Téma: Zrádkyně
Zobrazen příspěvek
  #11  
Staré 14-03-2015, 20:02
Avatar hráče Natali02
Natali02 Natali02 je offline
Kostlivý bojovník
 
Datum registrace: Feb 2015
Umístění: Daleko.
Příspěvky: 10
Standardní Zrádkyně, část 3.

Bohužel, po krátké době, co jsem ležela v té díře, mě kvůli různým rafinovanějším léčkám odhalili a já musela s maskováním přestat. Místnost, do které mě vedli teď, nebyla o nic lepší, ba i horší. Byla velmi rozlehlá, ale kvůli velkému počtu démonů, kteří se v ní nacházeli, to nebylo vůbec poznat.
,,Uhněte z cesty!" zahřměl démon, až se stěny otřásaly.
Všichni se na mě dívali s nenávistí v očích. Tu jsem po chvíli už nemohla vystát a hlavu jsem sklonila dolů, abych neviděla nic jiného než své boty a zem.
Cesta se mi zdála velmi dlouhá. Měla jsem tak možnost si to tu více prohlédnout, když už jsem hlavu znovu narovnala. Nenávistných pohledů jsem se už bát nemusela. Ty už je díky Bohu omrzely.
Kromě všudypřítomných démonů jsem spatřila mohutné vchody do chodeb, vedoucích do neznáma. Ví o démonech vůbec někdo? Tušila jsem, že ne, i když mi to přijde velmi divné, protože chodby démonů se kdykoliv mohly potkat s doly trpaslíků.
Najednou když jsem tvrdě přistála na zemi, byla jsem nucena znovu vnímat realitu. Když jsem se vyškrábala na nohy, spatřila jsem před sebou toho stejného démona, který mi slíbil, že vymyslí, jak bych odtud mohla utéct. Přesněji gnómo-démona.
,,Rád vidím, že jsi naživu," začal, ,,i když už brzy nebudeš."
Něco mi říkalo, že to jenom hraje.
,,Proč mě zde stále držíte?" otázala jsem se bez známek strachu.
,,To proto, abys platila za své činy, které jsi způsobila proti své vlastní rase. Jak si jistě pamatuješ, většina tvých přátel už nežije, a to jen kvůli tobě. Kdyby jsi nebyla tak paličatá, a konečně si uvědomila, na čí straně vlastně jsi, mohla by jsi mít alespoň domov. Jsi jen troska, tvrdohlavá, hořící troska. Neboj, brzo už bude po tvém trápení." a pokynul hlavou démonům, kteří mě drželi za lano, jenž stále svíjelo mé už skoro umrtvené zápěstí. Ti mnou trhli, a vedli mě do neznáma, nahoru po nešikovně upravených schodech. Objevila jsem se v ještě větší místnosti, než jsem byla dosud. Očekávala jsem, co se bude dít, až jsem najednou ucítila, jak mi povolují, a nakonec sundávají lano, které až dosud poutalo mé zápěstí. Úlevně jsem si obě zápěstí promnula, ale tím jsem na onu neznámou situaci čekala ještě více nervózněji, protože jsem nechápala, proč mi umožnili znovu hýbat rukama. Náhle se vedle mě objevil gnómo-démon. V ruce držel něco jako hůl. Mojí hůl?
Se slovy ,,Hodně štěstí," mi podal voodoo hůl, kterou mi démoni sebrali. Stále jsem nechápala, co se děje, ale teď už mi to bylo jedno. Byla jsem připravená na cokoliv.
To "cokoliv" mělo podobu krvavě červeného, hrůzu nahánějícího draka, kterému z tlamy šlehaly plameny nespočetné délky. Ihned jsem zaujala bojovnou pozici a začala mumlat zaříkávadlo, které jsem trénovala velmi dlouho. Modlila jsem se, aby se povedlo, zvlášť na tak velkou bytost, jako je drak.
Drak najednou celý stuhl, a jako socha na mě koukal. Využila jsem okamžik, a jako blesk jsem proti mohutnému drakovi vyslala vodní kouli. Šla jsem na to logicky - na ohnivého draka nejvíce působí voda, jak předpokládám.
Vypadalo, že ho to oslabilo, ale zároveň vytrhlo ze strnulosti. V soustředení jsem se zamračila a uskočila před plameny, které na mě rychle mířily.
Démoni vypadali, že se skvěle baví. Zaujatě pozorovali souboj, který se odehrával přímo před jejich očima, že si nevšimli malého gnómo-démona, který se pokoušel vyvolat mezi démony chaos.
Náhle jeden z démonů zařval nesmysluplné slovo a jako šílený začal bušit kladivem na zem. Až po chvilce všem došlo, proč se choval jako blázen - snažil se umlátit smrtky, které se tiše plížily a vybíraly si oběť, které z ní pomalu a bolestivě vysají všechen život. Gnómo-démon se po mě ohlédl a jeho výraz mluvil za vše: Utíkej!
Rychle jsem přikývla a utíkala ze schodů. Věděla jsem, že mě tam budou čekat další démoni. Najednou jsem dostala nápad.
Drak byl zmatený, proč se všichni démoni chovají jako blázni, proto se jeho pozornost obrátila na ně. Využila jsem, že už nejsem středem jeho pozornosti, rychle jsem seběhla ze schodů a zařvala na démony, co byli v hlavní místnosti: ,,Héj, koukněte na mě, jsem volná! Drak byl poražen, pustili mě!" dávalo mi zabrat, respektive mé hlasivky, aby mě všichni slyšeli. Ti, co mě nakonec neslyšeli, se zeptali těch vepředu.
Chvíli nikdo nic nahlas neříkal, bylo slyšet jen šumění šepotu. Až poté se jeden výhružně zeptal: ,,A kde jsou teda ostatní?"
A sakra, říkala jsem si v duchu, tohle nebude jednoduché.
,,Asi se zdrželi," plácla jsem, jako by se nic nedělo.
,,Počkej pro jistotu tady než příjdou."
To určitě. Toto byla velká šance, a tu jsem nehodlala propásnout.
__________________
..Hraju na světě 24 a jsem démonní kouzelnice to stačí

Naposledy upraveno Natali02; 17-03-2015 v 20:58.
Odpovědět s citací
Následující uživatelé (celkem 2) řekli "Díky" uživateli Natali02 za tento užitečný příspěvek: