkého pod svým tělem, konkrétně v oblasti kolen a loktů. Bohužel jsem nemohl zjistit co to je. Přes veškerou únavu, vyčerpání od bolesti jsem se pokusil neusnout, protože kdyby někdo šel, mohl bych ho požádat o pomoc, ale neuspěl jsem.

Když jsem se probudil, viděl jsem, jak v místnosti zády ke mne stojí podivná postava. Snažil jsem se na ní promluvit, ale v tu chvíli mne došlo, že mám na puse železný roubík a dva bodce v puse a nemohu tedy promluvit. Postava se po delší době otočila ke mne a začala svůj proslov:"Vím, toto zacházení ti možná přijde nelidské, nehumánní a bůhví jaké ještě, ale má to svůj důvod, vybral jsem si tě, tak, jako jedenáct ostatních. Všichni se nacházíte na dvanácti různých místech světa, vy všichni jste moje poslední naděje. Naděje dokončit můj projekt na kterém jsem usilovně pracoval víc jak pět století. Bylo mi zakázáno použít obyčejné otroky, nebo vězně poslané na smrt, a proto jsem na to musel jinak. Já a přátelé jsme sledovali občany všech měst ze stínů a z míst kde by nás nehledali a ani nenašli. Po trýznivých dvanácti letech jako sochy na náměstí jsme došli k závěru, které obyvatele vybrat pro finále experimentu. Rád bych se ti omluvil za to nepohodlné a bolestivé lože na kterém jsi musel celý měsíc být. Staral jsem se o tebe, dával ti pít i jíst, ale musel jsem si zaručit aby všechny podmínky pro experiment byly splněny. Věř mi, že ti experimentem nechci ublížit, a hlavně buď v klidu, je to důležité." V tu chvíli jsem na něj zareagoval jen pomocí: "hmm", víc jsem se přes roubík nezmohl.

Můj neznámý pokračoval: "Jak jistě sám víš, i tebe by brzy čekalo to, že by jsi musel bránit vlast před nájezdníky. Bohužel jsme již minule málem prohráli, ale král o ničem nechtěl slyšet. Rozhodl jsem se začít pracovat na vlastní pěst a rizika. Tajemství proč sem stár pět set let je součástí experimentu. Zavázal jsem se s démony, že pokud experiment dokončím, pak si mne mohou vzít a mučit mne v pekle jak budou chtít, do té doby že budu žít." Jediné co jsem prohodil byl podivný pohled očí a neznámý pokračoval:"Experiment spočívá v tom, že by dvanáct rytířů-vojáků bylo schopných zastavit jakoukoliv armádu. Jediné co by k tomu měli je speciální vybavení, speciální brnění, na jehož složení jsem pracoval téměř tři století. Pak jsem musel z něčeho odlít formu tak dokonalou, že sebemenší nepřesnost by byla špatná. Nakonec během posledních padesáti let jsem pracoval na odlévání a vyrábění brnění. Každé má v sobě jiný nerost a tudíž i jinou moc. Tobě jsem se rozhodl věnovat brnění s žlutým nerostem. Na tom jaké brnění jsi dostal, se odrazilo chování v běžném všedním životě."

Zaujatě jsem poslouchal a sem tam prohodil nevěřícný pohled nebo hmm na důkaz toho, že chápu. Muž pokračoval dál:"Poslední krok experimentu je nejvíce bolestivý, poté co tě upevním do brnění, projde skrze tvé tělo několik velmi ostrých bodců, které poté zarostou do tvého těla, to proto, aby nikdo nemohl tvé brnění ukrást. Ta bolest kterou ti působí okovy je způsobena drobnými bodci v nich, v místech, kde ti pak bodce projdou tělem až ti nasadím brnění. Jediné nevyznačené místo jsou chodidla. Takže jakmile tě odpoutám tak si vlezeš do černé kůže šité na míru a pak na tebe navleču jednotlivé části brnění. Před nasazením přilby ti ještě odejmu železný roubík." Poté co mne odepnul okovy z nohou, rukou a trupu, bylo znát, že ranky od bodců pomalu hnisali, přeci jen měl jsem je tam měsíc. Vlezl jsem si do černé kůže a neznámý na mne vší a hrubou silou nasazoval jednotlivé části brnění a během toho mne vysvětloval poslední fázi:"Vím, že tě to nasazování bolí, ale musím být přesný, odchylky bodců mohou být katastrofa. Momentálně jsi ve uvnitř izolován od teplot vyšších 75°Celsia. Takže tě postavím na pár minut do gigantické pece a brnění se spojí dohromady. Ještě ti vypálím svoje runové značky na obličej, odepnu ti roubík a nasadím ti helmu, pak jen spojím brnění a je hotovo." Již sem stál v celém brnění a čekala mne nejobávanější část, tepelné spojování postroje. Nečekal jsem, že to bude probíhat takhle. Muž začal tahat za řetěz a mříž, na níž jsem celou dobu stál, zajížděla pomocí mechanismu kladky dolu do země. Po chvíli mne opět kladkou vytáhl nahoru, řekl mi jen:"Moji kolegové dostali ještě jeden úkol navíc, ostatních jedenáct uvěznit a to tak, aby jste se pro ně museli postupně dostat. Začínáš tedy sám. Drž se aby má oběť nebyla zbytečná" Pak mne objal, čímž se sám proměnil v prach. Po chvíli, když jsem vychladl, tak jsem se odvážil pohnout a opustit mříž. Ještě jsem si prohlédl stůl, ve kterém byla také spousta malých trnů a pak jsem opustil jeskyni jediným východem.

Šel jsem zatím jedinou klikatou chodbou, po chvíli mne došlo, že jsem v nitru vulkánu. Přemýšlel jsem co znamená ta moc o které mluvil neznámý. To jsem ale nevěděl, že nebude trvat dlouho a naskytne se mi příležitost to poznat. Ještě chvíli jsem pokračoval chodbou a pak jsem narazil na stěnu vysokou asi patnáct metrů. Jiná cesta nebyla. Zkusil jsem vyskočit, nedosáhl. Zanedlouho jsem si všiml textu napsaného sírou na zdi:“Použij svojí schopnost.“ Bohužel nebylo psáno jak. Chvíli mne trvalo vymyslet způsob, ale nakonec se mi to povedlo, pouhé ovládání mého chi a myšlenek. Po chvíli mne zaplavila vlna energie, a mé tělo jako by bylo lehčí. Znovu jsem vyskočil a nyní se mi povedlo zachytit okraje a vylézt nahoru. Pokračoval jsem dál chodbou až jsem se dostal do gigantické jeskyně s lávovým jezerem na dně a spoustou různě vysokých sloupů ztuhlého magmatu. Podíval jsem se po jeskyni a všiml si otvoru kousek od stropu. Hbitě jsem skákal po sloupech, které byly sotva na jednu nohu výš a výš. Výškové rozdíly byly stále větší, pak mne to došlo, brnění mne činí mrštnějším. Proskočil jsem do otvoru a proplazil se na druhý konec. Vypadalo to, jako bych již nebyl v sopce. Pokračoval jsem krásnou kamennou chodbou. Vstoupil jsem na prkna vedoucí přes rokli a ta se se mnou propadla. V poslední chvíli jsem si toho všiml a zachytil se třemi prsty za okraj. Rychle jsem se zachytil i druhou rukou a vylezl. Nakonec jsem za zatáčkou vyběhl hliněný kopec a ocitl se pod prosvítajícím denním světlem. Pohlédl jsem vzhůru a uviděl polorozpadlé mříže.

Vyskočil jsem, zachytil se za a mojí vahou se rozpadly. Vylezl jsem ven na povrch a zjistil jsem, že jsem na ostrově, který je součástí gigantického souostroví. Mezi stromy a skalkami jsem se promotal až na pláž, na které jsem narazil na loď, malou loďku, tak pro maximálně dvě osoby. Nasedl jsem na ní a podle mapky na které byl vyznačen jeden křížek jsem doplul k jednomu z ostrovů. Stála na něm gigantická pevnost z tmavě červeného kamene, žlutého pískovce, pomalovaná různými symboly a kresbami. Po chvíli jsem si všiml téměř na vrchu vytesaných run, které oznamovali jen:“Barckghman.“ Pochopil jsem oč se jedná, že legenda kterou jsem slýchával jako malý je pravdivá. V legendě zkráceně stálo toto:“Barckghman je komplex věznic mučíren a popravišť, na jejímž konci čeká provinilce jen bolest a utrpení v žáru pekelném. V komplexu má být také střežen jeden vzácný předmět, který je na světě jen jedenkrát. Každý kdo se jej zatím pokusil získat, byl chycen a polomrtvý uvržen do mučírny, kde po několika tisících dnech nakonec na vyčerpání a následky mučení podlehl.“ Nevím proč byl na mapě vyznačen zrovna Barckghman, ale myslím si, že někdo chce abych se pro ten předmět dostal.

V loďce jsem našel ještě bedýnku a v ní meč střední velikosti. Byl jsem připraven vyrazit. Našel jsem si ideální místo, kde zakotvit loď a pak jsem vylezl. Prošel sem k malému lesíku pod pevností a vyskočil nahoru na strom. Mezi větvemi jsem pozoroval stráže, jejich pohyby a vše kolem toho. Den střídala noc a noc střídal den. Přišlo mi to divné, nikdo se z nich nehýbal. Možná je to pravda, že to jsou stínoví vojáci. Svým vzhledem mne připomínali legendou opletené válečníky Černé lebky, které již několikrát dělali nájezd na naše město. Tihle byli ale jiní, tmaví, celí černí a šedí, bez jediného pohybu, bez mrknutí jejich děsivě bílýma očima, doslova jako sochy. Rozhodl jsem se k riskantnímu kroku. Ze stromu skočím na jihovýchodní věž a pak se dostanu do komplexu. Na věži byl pouze jeden strážce, proto jsem se takto rozhodl. Skočil jsem, stráž se rozběhla ihned proti mně. Nebyl ale sám, bylo jich rovnou deset. Bojoval jsem ze všech sil, ale kruh který vytvořili byl stále menší, až nakonec jsem padl k zemi.

Probral jsem se v okovech na železné desce. V místnosti byla ještě spousta osob v tmavých kápích pokrytých vrstvou zaschlé krve. Z celého komplexu z poza dveří se ozýval křik bolesti a sténání. Po chvíli se ozval vrzavý zvuk a osoby poblíž mne začali otáčet několika koly. Deska se začala odtahovat a ohýbat. Po chvíli se ozvalo křupnutí, pak ještě další tři a nakonec jedno gigantické křupnutí, po kterém osoby odešli. Po chvíli jsem pochopil co se stalo, osoby se mne pokusili zlomit kolena, lokty, ramena a trup. Nevěděli ale, že postroj, který ze mne nemohli sundat, obsahuje bodce, které tomuto zabraňují. Jediné co se jim tedy povedlo, je nalomit mne kosti, nic víc. Povedlo se mi vyrvat okovy a postavit se na nohy. Bolest od nalomenin byla cítit, ale musel jsem utéct. Všechno mne připadalo podivné a podezřelé, co se zde děje bylo zkrátka nenormální. Otevřel jsem pomalu dveře, zkontroloval chodbu. Byla prázdná a proto jsem neotálel a vyběhl doprava a pokračoval až na konec, kde jsem po schodech seběhl ještě níž. Na konci tunelu byla vidět zelená záře. Doběhl jsem tam a uviděl osm pilířů. Na nich byla legendární výzbroj, v kompletním neporušeném stavu. Legendární trnová přilba, pancíř pevnější než nejtvrdší materiál, rukavice a boty, které činili boj pohodlnější a v poslední řadě dva gigantické meče. Pochopil jsem, že to je ten legendární předmět o kterém mluví legenda. Nasadil jsem si boty a ucítil, jak skrz mé tělo prochází podivná energie. Nasadil jsem si na sebe pancíř a ucítil, jak se připojil k botám. Energie byla silnější a proto jsem nasadil i rukavice. Ty se přichytili k pancíři a v tu chvíli skrz krk procházela silná zelená zář. Nasadil jsem si helmu, v tu chvíli se mé vidění změnilo v zelené, pravděpodobně díky zeleným krystalům v průzorech pro oči. Vytáhl jsem meče z kamenů a nasadil jsem si je do úchytů v zádech takže tvořili X. Jen jsem vylezl po schodech o patro výš, tak se objevila spousta stínových strážců. Tentokrát na mne neútočili, ale poklekli přede mnou, sklonili hlavu k zemi a od zadu se navzájem probodli svými meči. Ti vzadu jen prohodili:“Est enim deum iras velut umbrae milites tenebras insurgere tribulationem et occident vos, ut in nobis manet, et in hostium cuneos nostrorum acies.“ Poslední pětice stínových válečníků nakonec ještě sténající polomrtvé krvácející spolubojovníky, které před minutou probodli, nabodli na háky a odtáhli do cel smrti, kde je pomalu milimetr po milimetru zatavili do černého železa. Během toho jsem rychle utíkal pryč z jejich pevnosti. Vyskočil jsem z hradeb do lesa a utíkal do lodi. Nakonec jsem vyplul směrem k pevnině, k zemi, která byla v rohu mapy.


Barckgham[Barkman]

Naposledy upraveno Nanosoldier; 02-03-2017 v 19:10.
Odpovědět s citací
  #2  
Staré 15-05-2017, 19:21
My Autumn My Autumn je práve online
Pán temnot
 
Datum registrace: Aug 2010
Umístění: Já půjdu do nebe
Příspěvky: 499
Odeslat zprávu přes Skype™ My Autumn
Standardní

„...nohy s trupem tvořili...“

Dál nečtu.
__________________
prof. et prof. doc. et doc. Ing. et Ing. MUDr. MDDr. MVDr. JUDr. RNDr. et RNDr. RSDr. PhDr. et PhDr. PaedDr. PharmDr. ThDr. ThLic. ThMgr. PhMr. MrPh. DrPh. Dr. Phil. ThB. Mgr. et Mgr. Bc. BcA. My Autumn, DrSc. CSc. DiS. M.A. Ph.D. M.Sc. B.A. MBA M.Litt. M.Phil. DMS Dr.

Pravda a láska vždy zvítězí nad lží a nenávistí:
http://forum.sfgame.cz/showthread.ph...000#post248000
Odpovědět s citací
  #3  
Staré 15-05-2017, 19:51
Avatar hráče Chicony
Chicony Chicony je offline
Veterán
 
Datum registrace: Jul 2010
Umístění: Alone. Forever.
Příspěvky: 2,137
Standardní

Citovat:
Původně založeno My Autumn Zobrazit příspěvky
„...nohy s trupem tvořili...“

Dál nečtu.
Ještěže si přestal, hned pár slov dál mu chybí čárka ve větě.
__________________
“Sometimes goodbye is the only way.”

🎵🎵🎵 Thinking it through... 🎵 now I see everything... 🎵 How did I not know it... 🎵 life with you's but a dream... 🎵🎵🎵
~ --- Who cares if one more light goes out? In the sky of a million stars --- ~
^- I'm a lost river that'll never reach the sea -^
Odpovědět s citací
The Following User Says Thank You to Chicony For This Useful Post:
Odpovědět

Možnosti
Zobrazování

Pravidla přispívání
Nemůžete zakládat témata
Nemůžete odpovídat
Nemůžete přidávat přílohy
Nemůžete upravovat své příspěvky

BB kódy: Zapnuto
Smajlíci: Zapnuto
[IMG] kód:Zapnuto
HTML kód:Vypnuto

Přejít do sekce


Zobrazený čas je SEČ +2. Aktuální čas 23:07.


Běží na: vBulletin® Version 3.8.4
Copyright ©2000 - 2017, Jelsoft Enterprises Ltd.
Copyright ©2011 by 'Playa Games GmbH'